Archiv rubriky: Západoevropský komiks

Seržant Kirk se vrací

Komiksová série Sergente Kirk, která začala vycházet 9. ledna 1953 v 225. čísle argentinského magazinu Misterix a kterou kreslil náš starý známý Hugo Pratt podle Oesterheldova scénáře, dosáhla úctyhodné délky 2 000 stránek! Jejím protagonistou je důstojník americké armády, který je nucen se zúčastnit vyvraždění skupiny indiánů a na základě této zkušenosti dezertuje z armády. Svá četná dobrodružství neprožívá sám, protože se k němu postupně připojí indiánský bojovník Maha, doktor Forbes a bývalý bandita Corto (neplést si s námořníkem Corto Maltese !).
Podle této série pojmenoval Florenzo Ivaldi svůj časopis, který vycházel v letech 1967-1977 a ve kterém vyšly na pokračování některé epizody tohoto komiksu. Nyní chystá francouzské nakladatelství Futuropolis kompletní vydání (v pěti albech) všech Kirkových dobrodružství. První album by mělo vyjít koncem letošního roku.

sergente_kirk.jpg

Comics Made in Germany

Chystáte se v létě do Německa? Možná by stálo zauvažovat o zajížďce přes Lipsko, od 13. června do 6. září letošního roku v tamní pobočce Německé národní knihovny probíhá výstava Comics Made in Germany – 60 let komiksu z Německa. Otvírací hodiny jsou velkorysé – ve všední dny vás uvítají od brzké osmé až do desáté večerní, o víkendech pak zavírají už o šesté.

comics_made_in_germany.jpg

Barbara Canepa končí?

Komiksová autorka Barbara Canepa (*1969), která společně s Alessandrem Barbuccim stála u zrodu nesmírně oblíbených komiksových sérií Witch, Sky Doll a Monster Allergy, dokončila po pěti letech práce scénář „gotického“ (pravděpodobně třídílného) seriálu END. Komiks kreslí ve spolupráci s mladou výtvarnicí Annou Merli a vydá jej francouzské nakladatelství Soleil v edici Métamorphose. Navzdory názvu série, nejedná se rozhodně o poslední práci Barbary Canepy. Nicméně, jak už název napovídá, ústředním tématem je zde smrt, či spíše začátek a konec bytí. Elizabeth, hlavní hrdinka komiksu, má řadu společných rysů s autorkou; podle slov B. Canepy „sní, občas o sobě dává hlasitě vědět, vyvíjí se, dospívá a hledá své místo v životě“.

end.jpg

Dcera Hugo Pratta vypráví o svém otci

Hugo Pratta (1927-1995), klasika italského komiksu, není jistě třeba našim čtenářům představovat. Dcera Silvina se narodila dne 1.února 1954 z jeho třetího manželství s Belgičankou Annou Frognerovou. Ona i její bratr Jonas (z téhož manželství) žili několik let s otcem na Malamoccu u Benátek a pak od roku 1969 v Paříži, kde Pratt pracoval na epizodách série Corto Maltese, které Silvina společně se svou matkou překládala do francouzštiny.

Silvina Prattová je mimo jiné autorkou vzpomínkové publikace „Silvina Pratt con Hugo – il creatore di Corto Maltese racontato dalla figlia“ [Silvina Prattová a Hugo – dcera vypráví o tvůrci Corta Maltese], kterou vydalo nakladatelství Marsilio a kterou autorka představila 8. července v Ca’Rezzonico (benátské muzeum osmnáctého století).

silvina-pratt-con-hugo.jpg

Firma Druillet: od filmových dekorací po šperky

Tak tohle už je věštné znamení, omen či co: na ČT2 opakují francouzský historický seriál Prokletí králové (Le Rois Maudits; podle knih Maurice Druona). Teď už musím vzkřísit kdysi rozepsaný a jako řada jiných věcí nedodělaný, krátký, neinformativní, čistě návodný článeček o výtvarníku tohoto filmu, jímž je vynikající francouzský umělec a autor skvělých komiksů, Philippe Druillet.

druillet01_uvod.jpg
Pokračování textu Firma Druillet: od filmových dekorací po šperky

Odešel Vladimiro Missaglia

Nakladatelství Sergio Bonelliho s lítostí oznamuje, že v neděli dne 8. června po krátké nemoci zemřel komiksový kreslíř Vladimiro Missaglia (* v Benátkách 14. 5. 1933). Své práce podepisoval šifrou Miro. Debutoval v padesátých letech westernovými příběhy, které kreslil pro nakladatelství Edizioni Il Ponte, Edizioni Alpe a Fratelli Fabbri. Pracoval řadu let s bratrem Enniem, který mu psal scénáře. Pro francouzské nakladatelství Jeunesse vytvořili mimo jiné podle Tarzanova vzoru sérii „Kali“, jejíž hrdina žil v indické džungli. Pro Bonelliho koncem sedmdesátých let společně napsali a nakreslili několik epizod série „Mister No“. Podle bratrových scénářů nakreslil Miro rovněž série „Judas“ (1979) (ve spolupráci s Ivo Pavonem) a „Gil“ (1982). Po bratrově smrti (roku 1993) pokračoval Missaglia v práci a roku 1997 publikoval komiks „Venezia: La Storia, la Leggenda“.

missaglia-arok.jpg

Altan: Ilustrace, komiksy, satira

Pod tímto názvem se v Janově v Luzzatiho muzeu koná od 14.6.2008 do 9.11.2008 výstava díla Francesca Tulia-Altana. Tohoto plodného kreslíře (* 30.9.1942 v Trevisu) milují jak děti, pro které kreslí komiksové příhody psíka Pimpy a popleteného chameleona Kamilla Kroma, tak dospělí, které oblažuje satirickými komiksy (např. Ada, Fritz Melone, Cristoforo Colombo). Výstava se proto skládá ze dvou hlavních sekcí: komiksy pro děti a díla určená dospělým čtenářům. Návštěvníci mohou shlédnout originály Altanových kreseb, scénografické návrhy i jejich trojrozměrné modely, animované filmy, loutky atd. Během výstavy se uskuteční školní workshopy, prezentace komiksových alb, referáty a semináře o Altanově díle.

altan11.gif

Attilio Micheluzzi, architekt dobrodružství

Attilio Micheluzzi (1930-1990) debutoval v sedmdesátých letech minulého století na stránkách časopisu „Corriere dei piccoli“ pod pseudonymem Igor Arzbajeff. Proslavil se dobrodružnými komiksy (ty již podepisoval vlastním jménem), jejichž protagonisty byli: novinář Johnny Focus, okouzlující Petra Chérie, dobrodruh Marcel Labrume a fantastický Roy Mann. Na letošním desátém neapolském Comiconu mu byla věnována výstava a její zahájení doprovodila prezentace monografie „Attilio Micheluzzi. Architetto d’aventure“. Editorem publikace je Luca Boschi a kniha obsahuje kritická hodnocení Micheluzziho díla, řadu kreseb a ilustrací a také dva dosud nevydané komiksové příběhy. Monografii vydalo boloňské nakladatelství Black Velvet.

micheluzzi200.jpg

Final Incal

Plodný scénárista Alejandro Jodorowsky (* 7. 2. 1929 v Tocopille v Čile) vytvořil počátkem osmdesátých let minulého století postavu soukromého detektiva Johna Difoola. Jeho futuristická dobrodružství popsal nejprve v sérii „L’Incal“ (vyšla v šesti albech v letech 1981–1989). Série měla komerční úspěch, a následovala proto další série „Avant l’Incal“ („Před Incalem“), kterou však již místo Moebiuse kreslil Zoran Janjetov (šest alb, 1988-1995). Sérii bylo pochopitelně nezbytné doplnit na trilogii a třetí část – aby byla zachována symetrie – nazvat „Après l’Incal“ („Po Incalovi“). Třetí sérii měl opět kreslit Moebius, nelíbil se mu však Jodorowského scénář, a v roce 2000 proto vyšla jen jedna epizoda („Le nouveau rêve“ – „Nový sen“) zamýšlené řady. Pro další epizody už Jodorowsky dalšího kreslíře nesháněl, protože si sám uvědomil, že jeho idea (předpoklad, že vše, co dosud vyprávěl, byl sen Johna Difoola) je naprosto scestná, banální, ne-li dokonce hloupá.

Pro Jodorowského to však nebylo poslední slovo. Po osmileté odmlce se na trhu objevuje (přesně vzato dne 21. května 2008) první epizoda závěrečné série o Incalovi, nazvané příznačně Final Incal. (Další cykly podobného druhu již Jodorowsky nechystá.) Epizoda se jmenuje „Les quatre John Difool“ („Čtyři Difoolové“), má 72 stran a náš hrdina se skutečně v průběhu děje zečtyřnásobí. Jeho hlavní starostí zde bude boj proti záhadnému viru, který rozkládá jakékoli bytosti z masa a kostí. Kreslířem je tentokrát José Ladrönn, původem z Mexika, který debutoval u Marvela roku 1997, kdy nakreslil první comic book řady Shadows & Light. Ilustroval mimo jiné první tři části minisérie „Inhumans“ a kreslil komiks „Hip Flask“. S Alejandrem Jodorowskym spolupracoval již na komiksu „Tears of Gold“, který vyšel roku 2004 v časopisu Metal Hurlant.

Final Incal Final Incal

Pátek třináctého? Kdepak! Dvanáctého!

Leonarda Ortolaniho (podepisuje se obvykle jen jako “Leo”) proslavil v Itálii i za hranicemi maskovaný super-myšák Rat-Man. Byla by však chyba, kdybychom se domnívali, že se Leo věnuje jen tomuto jedinému hrdinovi. Letos to dokázal například nejnovějším grafickým románem (320 stran) Venerdi 12 – Omnibus (“venerdi” znamená v češtině “pátek”). Komiks autor věnoval všem zamilovaným, kteří dosud netuší, co je vlastně čeká. Všem, kteří dosud věří ve zdravý rozum. Vypráví v něm autobiografický příběh o tom, jak zamilovaný Aldo (autorův dvojník) koupí své dívce (jmenuje se Bedelia) k narozeninám hrací strojek, který vyhrává Brahmsovu ukolébavku. Prodavač Alda upozorní, že na strojku lpí kletba, která způsobí, že když jej daruje dívce, která Alda nemiluje, uvalí na sebe strašlivou kletbu. Každému je teď již určitě jasné, že se kletba vyplní.
Takto stručně naznačený děj vypadá jako banální sentimentální romance, jenže to by autorem nesměl být právě Leo Ortolani. Příběh je prosycen osobitým, černým, podle některých kritiků až “drtivým” humorem. Objevíme v něm mimo jiné epizodu parodující Hvězdné války. I když tedy nic nedopadne dobře, čtenář se pobaví (a snad i poučí).

venerdi12.jpg