ANKETA > Rok se rokem sešel a je tu opět tradiční anketa Komiksária. Znovu jsme se ohlédli za nejlepšími domácími komiksy, překladovými tituly, největšími událostmi, zahraniční produkcí i za tím (nej)horším, co rok 2016 přinesl. Letos přispěli (byť ne ve všech kategoriích) Jan Havlíček, Michal Jareš, Pavel Kořínek, Anna Křivánková, Milan Krejčí, Pavel Mandys, Tomáš Prokůpek, Martin Přibyl, Jan Samohejl, Martin Šust a David Zachoval.

Všechny části ankety najdete postupně zde.

JAN HAVLÍČEK
čtenář komiksů
Minulý rok byl na komiksy mimořádně bohatý, není nic, nač bych si stěžoval. Povzdech snad jen u zvedajících se cen beletrie v žánru fantastiky, kde už mnohé tituly pokořily hranici čtyř stovek. Vím, že za to můžou klesající náklady, ale takhle se tento bludný kruh bude neustále zmenšovat a další zákazníci odpadat. Bohužel nevím, jak z toho ven. Ale snad nebude v budoucnu tak zle.

MICHAL JAREŠ
historik komiksu
Zmínit tady věci jako sérii Jirka by bylo hodně jednoduché a laciné – nevím co je cílovka, kdo to kupuje a proč to vlastně je. Spíš k těm jiným průšvihům a podivnostem – Sojčák od Jaakoa Ahonenena (Agro) a Pajasan od Vratislava Brabence a Petry Josefíny Stibitzové (Meander). Obojí nezvládnuté, něco přifouknuté buď reklamou nebo jménem, ale ve výsledku pitomé. Nad tím vším ale stojí Vynález prof. Kleina od Kamila Salavy (Arsci).

MILAN KREJČÍ
komiksový publicista a badatel
Zklamáním pro mne bylo, že se Filipovi Konečnému nepodařilo dovést k publikování knížku, která obsahovala komiksy Káji Saudka ze slovenských Technických novin. Nutno podotknout a podtrhnout, že to nebylo jeho vinou. Chápu, že pořadatelé brněnského komiksového setkání KOMA měli se zajišťováním spoustu starostí a práce, ale oddělit přednáškový prostor od výstavního a prodejního jen plastovou fólií bylo poněkud nerozumné. Hlučností se prostory vzájemně překrývaly a rušily přítomné. A to zcela pomíjím hodnotit místo (rozuměj budovu) konání akce, protože neznám trable spojené s hledáním a financováním podobných prostor.

PAVEL MANDYS
redaktor iLiteratura.cz
Zánik Komiksfestu. Příčin je víc, poslední kapkou bylo neudělení dotace grantovou komisí hlavního města, což je součást velké ostudy kolem (ne)podpory literatury (včetně komiksu) v Praze.

TOMÁŠ PROKŮPEK
editor sborníku AARGH!
Aktuálně mi dost chybí komiksový festival v Praze, na který by člověk nemusel jít v superhrdinském kostýmu. Ale třeba se zase nějaký vynoří.

JAN SAMOHEJL
redaktor Komiksária
Nebyl Komiksfest! Tenhle podnik pařil v kalendáři k jistotám stejně jako Vánoce, Crwecon nebo letní dovolené. Teď není. Z předešlých ročníků si často vzpomenu třeba na výstavu Thomase Otta v malé dvoraně Veletržního paláce. Akce působila trochu rozpačitým dojmem, přesto se jednalo o prezentaci jednoho z mých nejoblíbenějších tvůrců v jednom z nejkrásnějších prostor Prahy. Expozici jsem pomáhal instalovat a samostatným bonusem byl pozdní odchod z galerie skrz potemnělou expozici Slovanské epopeje, kdy ze tmy co chvíli vystoupil nějaký neskutečně velký detail z pláten Alfonse Muchy…

MARTIN ŠUST
redaktor časopisu XB-1
Až překvapivě moc mi chyběl pražský KomiksFest!, jehož absenci beru jako opravdu podstatnou ztrátu. Patrně z důvodů přehnaného očekávání mě mírně zklamaly komiksy Elektra a Dívka jménem Patience, přestože jim nelze upřít vysokou kvalitu jako po stránce tvůrčí, tak i nakladatelské a jsem rád, že tu podobná díla vůbec vycházejí. Palčivěji zamrzelo podstatně zmenšené vydání některých evropských alb. Nemám na mysli MDEK, u kterého zmenšený formát ještě toleruji, ale Sojčáka a především detailnější Cestu mečm, u nichž to bylo přece jen přespříliš. Snad se z toho nestane trend, ale naopak spíše důkaz, že se není třeba tolik obávat.

DAVID ZACHOVAL
Comicsdb.cz COO
Nechtěl bych to úplně dramatizovat, ale jsem trochu zpruzelý z toho, co se děje kolem diverzifikace comicsu. Určitě byla změna potřeba a ostatně vzniká spoustu comicsů se zajímavými hrdinkami, comicsy od autorů s lehce komplikovanější sexuální historií a preferencí pro stejně orientované čtenáře, či podobné odbočení od bílého comicsu pro bílé publikum. Ale jako vždy, když se něčeho chytí mainstream, množství samoúčelně poženštěných hrdinů je alarmující. To sebou nese odpor stejně jako vždy, když se něco přežene a mám trochu strach, aby to z dlouhodobějšího hlediska nebylo spíš na škodu. Jako čtenář nějak zvlášť neocenim, že jsem neustále konfrontován s tím, že je hrdina homosexuální jen z toho důvodu, abych obdivoval, jak jsou autoři pokrokoví. Vždyť se to dá napsat i bez komického transparentu, stačí se třeba podívat, jak psal Warren Ellis Midnightera.