Morrisonův a McKeanův příběh z Batmanova světa, který v Americe vyšel v roce 1989, už má dávno statut legendy. Přitom se zrodil na samém počátku Morrisonovy i McKeanovy americké kariéry – a byla to právě zárodečná verze scénáře komiksu Arkham Asylum (spolu s námětem na sérii Animal Man), díky které lovci talentů z nakladatelství DC hodili Grantu Morissonovi na své výpravě do Londýna lano.
Pokračování textu Recenze: Pochmurný dům v pochmurném Batmanově světě
Komiksový časopis Pot vycházel pouze krátce – objevila se tři regulérní čísla a po nich s jistým odstupem ještě čtvrté, které se existenci fanzinu pokusilo důstojně uzavřít. Časopis měl malý náklad a na první pohled velkou odezvu nevyvolal, přesto v českém komiksu zanechal větší stopu, než by se zdálo. Po souborném vydání Johna Doe – cyklu, jenž se v Potu zrodil – nyní totiž došlo i na Oidipa Rexe, jehož úvodní část rovněž spatřila světlo světa ve zmiňovaném fanzinu.
Utěšeně se rozrůstající knihovnička českých vydání Usagi Yojimba se v letošním roce péčí nakladatelství Crew rozšířila o další dva svazky. Po čtveřici předchozích knih, které chtě nechtě vrhaly českého čtenáře přímo in medias res, se můžeme konečně náležitě seznámit se začátky celé ságy.
Anotace, bibliografické detaily a informace o autorovi si najděte sami. A hvězdičky si taky představte sami. Joe Sacco i české vydání jeho knihy jich ode mě mají šmahem pět, snad nejhůř tu a tam čtyři a půl – ve všech ohledech, jaké k tomu patří, a nejen v těch specificky komiksových. Za scénář, za kresbu (ne že bych až tak rozuměl výtvarnu), za lettering (ne že bych až tak rozuměl typografii), za rozvržení panelů, a pochyboval snad někdo, že pět hvězdiček dám i za překlad Viktoru Janišovi?… Ale taky za celkovou stavbu děje, za výběr a charakterizaci postav, za zachycení krajiny, atmosféry, situace. Všechno Ú-ŽAS-NÉ. Vcelku pět hvězdiček za to, že tenhle komiks je, a že je, jaký je.
Druhý díl fenomenální autobiografie Persepolis začíná snad až příliš banálně. Po převratech, válkách, útlaku a politických vraždách z předešlého dílu přijede mladá Marjane Satrapiová studovat do Evropy, kde je v porovnání s Íránem nebeský klid. Nicméně jen zdánlivě. Co by leckterý režimem ponížený Íránec považoval za dar z nebes, je pro dospívající dívku utrpením. Košile je vždycky bližší než kabát – Ajatolláh se může jít zahrabat, když tělem mladé dívky proudí spousta bouřících se hormonů, a první láska ji může proměnit daleko více než celá islámská revoluce.
Velké putování Vlase a Brady patřilo a stále patří mezi nejoriginálnější komiksy, co u nás kdy vyšly. To je dáno nejen poeticko-tolkienovským stylem vyprávění, ale především výtvarnou stránkou danou nevšedním talentem Františka Skály.
Jedna recense na dvě knihy? Hle drzého recenzenta, an si psaním jednoho textu šetří práci, řekne si zklamaný čtenář. Otrlý recenzent si však troufá tvrdit, že shodný původ obou knih – jedná se totiž o spin-offy původní Gaimanovy sandmanovské série – a nedávné datum vydání nám umožňuje položit je vedle sebe. Kdo zvítezí v duelu Světlonoš vs. sestřička Smrt?
Pokračování textu Lucifer vs. Smrt aneb Vysoká cena za dva komiksy?
Ani šesté kapitole Krumlovy knihy Comics: Stručné dějiny se nevyhnulo množství chyb, překlepů a opomenutí. Autor pravděpodobně nebral ověřování uváděných faktů příliš pečlivě, dle stavu publikace lze soudit, že redaktor nebyl opomenut pouze v tiráži, ale prostě nebyl.
Pokračování textu Comics: Stručné dějiny – recenze kapitoly šesté: A zrodil se Superman
Název této krátké kapitoly je trochu zavádějící. Spíše by se měla jmenovat Cesta k Sunday pages, protože Milan Kruml tady poněkud ve zkratce podává jen jednu část problematiky stripu jako takového.
Pokračování textu Comics: Stručné dějiny – recenze kapitoly druhé: Cesta k dennímu stripu
Nedokáži rekonstruovat, co vedlo Milana Krumla k zařazení kapitoly věnované japonské manze do knihy Comics: Stručné dějiny, nevím tak, zda nebyl citovaný oddíl včleněn až dodatečně, třeba na popud vydavatele, který mohl být veden pozitivní snahou informovat českého čtenáře alespoň stručným materiálem i o japonském komiksu. Smutnou skutečností zůstává, že vzniklý text představuje naprosto nekvalifikovaný, chybami a nesmysly zcela znehodnocený paskvil. Mnoho faktických chyb je nepochybně způsobeno i naprostým selháním redakční práce, která by měla být u publikace tohoto typu naprostou samozřejmostí. V níže uvedeném soupisu vybírám jen reprezentativní příklady, při úplném záznamu kupříkladu transkripčních chyb bychom museli opravovat takřka polovinu všech japonských slov a názvů.
Pokračování textu Comics: Stručné dějiny – recenze kapitoly patnácté: Manga táhnou světem
