RECENZE > Téměř dokonalé štěstí zcela jistě zažívá každý, kdo se sérií Pupíky začal a vydržel u ní. Každým dílem jsou totiž lepší a lepší. Komiks, který původně začínal jako strip v humoristickém časopisu Safarir a později se dostal do legendárního Spirou, se z prvoplánových jednostránkových vtípků přetavil do regulérního dramatu, které rozvíjí několik příběhových linií stále zajímavějších a propracovanějších postav, aniž by ovšem ztratil cokoliv ze svého humoru.
Zatímco v předchozím albu s názvem Léto na zabití jsme mohli sledovat zápletku v pravdě kriminální a dobrodružnou, tentokrát stáli tvůrci nohama více na zemi a pustili se do vztahových peripetií, a dokonce až překvapivě reálných problémů, jakými jsou rozvod, alkoholismus, rozdíly mezi chudými a bohatými, homosexualita apod. Pokud byste na podobná témata narazili v letácích, které vznikly za podpory EU, nejspíš by na vás zafungovaly jako dokonale odpuzující pól magnetu, jenže v Pupících prolétávají autoři těmito hutnostmi s lehkostí Asterixe, probíhajícího legionářskými hordami.
Naše tři hrdinky nacházíme v prekérních situacích. Karin zažívá vztahové kotrmelce s Albínem, na kterého sedla deprese z předešlých událostí, kvůli čemuž je značně ohrožena slibná kariéra jejich kapely. Sedmé album se ovšem pro změnu věnuje více Jenny, jež váhá, zda chodit s břišáky výstavního, leč mentálně značně opožděného kusu Jean-Frankyho, nebo s duševně dokonalým, leč bohužel okrasným tukovým prstencem vybaveným Hugem, za kterého se před ostatními stydí, a její kamarádce Vicky, která prožívá dokonalý život jak z reklamy, protože má všechno co si vzpomene, a navíc své sestře vyfoukla dokonalého kluka Jamese… Vše ovšem hatí taková drobnost – Vicky daleko víc přitahuje Jamesova sestra Megan.
Scénář Kanaďanky Maryce Dubuc je po všech stránkách brilantní. Velmi pečlivě buduje vztahové propletence mezi hromadou postav, aniž by se v tom ovšem čtenář ztratil. Plíživě a nenápadně si připravuje půdu pro skutečně velkolepé finále, které v nejvyšších obrátkách završí celou knihu a ze kterého by si mnozí filmoví scenáristé mohli brát příklad. Podobný postup zvolila i v předchozím albu a funguje to dokonale.
Její postavy jsou skvěle propracované a ve vybudovaném komiksovém vesmíru spolu perfektně reagují. Pokud to někdy tzv. zašustí papírem, slouží to buď vygradování gagu, nebo jako geniální dějová tečka. Nikdy nemá čtenář pocit, že by se děj někam násilně tlačil proti charakterům postav, nebo že by něco působilo jako deus ex machina. Nadhled a humorné pojetí celého příběhu pak pomáhá stravitelně podat i značně závažná témata, která se leckdy mohou týkat i samotných čtenářů a čtenářek.
Pod kresbou je podepsán Marc „Delaf“ Delafontaine, manžel scenáristky, a nutno říct, že se opravdu nemusí za svůj podpis pod tímhle komiksem stydět. Jeho tenké linie perfektně balancují na hraně příjemné výtvarné nadsázky a přehnané karikatury. Prostředí je pak prokresleno do nejmenších detailů a čtenář nemá problém se v něm rychle zabydlet. Na barevný svět Pupíků se díky Delafovi příjemně kouká a člověk se do něj znovu rád vrací. Zajímavé je, že laťku nasadil vysoko už u prvního alba a stále ji drží.
Téměř dokonalé štěstí pokračuje ve vzestupné tendenci celé série a jeden si jenom říká, s čím autoři přijdou příště? Přestože je tahle kniha završena opravdu uspokojivým a velkolepým finále, karty zůstaly rozdány velmi zajímavě a po zaklapnutí desek zůstane v člověku chvějivé napětí a zvědavost, co bude dál. Doufejme tedy, že se dalšího, v pořadí osmého z plánovaných deseti alb, dočkáme co nejdřív.
Pupíky: Téměř dokonalé štěstí
scénář: Maryce Dubuc, kresba: Marc „Delaf“ Delafontaine
Albatros Cooboo, 2015, 52 stran, 149 korun
záznam v ComicsDB
