Vesmír japonského komiksu je báječné místo na život, ve kterém najdete komerční věci pro masy i fantaskní světy undergroundových vizionářů.
V následující sérii článků bych chtěl představit svoje oblíbené autory manga komiksů a jejich klíčová díla.
Černá a bílá: Děsivý Kazuo Umezu načíná kulty mangy (1/2)
Pokračování textu Černá a bílá: Kazuo Umezu, pruhované šílenství a zmutovaná slepice (2/2)
Vesmír japonského komiksu je báječné místo na život, ve kterém najdete komerční věci pro masy i fantaskní světy undergroundových vizionářů. Vždycky jsem miloval komiks, ale když jsem přežil pubertu, začal jsem mít pocit, že mě běžné čtivo západní provenience přestává uspokojovat. A pak se to stalo: Před deseti lety jsem v podstatě náhodou otevřel svoji první mangu a pomalu začal zjišťovat, že tam někde daleko na východě existuje komiks jako médium, v němž se odráží život v celé jeho kráse. Nikdy jsem se pak už nechtěl vrátit…
V následující sérii článků bych chtěl představit svoje oblíbené autory manga komiksů a jejich klíčová díla, která jsem měl možnost číst v oficiálních i neoficiálních překladech. Třeba můj výběr někoho inspiruje v prvních krůčcích po tomhle báječném vesmíru.
Pokračování textu Černá a bílá: Děsivý Kazuo Umezu načíná kulty mangy (1/2)
RECENZE: Hrnčíř Jó je unesen čínskou mafií Sto osm draků a ta z něho pomocí akupunktury vyrobí perfektního nájemného zabijáka, který má v Japonsku zasadit smrtící ránu místní jakuze. Vraždící mašina má jen jedinou slabinu – nad svými chladnokrevnými činy se vždy z lítosti rozpláče.
Odtud dostal komiks Plačící drak (Kuraingu Furiiman/Crying Freeman) scenáristy Kazue Koikeho a malíře Rjóči Ikegamiho jméno. Manga, která v letech 1986 až 1988 vycházela v časopise Weekly Big Comic Spirits, a byla už třikrát zfilmovaná, se díky nakladatelství Crew objevuje i v českém překladu. Zatím tedy alespoň první díl z pěti. (Série má šest částí, Crew ale vychází z vydání od Dark Horse, kde se vešla do pěti knih – pozn.red.)
RECENZE: Jako fanoušek japonského komiksu bych měl být nejspíš rád, že slovo manga už je ve světě natolik cool, že s ním někteří tvůrci dokonce nahrazují i obecnější výraz komiks. Jak jinak si vysvětlit, že například nigerijsko-anglický autor Siku (vlastním jménem Ajibayo Akinsiku) nazval svoje ambiciózní komiksové zpracování Ježíšova příběhu právě Manga Ježíš.
Ve skutečnosti totiž nemá s mangou – až na pár drobných detailů – nic společného. Siku s ním navázal na úspěšnou knihu The Manga Bible. Dílo původně vydané v letech 2008 a 2009 ve třech svazcích vyšlo vloni v českém překladu v jedné knize. Z náboženského proroka dělá superhrdinu, který toho hodně napovídá, ale nemá ani daleko k rázné akci. Není to jediný titul na českém trhu, který ledabyle žongluje se slovem manga.
Americké vydavatelství Press Pop vydalo komiksové stripy Gajo Sakamoty o robotickém válečném hrdinovi jménem Tank Tankuro. Příběhy plné surreálného humoru i protiválečného poselství vycházely v letech 1934 – 1935 v době sílícího japonského militarismu a svým neobvyklým „kubistickým“ stylem inspirovaly nastupující generaci kreslířů japonského komiksu, jako byli Osamu Tezuka, Shigeru Sugiura nebo Fujiko Fujio.
O design papírového boxu a obálky se postaral Chris Ware, kniha měla premiéru na konci července na Comic-Conu v San Diegu.
Pokračování textu První japonský superhrdina ožil v knize, kterou zdobil Chris Ware
Asijský komiks posbíral při letošních Eisner Awards celkem devět nominací, což je historicky nejvyšší číslo. Pět z nich pochopitelně spadá do kategorie Nejlepší americké vydání zahraničního materiálu – Asie, ale manga a mahwa tituly bodovaly i ve všeobecných kategoriích. Vybrány byly mezi antologie (Korea as Viewed by 12 Creators z „cestovní“ série nakladatelství Fanfare/Ponent Mon) nebo adaptace (Nobuaki Tadano a jeho scifárna 7 Billion Needles podle románu Hala Clementa z padesátých let o mimozemšťanech v lidských tělech).
Jediným asijským oceněným je ale nakonec jen Naoki Urasawa za sérii 20th Century Boys.
Pokračování textu Will Eisner Awards 2011: Současnost a minulost asijských kategorií