ROZHOVOR > „Z jedné strany se to dá číst jako řád, v druhém směru jako chaos,“ říká Aleš Kot o svém „čárovém kódu“ na levé ruce. I když tetování mělo původně souvislost s dívkami, dnes si ho rád vykládá podle čínské filozofie, jak se s ní seznámil v knize I-ťing.
Sedíme v jedné cestovatelské restauraci v Praze, je prosinec 2013. Kot neskrývá přání, aby jeho komiksy vycházely v češtině. Ve Spojených státech je tou dobou už „next big thing“, tedy další velkou věcí, po které tamní trh nepřestává prahnout bez ohledu na to, kolik velkých věcí se děje teď. Hned ale musí zklamat patrioty – jako autor, kterého naplňuje komunikace se čtenářem, prostě jenom chce, aby jeho příběhy měly možnost oslovit co nejvíc lidí. Když si objednává „faláfl“ a „háms“, je vidět, která řeč mu už po pár letech ve Spojených státech přirostla k jazyku.
Na hubeném těle má navlečené triko s Davidem Bowiem, těžké boty a koženou bundu, vypadá jako rocková hvězda. Jared Leto ze Slezska.
Pokračování textu S Alešem Kotem o korporacích a Batmanovi, který nikdy nevyjde