Pět příběhů Neila Gaimana přináší na svých stránkách publikace vydaná nakladatelstvím Crew letos v únoru. Nejsou přímo vřazeny do sandmanovského podivuhodného vesmíru, ale zcela jistě tam patří.
První příběh Vražedná tajemství s kresbou P. Craiga Russella se dá nazvat nebeskou detektivkou, která se odehrává v kulisách oblačného Stříbrného města, obývaného bezpohlavními anděly, pracujícími na Hospodinově projektu Stvoření. A jako každá správná detektivka i tato má svou oběť, svého pachatele i vyšetřovatele v podobě Hospodinova posla msty Raguela. Ale to by bylo příliš jednoduché, vše je složitější, než se zdá. Osou příběhu je realita protnutá snem, božským stvořením, fantazií a do něj zapletených pojmů láska, žárlivost, smrt, odplata. Pro špinavou práci na šachovnici světa potřebuje Bůh své figurky k tahům a záměrům, které má jen on sám promyšleny daleko dopředu. Určitě nejlepší příběh ze všech, proto dal svůj název celému kompletu. Asi proto mu chybí nějaká vstupní stránka, kterou ostatní mají, pokud jimi nejsou ony dvě ještě před titulem.
Kočky a sovy jsou noční tvorové, mající svůj, lidem téměř neznámý život, o němž hovoří druhý příběh Stvoření noci, který má dvě části (Cena a Dcera sov). Věřte, nevěřte, ale černé kočky nemusí vždy přinášet neštěstí a postarat se o zatoulané kočky se někdy vyplatí. Zato pány všeho věku bych odrazoval od nočních návštěv jakýchkoli staveb, o nichž je známo, že za obyvatele mají nějakou místní krasavici. Někdy je nezachrání ani hromadná výprava a sově nebývá všude ve světě připisován symbol moudrosti. Proč jsou obě historky komiksově spojeny, když coby povídky vyšly samostatně? To mě jaksi uniklo; snad noční tajemné děje nebo jakýsi ďábel, beroucí na sebe různou podobu? Michael Zulli obě historky od sebe, ale kresebně odlišil. Cenu, odehrávající se v současnosti nakreslil nervní linkou, vystihující strach z neznáma a posléze i z poznaného zla. Dceru sov se snažil namalovat stylem ilustrací románů z konce 19. století, tedy doby, kdy se odvíjí děj. Trochu mě tu chybí absence dialogů, téměř celý děj je vyprávění někoho někomu.
O tom, jak se mohou obrátit role věčného a někdy neviditelného Harlekýna, který si myslí, že svým darovaným srdcem získá lásku jedné Slečny, o níž si vysnil, že je jeho Kolombína, pojednává další Gaimanův příběh Harlekýnův Valentýn. A jaké ponaučení z toho plyne? Není radno přišpendlit své syrové srdce na dveře vysněné Kolombíny, protože neznáte její gurmánské chutě a může se vám přihodit ztráta vlastní identity. Výtvarník komiksu John Bolton zvolil podle všeho kombinaci domalovávaných fotografií s konečnou úpravou v počítači. Vznikl tak nezvyklý, ale zajímavý výsledek, jenž evokuje větší míru reality děje, než kdyby použil klasickou kreslící techniku. Ke konci příběhu je připojena malá textová příloha od Neila Gaimana, přibližující čtenářům na čtyřech stránkách co to je Commedia dell´arte a kdo i kým jsou její postavy. Také jaký je rozdíl mezi britskou a americkou pantomimou. Podle mého měla být raději na začátku, nic by z děje nevyzradila, naopak by mnohé pomohla pochopit už dříve.
Závěrečná historka svazku Fakta v případu zmizení slečny Finchové obsahuje tak trochu úsměvný, záhadný i morbidní děj, jako vystřižený z Hitchcocka nebo pulpových magazínů. Senzacechtivé obecenstvo se účastní nočního představení, odehrávajícího se v několika podzemních místnostech starého Londýna. Každá z nich obsahuje jinou atrakci mající pobavit, šokovat i vyděsit přítomné. Členové tohoto Divadla nočních snů (v druhé půli představení se nazývají Cirkus nočního snění) v maskách různých hororových ikon, včetně Addamsovy rodiny nebo zpěváka Alice Coopera se snaží zaujmout návštěvníky, seč jim síly stačí. Čtveřici hlavních postav se podaří znejistit až v poslední osmé místnosti v Kabinetu splněných přání tak, že nakonec zůstanou jen tři. Ano, bez slečny Finchové, která se tak ani nejmenuje. Kreslíř Michael Zulli se spojil s komiksovým všeumělem Toddem Kleinem a vyprodukovali akvarelový komiks, zvýrazněný perokresbou, někde i malbou. Kam děj směřuje je vyzrazeno už ze samotného názvu a jak se se zmizením slečny Finchové vypořádali její zbylí tři kolegové je patrné z obsahu prvních tří stran. To byl asi Gaimanův záměr, protože důležitá je cesta jak k tomu přišlo a co čtveřice zažila v podzemních prostorách, s důrazem, že i naše přání se nám za jistých podmínek splní, což se stalo i slečně Finchové. A jestli se prohání se svými Smilodonty v pravěku nebo paralelním vesmíru nechme stranou; hlavně, že je šťastná.
Gaimanova pětice příběhů čerpá jak z reálného světa, protnutého nějakou fantastickou hříčkou nebo myšlenkou, tak z biblického tématu, kde zápletka vznikla díky lidským emocím, které v době Stvoření snad ještě ani neměly existovat. Z publikace budou mít potěšení zejména milovníci fantasy, ale na své si přijdou stoupenci Gaimanovské poetiky, nonsensu, jinotajů i odkazů. Bohužel opět chybí stránkování (téměř 200 stran), což mi přijde poněkud nedůstojné, když jinak je celek perfektně zpracován. Technickému provedení nelze nic vytknout. Kniha je šitá a vázaná s přebalem, s dobrým barevným tiskem na kvalitním křídovém papíru. Přestože dva příběhy se už v minulosti objevily v Crwi, je to skvělý sborník Gaimanovských vyprávěnek. Snad jen ta cena je poněkud vyšší (599 Kč), ale je to Gaiman a za špičkovou kvalitu se prostě platí.
Vražedná tajemství a další příběhy
scénář: Neil Gaiman; kresba: různí
Crew, 2016, 196 stran, 599 Kč
záznam v ComicsDB
