RECENZE > Modrá mamutí kniha, jejíž obálka na první pohled připomíná ražené desky dobrodružných a cestovatelských románů přelomu 19. a 20. století od klasiků této literatury, např. Vernea či Wellse. Díky ní nemůže Cech objevitelů zůstat nepovšimnut v záplavě knížek na pultech a stojanech knihkupectví. Zvědavost nedá, musíte tlusťouška uchopit, otevřít a zalistovat si v něm a případně se i na pár místech začíst. Anotace na záložce hlásá:

„Za seriózně působícími veřejně přístupnými místnostmi pánského klubu ze starého světa se činí jiná, tajemnější organizace: Cech objevitelů, tajná skupina dobrodruhů, kteří se statečně vydávají tam, kde světlo ustupuje stínům a mýty přemáhají rozum. Tajemství, která hledají, jsou ukryta v pohořích a ztracena v pouštích, pohřbena na dně moře a zaklíněna hluboko v polárním ledu. Cílem Cechu dobrodruhů je objevit záhady, které leží za hranicemi známého světa.“

Takto se snaží čtenáře nalákat společné dílo Jona Bairda, Kevina Costnera (ano, to je onen slavný hollywoodský herec, režisér a producent) a Stephena Meyera, do kterého svými ilustracemi přispěl Rick Ross.

Autorský tým si dal za úkol zmapovat a přiblížit veřejnosti výsledky úsilí Cechu dobrodruhů, kteří vyjíždějí do světa a snaží se přijít na kloub existujícím záhadám. Scházejí se v jakémsi pánském klubu v mnoha světových městech (dokonce i v Praze), a to za všude stejnými dveřmi s erbem a nápisem Cognoscere.

Za takovými dveřmi je na Malé straně našel i překladatel Marek Čtrnáct. O svém setkání s gentlemanským klubem napsal do úvodu knihy. Přispěl tak k atmosféře balancující na pomezí autenticity, smyšlenky, snovosti i mýtu, která pak provází čtenáře celým dějem. (Ne)členové tajné společnosti při své první knižně zaznamenané cestě v letech 1912-1918 pátrají po starobylém posvátném městě Shambhala, ležícím údajně v Himaláji.

Shambhala, jejímž symbolem je ležatá osmička, znamenající nekonečno nebo hada požírajícího sebe sama, je v knize městem měnícím svou polohu a v historii dostala už mnoho jmen. Řekové mu říkali Hyperborea, Aztékové Aztlán, Španělé El Dorado, Indové Uttarakuru a Keltové Tirnanog. Název Shambhala jsme údajně převzali od Tibeťanů, protože ti město nejpřesněji popsali a jsou od nich poslední záznamy o něm. Shambhala se zřejmě vyskytuje v paralelním světě, odkud se někdy promítne do našeho, zanechá po sobě stopu v podobě oné ležaté osmičky a zmizí. To proto mají všichni hledači takové potíže je nalézt, včetně majora Ogdena.

Artur Ogden je členem klubu gentlemanů a neprozřetelně se vsadil se svým bratránkem Cyrilem, že objeví severní cestu do země věčného ledu a chladu. Z objevitelské cesty se však Artur vrátil pouze sám, s příznaky záhadné nemoci, za níž pravděpodobně stojí právě mýtické město jménem Shambhala. Na pomoc povolává svého bratra, majora Johna Ogdena, který v tu dobu hájí britské zájmy v Mezopotámii, a ten se se svou skupinkou všeho schopných dobrodruhů vydává na cestu, aby ono bájné místo našel. Procestuje tak pěkný flák světa, od kamenných a písečných pouští Středního východu, přes ledové arktické pláně a pustou mongolskou krajinu až do nitra Himaláje. A o to tady právě jde. O pouť, cestu, hledání sebe sama, svých možností, o ověření vlastních schopností. To, jestli je na konci bájný artefakt, lék, město či poklad je v podstatě šumafuk. Samotná cesta je ta motivací, která žene naše hrdiny neustále vpřed.

Cech objevitelů je román, jehož důležitou součástí je komiks. Anebo je to spíše naopak? Kniha má 770 stran z toho je zhruba přes 500 stran komiksu. Ono se to dá dost těžce spočítat, protože na některých stránkách je třeba jen jeden nebo dva panely. Suma sumárum to vychází přibližně na dvě třetiny kreseb a jednu třetinu textu. Mimo toho jsou tu také černobílé i barevné ilustrace. Nic se zde ale netluče, text i kresby působí kompaktně a je vidět, že vše vznikalo spolu a jednotlivé části tedy od sebe nelze oddělit. Výsledek se pak tváří jako jakýsi symbiózní hybrid, který je ovšem do detailu promyšlený.

Kresebný styl Ricka Rosse je silně statický a i dynamická akce působí strnule. Napomáhají tomu i pravidelné „stojaté“ panely. To byl ovšem kreslířův záměr, který evokuje dobu počátku minulého století, kdy se příběh odehrává a čemuž nahrává i celková okrová barevnost téměř všech listů, mající vzbuzovat dojem stářím zažloutlých listin. Do těchto komiksových stránek jsou vřazeny i jakési tři „mezihry“, které seznamují, každá na deseti stranách, se vznikem první světové války a s osudy filmové hvězdy Evelyny Harrowové, která se stává jednou z hlavních postav při pátrání po Shambhale. Mezihry se výtvarně odlišují od ostatního tónovaného komiksu tím, že jsou striktně černobílé, schází jim promluvové bubliny a text je ve spodní části každého ze dvou na stránku umístěných panelů. Hojně šrafovaná kresba působí jemně a napodobuje obrázky z dobových novin. Mě osobně hodně připomínají tvorbu Edwarda Goreye a částečně perokresebné výtvory Rolanda Topora nebo našeho Jiřího Slívy. Na Goreye odkazují iniciály EG na každém titulním listu mezihry.

Ne všem se zřejmě podaří dočíst knížku celou. Snad pro její rozsah, snad pro její styl vyprávění a částečnou počáteční zmatenost i archaičnost, nebo snad právě pro tu kombinaci textu a komiksu. Ale pokud překonáte všechny tyto nástrahy, obrníte se trpělivostí a vnoříte se do epického příběhu cesty a hledání, budete odměněni nevšedním čtenářským zážitkem, a nakonec stejně stanete před otázkou: „A co bude dál?“

Cech objevitelů #1
scénář: Jon Baird, Kevin Costner, Stephen Meyer; kresba: Rick Ross
Dobrovský s.r.o. – Edice Omega, 2016, 784 stran, 599 Kč
záznam v ComicsDB