Archiv autora: Karel Veselý

Will Eisner Awards 2013: Japonci cestují do minulosti i do budoucnosti

Jak dopadly Will Eisner Comic Industry Awards z pohledu mangy? Zatímco v minulých letech japonští autoři útočili i na hlavní kategorie v rámci nejznámějších komiksových cen, letos se zase pokorně vrátili zpět do své škatulky s názvem Nejlepší americké vydání zahraničního materiálu – Asie.

Může to odrážet také konec boomu, který zasáhl Spojené státy před několika lety. Manga má na jednom z největších komiksových trhů světa stále své místo, ale po něuvěřitelném zájmu přichází postupné vyrovnání trhu – vychází méně knih, dříve úspěšní vydavatelé odcházejí (například Tokyopop), prodeje poslední tři roky klesají. Přestože nedávno zkrachoval i ambiciózní pokus několika vydavatelů o společný digitální obchod JManga.com, který fungoval pouhé dva roky, zbylé silné nakladatele (Yen, Viz, Dark Horse a Vertical) těší vzestup elektronických komiksů.

Stále vychází i umělecká a náročnější manga u nakladatelů jako Fantagraphics nebo PictureBox, ale jejich prodejní výsledky jsou samozřejmě stejně kolísavé, jako je to u všech titulů mimo střední proud.

Pokračování textu Will Eisner Awards 2013: Japonci cestují do minulosti i do budoucnosti

ČERNÁ A BÍLÁ: Keidži Nakazawa byl dítětem atomové bomby

V manze Bosý Gen ožívají vzpomínky na dětství poznamenané výbuchem atomové bomby v Hirošimě a následnou poválečnou obnovou. Není to jenom nejslavnější komiksové zpracování hirošimské tragédie, ale také jeden z prvních japonských komiksů vydaných v zahraničí. K jedenácti překladovým verzím samozřejmě pomohlo neobvyklé téma, Bosého Gena (Hadaši no Gen) tak lze považovat za jeden z nejslavnějších protiválečných komiksů vůbec. Jeho autor Keidži Nakazawa zemřel 19. prosince 2012, bylo mu 73 let.

Když bomba Little Boy rozpoutala 6. srpna 1945 v Hirošimě atomové peklo, bylo Nakazawovi šest let a při výbuchu přišel o otce (uměleckého malíře) a tři sourozence. Bomba mu o pár let později vzala zbytek rodiny. Když v roce 1966 zemřela i jeho matka, rozhodl se už tehdy profesionální mangaka tvořící pro klučičí časopisy porušit svoje dávné rozhodnutí, že nikdy nebude psát o válce.

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Keidži Nakazawa byl dítětem atomové bomby

ČERNÁ A BÍLÁ: Dramatické obrázky Jošiharu Tacumiho a příběh dospělé mangy

Hlavním hrdinou mangy Plynoucí život (Gekiga Hyōryū, 2008/A Drifting Life, 2009) je začínající autor Hiroši. Někdy v druhé polovině 50. let čte moralizující článek o sexu a násilí v publikacích, které byly dostupné dětem v síti tehdy velmi oblíbených manga půjčoven. „Vulgární manga se šíří, sdružení rodičů chce zasáhnout!“ zní titulek novinového textu, jenž zmiňuje také časopis Stín (Kage/Shadow), v němž vychází jeho první autorské pokusy.

„Nemůžeš se rozčilovat kvůli každému takovému článku,“ uklidňuje ho starší bratr.

„Naše cílová skupina přeci nejsou děti, ale starší čtenáři, kteří už něco zažili a pochopili. Když do někoho píchneš nožem, krvácí. Jak to někdo může považovat za špatný vliv na děti?“

„No to jo, ale v půjčovnách najdeš naši mangu na stejných poličkách jako časopisy pro děti. Nemůžou za to, že si myslí, že jsme to stejné.“

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Dramatické obrázky Jošiharu Tacumiho a příběh dospělé mangy

ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (2/2)

Komiksová nadsázka se v Japonsku moc nenosí a málokterý autor si dovolí udělat krok mimo realitu. Pár jich ale je. Jedním ze svérázů mangy je Taijó Macumoto, letos pětačtyřicetiletý kreslíř a scenárista, jehož díla si rozhodně s nikým nespletete.

Od sportu do světa mladistvých delikventů se Macumoto dostal v povídkové sbírce Modré jaro (Aoi Haru, Blue Spring, 1993). Svět je to stejně brutální a nesmiřitelný jako box. Proto také dýchá zvláštní poetikou nespoutané divokosti, kterou ještě dotváří anarchistická kresba. Mimochodem „aoi haru“ z názvu sbírky v japonštině znamená i „mladistvé roky“, poslední éru v životě člověka, kdy nemusí přijímat žádnou zodpovědnost. Nakonec každá ze sedmi povídek se odehrává v posledním ročníku povinné školní docházky, náctiletí výtržníci bez budoucnosti jsou v nich konfrontováni s neodbytnou a přesto nevyřčenou otázkou – co dál s životem?

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (2/2)

ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (1/2)

Jedním z typických znaků mangy je její realističnost. Mezi standardní výbavu kreslíře patří šablony s reálnými tokijskými ulicemi či parky a jako základní vzdělání se každý autor učí „latinu“ stylu, do jehož tajů se na západě snaží zasvětit učebnice typu Jak kreslit mangu. Samozřejmě, že autoři mají svůj osobitý styl, málokdy ale dojdou k takové abstrakci, která by nahlédla skutečnost neobvyklou optikou, jako to dělají třeba autoři v evropském či americkém undergroundu.

Komiksová nadsázka se v Japonsku moc nenosí a málokterý autor si dovolí udělat krok mimo realitu. Pár jich ale je. Jedním ze svérázů mangy je Taijó Macumoto, letos pětačtyřicetiletý kreslíř a scenárista, jehož díla si rozhodně s nikým nespletete.

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (1/2)

Will Eisner Awards 2012: Japonci kreslí válku, vinaře i mytí oken v kosmu

KOMENTÁŘ > Pojďme se podívat, jak se v letošních cenách Willa Eisnera dařilo japonským autorům. Zatímco loni si vysloužili rekordních devět nominací, letos jich bylo osm. A šest z nich navíc spadá do speciální kategorie Nejlepší americké vydání zahraničního materiálu – Asie.

Pokud nebudeme počítat Američany s japonskými kořeny, jako jsou Yuko Shimizu (nominovaná za obálky k The Unwritten) a Stan Sakai (Usagi Yojimbo měl nominaci mezi nekonečnými sériemi a vyhrál za lettering), pak se manga dočkala v hlavních kategoriích jen dvou zářezů. Naoki Urasawa potvrdil výsadní postavení a jeho Kluci z 20. století (Naoki Urasawa’s 20th Century Boys, VIZ) znovu kandidovali na Nejlepší nekonečnou sérii, v kategorii Nejlepší komiks podle skutečných událostí se dočkal nominace veterán Šigeru Mizuki za válečnou ságu Vstříc své vznešené smrti kráčíme (Onward Towards Our Noble Deaths, Drawn & Quaterly).

Vítězství si ale Japonci nakonec odnesli jen ze své kategorie. A kdo že to byl? Nepředbíhejme a pojďme si nejdříve projet nominace, které jsou jako každý rok pěknou výstavkou toho nejlepšího, co v překladech z japonštiny vyšlo.

Pokračování textu Will Eisner Awards 2012: Japonci kreslí válku, vinaře i mytí oken v kosmu

ČERNÁ A BÍLÁ: Ambientní komiksy Džiró Tanigučiho (2/2)

Ať už Džiró Taniguči píše o horolezcích, detektivech nebo jen docela obyčejných lidech, může se jeho manga vždy pochlubit zvláštní atmosférou, jež povyšuje i ty nejbanálnější příběhy na nejvyšší komiksové umění. V angličtině se pro popis těchto realistických příběhů používá termín „slice of life“, který by se do češtiny dal přeložit otrocky jako „kousek života“ (fuj) a nebo poetičtěji „každodennost“. Odkazuje se na termín „tranche de vie“, kterým se popisovala literatura franouzského realismu konce devatenáctého století.

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Ambientní komiksy Džiró Tanigučiho (2/2)

Manga One Piece je pokladem v době krize. Nový díl má rekordní náklad

Svůj statut nejpopulárnějšího japonského komiksu posledních let potvrzuje manga One Piece (Wan Piisu), pod kterou je podepsaný sedmatřicetiletý Ejčiro Oda. Podle agenturních zpráv (převzatých třeba AnimeNewNetwork) byl tento týden 67. díl manga série vytištěn v dosud největším nákladu, kterého se kdy v zemi vycházejícího slunce dočkala jakákoli kniha v prvním vydání. Do obchodů právě putují čtyři miliony a padesát tisíc kusů, nedočkaví čtenáři si je rozeberou v pátek.

Pokračování textu Manga One Piece je pokladem v době krize. Nový díl má rekordní náklad

ČERNÁ A BÍLÁ: Ambientní komiksy Džiró Tanigučiho (1/2)

Jedna věc, kterou na japonském komiksu opravdu miluji, je široká nabídka četby pro dospělé. Vážně tím nemyslím porno nebo erotickou literaturu, ale příběhy s tématy z každodenního života, kde se toho – měřítky tradičního komiksu – zase tolik dramatického nestane. Žádní mimozemšťané, roboti ani superhrdinové, žádná stříkající krev ani vyhřezlé vnitřnosti. Jen obyčejný život v celé jeho kráse či snad ošklivosti.

Nuda? Jak se to vezme. Není žádným tajemstvím, že demografie komiksových čtenářů je v Japonsku mimořádně široká a pokrývá všechna zákoutí věku, vzdělání, genderu i sexuální orientace. Proto mají šanci prorazit i autoři, pro které je médium mangy prodlouženou rukou seriózní literatury. Když američtí autoři jako Robert Crumb (Kocour Fritz / Fritz the Cat) nebo Will Eisner (Smlouva s bohem… / A Contract with God…) objevili v šedesátých a sedmdesátých letech nový „kontinent“ vážných témat, zrodila se paralelní forma grafických románů, která v osmdesátých letech začala aspirovat na menšinovou, alternativní literaturu s bublinami.

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Ambientní komiksy Džiró Tanigučiho (1/2)

Bleach má něco z mytologie i samurajských eposů. Ale rozbíhá se pomalu

RECENZE > Díky nakladatelství Crew vychází v češtině další globální komiksový trhák z Japonska – duchařská manga Bleach. Tite Kubo ji začal vydávat v roce 2001 v nejprodávanějším časopise Weekly Shonen Jump a postupně se s ní prodral do absolutní špičky nejprodávanějších komiksů v zemi vycházejícího slunce a pár let na to i v USA a zbytku světa.

Klíčové slovo v předchozí větě je „postupně“, první svazek Bleach nazvaný (i v českém vydání – jak velí licenční smlouva – anglicky) The Death and the Strawberry nabízí poněkud volný rozjezd, který prozrazuje, že Kubo při psaní prvních kapitol ještě moc netušil, kam chce svůj příběh vést. Jenže v komiksových ságách z Japonska absolutně platí: nesuď sérii podle první knihy.

Pokračování textu Bleach má něco z mytologie i samurajských eposů. Ale rozbíhá se pomalu