RECENZE > Český scénárista, který dostal prostor v nejvýznamnějších amerických komiksových domech. Tomu se říká úspěch. Příběh Aleše Kota je pozoruhodným příkladem amerického snu. Kluk z Ostravy, narozený tři roky před listopadovou revolucí, který se upnul ke kariéře komiksového scénáristy, ale nikdy nevydal komiks ve svém rodném jazyce. Aby si splnil svůj sen, přestěhoval se do Ameriky a nabízel své scénáře různým vydavatelům, až jednoho dne uspěl. Nejprve v roce 2012 s komiksovou knihou Wild Children, kterou mu vydalo nakladatelství Image, později se dostal i k superhrdinským sériím pro DC a Marvel. A v roce 2013 pak přišla jeho první komiksová řada Zero.

Předčasný konec
Právě Zero si díky úspěchu v Americe, kde se chvíli mluvilo i o televizní adaptaci, vyhlédlo nakladatelství Crew k českému vydání. V roce 2014, vydalo soubor prvních pěti sešitů. Ale to ještě netušilo, do jak podivného podniku vlastně vstoupilo. Ostatně, blurb na přebalu knihy, v němž se dozvídáme, že „Zero je Bond pro tohle století.“ je hodně zavádějící. Osmnácti sešitová série je totiž spíš filosofickým konceptem než akčním komiksem s neohroženým agentem v hlavní roli. Nicméně prvních pět sešitů, které na přeskáčku sledují osudy tajného agenta Edwarda Zera, ještě mohou působit jako rozjezd špiónské série z budoucnosti. Naděje na žánrovou komiksovou řadu se definitivně zhroutí až ve čtvrtém svazku s posledními čtyřmi sešity. Příčiny náhlé proměny série označované jako spy-fi bychom měli hledati u jejího zrodu. V rozhovoru pro časopis A2 ještě Kot mluvil o třiceti až čtyřiceti sešitech, přičemž nakonec jich vyšlo jen osmnáct. Na vině budou pravděpodobně klesající prodeje. Wikipedie uvádí, že prvního sešitu se prodalo přes dvacet tisíc kusů, druhého už jenom devět tisíc. Scénárista tak musel velkolepě koncipovaný projekt poměrně záhy zakončit. Je otázkou, zda by série o čtyřiceti sešitech prošla tak dramatickou změnou, jako se to stalo její kratší verzi.

—SPOILER—
Pokud jste Zero ještě nedočetli a nechcete přijít o moment překvapení, tento odstavec asi raději přeskočte, ale bez spoilerů se o Zeru prostě psát nedá. Takže: v posledním svazku se nevypočitatelně odehrávající děj, který může vyústit víceméně v jakýkoliv konec, promění v lehce filosofické zamyšlení nad smyslem vyprávění. Agent Zero je demaskován jako konstrukt, který vznikl po požití halucinogenních drog, které si dal fiktivní autor příběhu spolu s beatnickým básníkem Allanem Ginsbergem někdy v šedesátých letech. Edward Zero je zkrátka literární postava, žijící v multiversu svých možných osudů. Možností, jak se jeho příběh bude odehrávat, je tak na počátku nekonečně mnoho a teprve zásahy autora při psaní scénáře mu připravují osud finální. Dozvídáme se tu také, že nad autorem má moc „ohyzdný duch“ nebo také „černá věc“, což je cosi, co do literárního díla nechává pronikat zlo, tedy neštěstí, které se děje postavám. Do toho Kot promítá obrazy z Bosny, tedy zlo, které nezůstalo fiktivní možností, ale proměnilo se v krutou realitu. Právě v Bosně v době jugoslávské války celý příběh chronologicky začíná. Zero je nic, je chaos, „je řád je začátek je konec“. Literárnost postavy je demaskována: „Věřil jsi, že to byl ´tvůj´ hlas a že ´ty´ jsi příběh, který vyprávíš chlapci, který je ´tvůj´ syn. Ale kdo vyprávěl příběh o ´tobě´ jak vyprávíš příběh ´svému´ synovi?“ „A proč?“ Závěrečný svazek obsahující poslední čtyři sešity se proměňuje v jedinou halucinogenní jízdu plnou odkazů na předcházející děj, přecpanou filosofickými úvahami. Úvahami nad společností ovládanou muži, nad zlem, které se šíří jako infekce, ale také nad uměním, které má své kořeny v magii.

Apokalypsa jako život
V rozhovoru pro web Nerdist mluví Kot o apokalypse, kterou si představuje jako permanentní změnu, tedy ne jako konec světa. Což je jeden z klíčů ke koncepci série Zero, u níž každý sešit kreslí jeden kreslíř. Díky tomuhle experimentu se tak čtenář těžko orientuje v postavách, což autor ještě znesnadňuje časovými skoky. Jeho agent Zero tu tak vystupuje jako dítě, dospívající muž a také jako agent v důchodu. Ale aby to nebylo zas tak obtížné, přijde ve čtvrtém sešitě Edward o jedno oko a tohle zohyzdění se v dalších sešitech stává znakem, podle kterého čtenář postavu identifikuje. Zároveň ale můžeme neustálou proměnu výtvarníků vnímat i pragmatičtěji, tedy jako konkurs na kreslíře, s nimiž by Kot v budoucnu mohl spolupracovat.

Boj za lepší svět
Kotova série odráží zejména autorovu sečtělost a jeho přemýšlení o světě, kterými se prezentuje v rozhovorech. Scénáře komiksů mu nejsou jen zábavnou a dobrou obživou ale i snahou o interpretaci složitosti dneška. Kot se vymezuje vůči velkým korporacím, ač pro jednu z nich sám pracuje. Vymezuje se vůči násilí, které přičítá zejména mužům, a které podle něj pohání jejich hanba. Zabývá se pochybným propojením vězeňství s podnikáním i policejnímu násilí. V sérii Material tak dával postavám jména podle lidí zavražděných policisty. Hlásí se přitom k levicovým myslitelům i hnutí Ocuppy, ostatně jedna z postav série Zero se jmenuje Zizek. Tenhle český scénárista tak na americkou komiksovou scénu přináší nový, lehce ideologický vítr a také ideály o světě, který může být lepší. I když mu občas není moc rozumět, stojí za to jeho tvorbu a profesní vývoj sledovat. Doufejme, že dostane druhou šanci i ve své domovině, kde možná pár lidí náhlým zvratem špionské série trochu naštval. Ale i nevypočitatelnost je tím, co se v dnešní nejen komiksové produkci cení.

Zero #1-4
scénář: Aleš Kot, kresba: různí
Crew 2014-2016
záznam v ComicsDB