RECENZE > Do pokladnice doktora Brownstona přibyl další dobrodružný příběh. Marcy, dcera Artura z předchozího dílu, se v něm podívá do Egypta. A jak to vypadá – jaký otec, taková dcera.
Prostinký, ale kouzelný koncept, který si Joe Todd-Stanton vymyslel pro své knihy, jsem na stránkách Komiksária opěvoval už v recenzi na Artura a zlaté lano. Stařičký profesor vypráví dětem o neuvěřitelných dobrodružstvích, do kterých se kdysi zapletli jeho předkové. Zatímco v prvním díle jsme poznali Artura, dříve vysmívaného chlapce, který s pomocí severských bohů polapil vlka Fenrira, zde se setkáváme už s jeho dcerou. Ta se snaží svého tatínka dostat ze šlamastyky, do které se zapletl v útrobách egyptské sfingy.
Todd-Stanton se poměrně logicky pokusil co nejvíce pozměnit výchozí bod příběhu, aby mohl čtenářům předchozí knihy nabídnout něco svěžího. Místo osamoceného hrdiny je zde rodinou milovaná hrdinka, z plání pokrytých ledem se přesouváme mezi písečné duny a z putování za uznáním vesničanů se stává výprava za záchranou otce. Zdálo by se tak, že jediné, co mají knihy společného, je ústřední motiv, vlastně krédo, které by si zřejmě měl ze série dětský čtenář odnést: že i z malých lidí se mohou stát velcí hrdinové, kteří vedle božských stvoření prožívají úžasná dobrodružství. Ale ona to tak úplně pravda není. Malá Marcy, přestože sleduje jiné cíle, než za jakými se za mlada hnal její tatík, se ubírá téměř totožnými cestami, a i doktor Brownston (perem autora) její dobrodružství prezentuje až překvapivě stejným způsobem. Arturova dcera tak podobně jako její otec disponuje drobnými artefakty, které jí její cestu usnadní. Zrovna tak se i ona setká s velikou božskou bytostí sedící v křesle, procestuje kus mapy, nebo se v podobě roztomilého pidižvíka pohybuje po celé dvojstránce. Na to, aby se jednalo o zamýšlené paralely mezi díly série, je jich přece jen až rušivě moc.
Vždyť ale druhý díl má být to stejné, jen by všeho mělo být víc, chtělo by se namítnout znalému čtenáři. Asi ano, ale právě tohle zde nefunguje. Marcy a hádanky od sfingy totiž nabízí ještě méně příběhu, než nabízel předchozí Artur. Tedy ne, že by se toho na padesáti stranách nedalo dost odvyprávět, ale Marcy toho zkrátka tolik neudělá a spíš se nechá postrkovat. Zatímco Artur bohům s polapením vlka skutečně pomohl a titul hrdiny si zasloužil, tady je tomu spíš naopak a bohové nad malou dobrodružkou drží celou knihu ochrannou ruku. U Artura bylo možné určité pasáže shrnout do „rozanimovaného“ pohybu po stránce, protože neubíraly příběhu na působivosti. Aplikováním stejného postupu na závěr Marcy ale ztrácí její vyprávění napětí, a dokonce je částečně ochuzeno o vyvrcholení; jak přesně se děvčátko vyrovnávalo se svým strachem ze tmy uvnitř obřího hada, nevíme.
Ilustrace jsou stejně okouzlující jako u prvního dílu, kreslířova linka je jistější a méně skicovitá a prostředí Egypta mu umožnilo využít pestrou paletu barev, o které mohl Artur z ledových plání jenom snít. Jednoduchý příběh, vyprávěný profesorem, je občas doplněn vhodně zvolenou komiksovou bublinou a letí kupředu rychlostí větrné snovačky. Joe Todd-Stanton zkrátka dělá to nejlepší, co umí. Bohužel to však dělá už podruhé za sebou. Pokud by kniha existovala samostatně, patrně by většinu ze svých „problémů“ neměla. Ze srovnání obou dílů ale vychází lépe Artur a Marcy pak působí jako jakýsi reskin původního materiálu. Nejenže nenapravila nedostatky svého „otce“ (příběh je chvílemi tak jednoduchý a bleskový, že působí až zkratkovitě, šance říct dětem něco o starověkém Egyptě/severu přichází vniveč a profesor Brownston mluví chvílemi tak učeně, až to hraničí s kostrbatým překladem…), ale nepovedlo se jí jej ani dostihnout. Až příliš často se při jejím čtení setkáváme s pocitem už dříve viděného. Snad se dalším dílem podaří autorovi z šablony svých dobrodružství vybřednout a dopřát tak magickým kresbám příběh, který si zaslouží.
Marcy a hádanka od sfingy
scénář a kresba: Joe Todd-Stanton
Paseka, 2019, 48 stran, 289 Kč
záznam v ComicsDB