RECENZE > Luke Pearson se tváří, že už si ve svých povídkových komiksech Hildin svět dostatečně osahal, ví o všech zákonitostech a kdejakém zákoutí a může tedy rozjet pořádné dětské dobrodružství. Pojďme se podívat, jak si poradil s jeho prvním dílem.

Zatímco v předchozích knihách autor ještě piloval kresbu a hledal, co všechno si severský svět a Hilda obecně mohou dovolit, Hilda a kamenný les je zřejmě první knihou, kde se definitivně rozhodnul, jakým směrem se příběh bude ubírat. Svůj výtvarný styl našel už v Hildě a černém psovi a zde si s ním náležitě hraje a vylepšuje jej. Barvy jsou ještě zářivější a promyšleněji užité, Hilda a postavy obecně jsou kulatější, roztomilejší a gumovější a oproti prvnímu dílu už ten poslední zcela jednoznačně směřuje k animovaným příběhům.

Co se světa týče, zde naopak pokračujeme dále ve vyjetých kolejích s jedinou zásadní odchylkou. Objevují se trollové i skřítci v meziprostorech, vracejí se staří známí a z původních epizodních postaviček se stávají regulérní obyvatelé Hildaversu. Začátek knihy jako by vlastně byl úvodem pro nové čtenáře, ke kterým se původní epizodky nějakým omylem nedostaly. Než se tedy podíváme do kamenného lesa, servíruje nám Pearson jakési nostalgické útržky z Hildiných výprav, které snad kdysi plánoval pro samostatné povídky, ale položil je na oltář většího příběhu. Nejde říct, že by úvod zbytečně zdržoval naraci, ale přeci jenom to působí, jako by se zde kreslíř s krátkými komiksy loučil, a to by byla pro Hildiny čtenáře veliká rána. Už tak to vypadá, že pro některé fanoušky bude problém přijmout novinku tohoto příběhu (byť byla nastíněna už v Hildě a černém psovi). Totiž fakt, že Hilda skutečně žije v mýtickém a fantaskním světě a bláznivá dobrodružství se neodehrávají pouze v její hlavě.

Kolem Hildy se také mnohem zřetelněji vykreslují vztahy s dalšími lidmi/skřítky/ptáky. Ano, známe její nejlepší kamarádku, ale nejdůležitější je zde bezesporu vztah s maminkou, která postupně během povídek nabývala na důležitosti. Jak lze vytušit už z obálky, ta se tentokrát dostane do problému společně s Hildou a kamenný les tak není ani tolik o hledání cesty ven, jako o hledání cesty dcery k mamince. A Pearson se vážně snažil, aby to v příběhu nebylo tak klišovité, jako to vyznívá tady v recenzi.

Barevné panely pokrývají více než sedmdesát stran, a i když je tedy v českém vydání kniha tou nejtenčí ze tří, jedná se o nejdelší samostatný příběh. Konec knihy ale určitě milovníky uzavřených příběhů nenadchne a na Hildu tak čeká minimálně ještě jedna kniha, která nám ukáže skutečný dopad toho, co modrovláska v kamenném lese natropila. A tady začínám být k budoucím Hildiným příběhům poněkud skeptický. Přestože se rád kochám Pearsonovou kresbou, z které na čtenáře doslova zavane vůně dětství, jestliže už se autor rozhodl vyprávět veliký příběh, rád bych se kochal obrazy právě z něj. Bohužel, z kamenného lesa mi v mysli nejvíce zůstaly právě úvodní epizodkové panely a hlavní dějová linka příliš fantastických kreseb nebo dějových zvratů nepřinesla. Spíš to tu smrdí sem tam vycpávkou. Hrozně moc mladému Britovi fandím, aby byl schopný se ze své práce učit (což u kresby zvládal na jedničku) a nevytvářel tak dlouhé příběhy pouze tím, že mezi promyšlené scény nacpe pár stran vizuální vaty. Tady to ještě tolik nebolí, Hilda a kamenný les je pořádná nádherná a zábavná kniha, ale je to možná z části pro to, že my čtenáři jsme pořád příliš okouzleni Hildou a jejím magickým světem na to, abychom řešili autorova šlápnutí vedle. Ale to brzo skončí a my začneme být kritičtější a na natahované děje alergičtější.

Netflix nám má na příští rok vyplivnout Hildin seriál. To na jednu stranu znamená úžasnou sérii, na druhou stranu nám ale bude Pearsona pořád někdo otravovat se seriálem a odvádět ho od komiksu. Kdo ví, kdy se další Hildy dočkáme. Nedostatek času by ale možná ve výsledku mohl vést ke vzniku nových krátkých Hildiných dobrodružství. A těch není nikdy dost.

Hilda a kamenný les
autor: Luke Pearson
Paseka, 2017, 72 stran, 299 Kč
záznam v ComicsDB