Životaběh Pavla Čecha v jistém smyslu nabízí českou obdobu amerického snu. Na počátku byl zasněný kluk, který si se sebou tak úplně nevěděl rady a který kvůli fyzice a matematice raději opustil stavební průmyslovku a vyučil se zámečníkem. Hlavní hrdina tohoto příběhu ale vždycky dělal to, co bez ohledu na obecný názor a doporučení autorit cítil jako správné a dnešek ho zastihl jako úspěšného malíře a tvůrce knížek pro děti. Ve středu proměnil nominaci na cenu Magnesia Litera v sošku pro vítěze.
Malbě se Pavel Čech věnuje v časech, kdy je podle mnoha kunsthistoriků dávno mrtvá, jeho obrazy ale na rozdíl od tvorby řady současných protežovaných vizuálních umělců neztrácející schopnost komunikovat s obyčejnými lidmi. Čech při malování nikdy nekalkuluje, zároveň se ale nijak netrápí tím, jestli jeho plátnům bude někdo vyčítat nemodernost či ilustrativnost. Na svých obrazech jednoduše vypráví své příběhy – a protože se najde dost těch, kteří jim chtějí naslouchat, malováním se bez potíží uživí.
