Jsou tu. Každá kniha musela projít jejich rukama. Ale kdo o nich mluví? To pořád jen scenáristé, kreslíři… a o těch mravenečcích, jejichž každodenní píle k nám přivádí zahraniční komiksy v dokonalé úpravě, se zmíní jen zřídkavý recenzent. A přeci dávají českému komiksu tvář neméně, než původní autoři – neboť dobře odvedený překlad, lettering či předtisková příprava mohou „zabít“ knihu stejně dobře, jako mizerný scénář nebo zoufalá kresba. Dát jim slovo a prostor slibuje tato drobná anketa; seznamte se: překladatelé!

Viktor Janiš:
1) Jak jste se dostal k překladu komiksů?
To muselo být tak před deseti lety – ve SF speciálce v Čáslavské se mě Jiří Pavlovský zeptal, jestli bych nechtěl zkusit překlad Gaimanova Sandmana. Nevím, jak to vytušil, zas tolik knížek jsem do té doby nepřeložil, ale náramně se mi strefil do vkusu. A pak jsem jednou v BB Artu zahlédl Moorovu Ligu výjimečných, vzal si ji na lektorát a prakticky hned jsem věděl, že tohle prostě musím překládat. Nakladatel Jiří Buchal mi Ligu svěřil, překlad se líbil čtenářům i odborné kritice, a tak jsem už u komiksů zůstal.
2) Co jste zatím považoval za svůj největší komiksový oříšek?
Moorův grafický román Z pekla a pak jeho Strážce. Oba komiksy byly jako matrjoška: člověk oříšek rozbije a zjistí, že uvnitř je další oříšek, a tak dále. Obojí bylo obludně propletené, já to musel rozplést do poslední narážky a pak zase náležitě zaplést, aby se čtenář mohl taky potrápit.
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Když můžu pracovat se skutečnými profesionály. Po textové stránce je to jednoduché, tam léta letoucí pracuju s ostříleným redaktorem Richardem Podaným a svou ženou Hanou, která je mimořádně dobrá korektorka. Ale u některých grafiků a sazečů jsem se zvláště v dřívějších letech setkával s typickou „minimaxovou“ strategii: udělat práci s vynaložením co nejmenšího úsilí tak, aby výsledek byl jakžtakž obstojný (a předělávat jen tehdy, když si zadavatel stěžuje). Nevýslovně se mi ulevilo, když jsem u pátého Sandmana narazil na Alenu „Sáru“ Tejnickou. Sára je pečlivá, spolehlivá, řemeslo má v malíčku a hlavně: nezná frázi „to nejde“. Nanejvýš vyvalí oči v sloup, co jsem si to na ni vymyslel, a pak přijde na to, jak si s problémem poradit. S takovými lidmi je opravdu radost spolupracovat.

Viktor Janiš (*1974) pracuje na volné noze jako nakladatelský redaktor a překladatel. V širokém žánrovém rozpětí od sci-fi, thrillerů, grafických románů až po náročnou beletrii přeložil více než 70 titulů, mimo jiné celé dílo Louise de Bernièrese. Soustavně se věnuje Margaret Atwoodové, Alanu Moorovi, Neilu Gaimanovi a poslední dobou zejména Michelu Faberovi. Získal celou řadu cen, naposledy se stal Nejlepším překladatelem SF a fantasy za rok 2007 za překlad románu Jonathan Strange a pan Norrell od Susanny Clarkové a v témže roce obdržel cenu Muriel za překlad Gaimanova grafického románu Hra o tebe.

Richard Podaný:
1) Jak jste se dostal k překladu komiksů?
Částečně přes BB/art, pro který překládám knihy, a to po dvou kolejích: jednak není tolik francouzštinářů se zájmem o komiks, takže jsem dělal hned několik těch francouzských řad, a pak přes knihy Alana Moora, o kterého jsme se vlastně rozdělili s Viktorem Janišem. No a zčásti taky díky tomu, že osádka CRWE se prolíná se společenstvím fanoušků SF a F, což je prostředí, ve kterém se pohybuju, takže jsem začal dělat i něco pro ně.
2) Co jste zatím považoval za svůj největší komiksový oříšek?
Bezpochyby Moorovo V jako vendeta, kromě mnoha jiných zapeklitostí třeba názvy jednotlivých kapitol, které všechny začínají na „V“, takže jsem si vzal Pravilda pravopisu, vypsal jsem si asi sto „silných“ podstatných jmen na „V“ a některá jsem pak přiřadil k těm kapitolám, kde prostý překlad byl vyloučen, tak, aby to něčemu z obsahu kapitoly významově odpovídalo. Ale taková kreslená SFX z Top 10 taky nebyla zrovna jednoduchá k řešení… a McCloudovo Jak rozumět komiksu taky dalo zabrat… a…
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Proč naopak, mně dělají radost i ty oříšky… tedy pokud se povede je vyřešit. Ale celkově vzato mě těší, že přes všechny těžkosti se u nás konečně vcelku chytilo vydávání grafických románů; před deseti dvanácti lety bych v žádném případě neuvěřil, že se nám povede v podstatě vydat česky div ne půlku hypotetického seznamu „100 nejlepších grafických románů všech dob“.

Richard Podaný (* 1962): „Cosi jako můj komiksově-profesní medailonek by mělo viset na comicsdb, aspoň tedy doufám, protože jsem to ZACKovi posílal už před měsícem…“

Dana Krejčová:
1) Jak jste se dostala k překladu komiksů?
Přes Honzu Kantůrka, jak jinak. Seznámil mě s pány z Comicscentra a pak už to tak nějak šlo samo. Jinak přes Honzu znám spoustu zajímavých lidí, za což mu patří můj neskonalý dík.
2) Co jste zatím považovala za svůj největší komiksový oříšek?
Asi Vránu. Byl to jeden z mých prvních komiksových překladů a je dost pocitový, jenže to zrovna nejsou pocity, které bych někomu přála. V každém případě to byla zajímavá práce.
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Není to sice tak docela komiks, ale poslední dobou mě nejvíc bavila Dunwichská hrůza, od Lovecrafta, která vyšla i s bohatými a velmi barvitými (ač černobílými) ilustracemi. Chvílemi jsem si to musela předčítat nahlas, abych pochopila, co vlastně Dunwichští říkají – to nářečí byla opravdu hrůza :-) Jenom na ty obrázky jsem se nemohla moc dívat, protože jsou strašně strašidelné.

MVDr. Dana Krejčová je překladatelkou fantasy, komiksů a televizního dabingu z angličtiny. Mezi autory, které překládá soustavně, jsou David Gemmell, Robert Jordan, Steven Erikson a Bryan Talbot. Přeložila také science fiction román Roberta A. Heinleina Hvězdná pěchota.

Petr Onufer:
1) Jak jste se dostal(a) k překladu komiksů?
Nepovažuji se za specialistu na komiks, překládám v podstatě všechny žánry — od poezie (Richard Wilbur) přes prózu (William Faulkner, Jack Kerouac, Michael Chabon), drama (David Eldridge, Adam Rapp), literární kritiku a teorii (Terry Eagleton, Leslie Fiedler, Wolfgang Iser) atd. Ke komiksům jsem se dostal víceméně samospádem — v nakladatelství Albatros jsme se rozhodli vydat překlad kultovního komiksu Red Meat, a poněvadž se nám z mnoha důvodů příliš nezdály už existující překlady Františka Fuky (jemuž ovšem patří dík za neúnavnou propagaci Cannonova díla v Česku), rozhodli jsme se Red Meat přeložit nově. Rád jsem se toho ujal, protože Red Meat nadšeně sleduji už od svých studií v USA, tedy téměř deset let.
2) Co jste zatím považoval za svůj největší komiksový oříšek?
Překlad teenagerovského komiksu s Emily the Strange, která vyšla v Albatrosu v dubnu 2009: v každé druhé větě se objevuje nějaká popkulturní narážka, tu a tam se tam zjeví i aluze na „vysokou“ literaturu, promluvy postav (v čele se samotnou Emily) se přímo hemží slovními hříčkami, o masivním užití slangu nemluvě… Jistěže jsou tohle běžné rysy komiksového jazyka, ale Emily the Strange je využívá v nebývalé míře — je vidět, že vzešla z alternativní, hardcorově-surfařské subkultury v Kalifornii.
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Vždycky si se zájmem a s chutí přečtu komiksové překlady Viktora Janiše.

Petr Onufer (* 1976) , překladatel, esejista a kritik, vystudoval anglistiku a bohemistiku na FF UK, věnuje se zejména americké literatuře a kritice. Publikuje v časopisech Revolver Revue, Souvislosti, Babylon, Literární noviny, Kritická Příloha Revolver Revue.

Magdalena Křížová:
1) Jak jste se dostala k překladu komiksů?
Když nám známá přivezla z Francie několik dílů Rabínova kocoura od (mně tehdy ještě neznámého) Joanna Sfara, přímo mě nadchl. O komiksy a grafické romány jsem se vždycky zajímala, tady jsem měla navíc před sebou inteligentní a vtipný příběh z židovského prostředí, které je mi velmi blízké. Zpočátku bylo obtížné najít nakladatele – téma sefardské židovské komunity v meziválečném Alžírsku všem připadalo příliš vzdálené českým čtenářům. Jsem moc ráda, že Garamond a G & G se rozhodli společně do tohoto riskantního projektu jít. Pokud vím, oba zatím vydané díly jsou poměrně úspěšné, tak to snad stálo za to.
2) Co jste zatím považovala za svůj největší komiksový oříšek?
Musím přiznat, že za sebou tolik komiksových překladů nemám: pouze dva díly Sfarova Rabínova kocoura, které v sobě žádné jazykové zapeklitosti typu slovních hříček či mluvících jmen neskrývaly. Nejnáročnější asi bylo ověřit všechny dobové a místní reálie, které se tu objevovaly.
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Mám samozřejmě hlavně radost, že se Sfarova „židovská“ série ujala a snad bude její české vydávání pokračovat. A jako čtenářka mám velkou radost z objevování nových autorů a nových knížek, které jsou dnes díky stále se rozšiřující nabídce komiksů v knihkupectvích dostupné.

Magdalena Křížová (*1978), absolventka hebraistiky a klasické řečtiny na FF UK. Kromě knižních překladů z hebrejštiny a francouzštiny přeložila první dva díly série Joanna Sfara Rabínův kocour. Vedle pokračování této série by ráda v budoucnu uvedla do českého prostředí některé zajímavé izraelské autory komiksů.