RECENZE > Politické zemětřesení, které proběhlo v letech 1989-90 ve střední a východní Evropě a vrhlo na mapu starého kontinentu nové státy, zanedlouho udeřilo i na Balkáně. Multietnické a multináboženské soustátí existující pod sjednocujícím názvem Jugoslávie se třáslo v základech. Zemětřesení, nyní už i válečné, vypuklo silou nevídanou a vyhřezlo ze svých útrob křivdy sice minulé, ovšem nezapomenuté, a vyrobilo také mnoho čerstvých krvácejících ran. Chorvaté, Srbové, Bosňáci, křesťané, muslimové, Židé, pravoslavní a jejich rodinné kombinace doposud žijící vedle sebe v relativním klidu a bezpečí, se díky několika řvounům s politickými i mocenskými ambicemi a sledujícími své osobní cíle, daly vyprovokovat k činům dříve nemyslitelným. Evropa začala zažívat na svém kontinentu TO, co bylo před nedávnem téměř nemyslitelné. TO, o čem psali autoři literatury faktu zabývající se dvěma světovými válkami nebo spisovatelé science fiction. Anebo jsme TO viděli ve válečných filmech. Mnozí z nás si v oněch letech nedovedli vysvětlit, proč se mnohá území státu, kde jsme jako občané socialistického Československa měli možnost poznat jak chutná jakási svoboda v obchodu a turistickém ruchu, z čista jasna změnila na krvavá bojiště. Většina z nás to vlastně ani nechtěla pochopit, protože měla dost starostí sama se sebou v nové éře expandujícího kapitalismu.
Pokračování textu Zlé věci se dějí dobrým lidem →