Archiv rubriky: Recenze

Sto dnů Volemanových příhod

15. března 2008 začaly na stránkách sobotního vydání Deníku vycházet na pokračování Volemanovy příhody. Podobná možnost je pro každou komiksovou postavu požehnáním – díky pravidelnému objevování se v novinách s vysokým nákladem má velkou šanci proniknout do širšího povědomí. Zároveň však může být i jejím prokletím – riziko rozmělnění je nemalé, jak ostatně ukazují některé další domácí pokusy. Jak si tedy Voleman po 15 pokračováních a více než sto dnech novinové kariéry stojí?

Sto dnů Volemanových příhod
Pokračování textu Sto dnů Volemanových příhod

Recenze: Tintinova dobrodružství #10 – Záhadná hvězda

„Konec světa se blíží! Nastávají dny hrůzy! Všichni zahyneme!“ volá šílený prorok Filipulus. Není se co divit, vždyť příběh o záhadné hvězdě psal Hergé v letech 1941-42, uprostřed vítězného tažení Hitlerovských vojsk Evropou. Úzkost, která v těch letech doléhala na obyvatele starého kontinentu nalezla odezvu i na prvních stránkách komiksu „Záhadná hvězda“. Nesnesitelné horko, které vyvolává nová hvězda, jež se nezadržitelně řítí k Zemi, vyhání obyvatele z domů a krysy ze svých úkrytů. Tísnivá atmosféra se ještě prohloubí, když Tintin pohlédne do dalekohledu a spatří v něm obrovského pavouka. Poté, co si Tintin odbude hrůzostrašný sen (sekvence zcela neobvyklá v Hergého tvorbě), se situace poněkud zklidní: bolid se nesrazí se Zemí, ale jeho úlomek dopadá do Severního ledového oceánu. Tím končí úvodní část příběhu a začíná část druhá: vědecká expedice zamíří k meteoritu na palubě lodi „Aurora“.

zahadna_hvezda.jpg
Pokračování textu Recenze: Tintinova dobrodružství #10 – Záhadná hvězda

Recenze: Bublifuk, antologie severočeského komiksu

Na domácí scéně se v poslední době objevilo vícero komiksových sborníků, doposud žádný se ale nepokusil použít k výběru autorů geografický klíč. Vzhledem k tomu, že po Brnu a Praze (města jsou seřazena v abecedním pořadí :) je dnes třetím českým komiksovým centrem Ústí nad Labem (především díky fanzinu Sorrel a dalším aktivitám Dana Černého a Daniela Binka), zdá se být antologie severočeského komiksu docela logickým nápadem. Je tomu tak skutečně?

bublifuk.jpg
Pokračování textu Recenze: Bublifuk, antologie severočeského komiksu

Recenze: Lucky Luke #13 – Psychoterapie Daltonových

Máte nezřízený odpor k pavoukům a jiné havěti? Pak je to možná tím, že váš starší bratr byl zanícený terarista. Pijete rádi zelený čaj a dáváte přednost zdravé výživě? Pak je to možná tím, že vás v mládí rodiče nutili jíst tučné maso. Čtete rádi komiksy a jinou četbu nesnášíte? Pak je to možná tím, že jste v mládí byli slabí v matematice a spolužáci se vám posmívali.

psychoterapie01.jpg
Pokračování textu Recenze: Lucky Luke #13 – Psychoterapie Daltonových

Recenze: Hluboké rány

Vydáním Hlubokých ran nastala jedna příjemná novinka ve vydávání komiksů u nás. Není to zpráva, že tu vyšla poprvé izraelská autorka, ale fakt, že komiks ještě voní novotou. Zatímco doposud nakladatelé sahali po klasikách prověřených lety nebo aspoň po těch s puncem nějakého mezinárodně uznávaného ocenění, Hluboké rány tu byly avizovány ještě dříve, než se kolem nich zvedl rozruch při bilancování loňského roku různými servery, o dvou následných nominacích na Eisnery nemluvě. Za odvahu při volbě tohoto grafického románu tedy patří BB/artu uznání.

hluboke_rany1.jpg
Pokračování textu Recenze: Hluboké rány

Minirecenze: Voleman #2, Bubble Gun #1, Mrak

Dnes vám přinášíme malý výběr recenzí z domácí scény, neboť se za posledních pár měsíců docela urodilo. Vedle druhého Volemana se jedná o dva nové projekty – Bubble Gun a Mrak, které dokazují živoucnost českého a slovenského komiksu či, lépe řečeno, přítomnost podhoubí, ze kterého tu a tam vyraší nový hřib.

minirec.jpg
Pokračování textu Minirecenze: Voleman #2, Bubble Gun #1, Mrak

Recenze: Kočičí zlato Amy Reeder Hadleyové

„Jednous mě oklamal, ale to už je pryč. Teď zlato bláznovo,
třes se a křič!“

Ono je snadné Kočičí zlato kritizovat. Vysmát se bezpečně dezinfikované romantice pre- či raně pubertálního věku, pobaveně ironizovat nerealistické dialogy a přihlouplý scénář o tom, kterak se skupinka dívek rozhodla bránit proti nepolepšitelným záletnickým spolužákům (proutník i děvkař jsou slova, co v kontextu vztahů „na první metě“ působí poněkud nepatřičně). Kritikové drazí, testosteronem přetékající čtenáři Hitmana a Punishera: zkoušeli vy jste někdy číst Stanislava Rudolfa?

kocici_zlato_obalka.jpg
Pokračování textu Recenze: Kočičí zlato Amy Reeder Hadleyové

Potíže s Rukopisy

Je třeba to přiznat hned v úvodu: oficiálním vydavatelem Komiksária je občanské sdružení Seqence, jehož zakládajícími členy jsou Tomáš Hibi Matějíček a Karel Jerie, toliko též autoři zde recenzovaného komiksového díla Šifra mistra Hanky. Dle libosti proto všechny pochvaly i radostná povýsknutí interpretujte jako zaujatost, předpojatost, nadržování, prostě vzorový „spor zájmů“. Soudný a umírněný čtenáři, žádný strach. Ono těch kladných slov žel nebude zas tak mnoho.

sifra_obalka.jpg
Pokračování textu Potíže s Rukopisy

Recenze: Palestina, Bezpečná zóna Goražde a The Fixer

Tvorbu Joea Sacca lze považovat za unikátní, přinejmenším aspoň v rámci angloamerického komiksu. A to lze v jeho stylu „komiksové žurnalistiky“ považovat za zásadní de facto jen tři knihy. Ty, ač jsou kritikou i čtenářstvem opěvované, nejsou zrovna vyrovnané kvality, a tak není od věci podívat se na ně v jedné recenzi a pokusit se zhodnotit Saccův vývoj. To, čím Sacco u svých čtenářů boduje, je jeho schopnost naslouchat lidem a následně jejich příběhy výborným způsobem převést do komiksové formy. Ať už se jedná o Palestince v době první intifády (Palestina), Bosenské muslimy ve městě Goražde obklíčeném Srby (Bezpečná zóna Goražde) či v podstatě příběh jednoho Sarajevana v průběhu jedné dekády (The Fixer, který dosud v češtině nevyšel, a proto je zde recenzovaný v originále).

sacco.jpg
Pokračování textu Recenze: Palestina, Bezpečná zóna Goražde a The Fixer

Recenze: Padoucnice a Babel

Je to neuvěřitelné, ale podařilo se to. Malému vydavateli se podařilo dotáhnout do konce náročnou, nicméně stěžejní komiksovou sérii. O tom, že je Padoucnice klíčovým komiksem posledních let, nemůže být pochyb. Je to francouzská odpověď na americkou výzvu, kterou započali Robert Crumb a po něm Art Spiegelman. Je to příklad pozitivní inspirace mezi dvěma kontinenty, jejímž cílem bylo několik dalších majstrštyků, ale také záplava různorodých autobiografických komiksů všelijaké kvality, zejména ve Francii.

padoucnice5.jpg
Pokračování textu Recenze: Padoucnice a Babel