RECENZE: Není to takový silák jako Superman, není to vtipálek jako Spider-Man, není to ani brumla jako Batman. Síla Green Lanterna – a dokazuje to hlavně eponymní měsíční řada – tkví v rozsáhlé mytologii a budování obřího vesmíru. Adaptace tak mohla ideálně vyplnit žánrovou mezeru v rámci superhrdinských filmů. Mohla být novým Avatarem nebo Star Wars, protože komiksový Green Lantern na to má. Režisér Martin Campbell ale poslal do kin paskvil připomínající v tom lepším případě Žhavé výstřely a v tom horším parodii Suprhrdina.

Green Lantern samozřejmě není tak výhodný vývozní artikl jako kdokoli z velké trojky, na americkém trhu ale vládne pevnou vůlí a na Batmana, Supermana nebo Spider-Mana může klidně vztyčit prostředníček, i když jim zrovna nechce vyčarovat zelený záchranný prostředek. (Ve filmu vykouzlí autodráhu na agličáky Hot Wheels. Zní to jako vtip, ale není.) Faktem je, že v prodejnosti pravidelně nechává velké ikony za sebou. Green Lantern tedy není druholigový škvár, podle kterého musel zákonitě vzniknout špatný film. Posledních pár let je to opečovávané zlato nakladatelství DC, což dokazuje i komerčně úspěšný crossover Blackest Night vycházející z lucernovského kánonu. O to větší překvapení je, že v DC prošla líná adaptace, která z potenciálu na rozmáchlou space operu vytěžila jen povrchní srandu, co z paměti zmizí po 105 minutách.

Pokračování textu Green Lantern poblikává jako rozbitý neon. Není ani dobrou parodií →