Může být abeceda závislá? Mám dojem, že ano, závislá na tom, kdo ji používá nebo zneužívá. Naopak nezávislá abeceda si dělá sama co chce, trochu zlobí a trochu vyplazuje jazyk (vidíte třeba to drzé Ch?) a neposlouchá a bouří se. A pokud vyjdeme z názoru, že samotná písmena vznikla z obrázků, není pak každé slovo malým komiksem? Toto je tedy nezávislá abeceda angloamerického – ehm – komiksu. Tedy – comixu… nebo komixu? Samo si to řekne, kdy to chce tak a kdy onak, už je to přece jen subkultura více jak čtyřicetiletá a i když za ta léta sjela hodně druhů drog, nakazila se všemi možnými i nemožnými chorobami (namnoze pohlavními) a i když už dneska je comix víc „alternativní“ než „undergroundový“, je to pořád jedna z nejzajímavějších částí komiksového světa vůbec. Posouvá totiž pořád hranici dál: jen si připomeňte, kdo všechno v poslední době alespoň u nás rezonoval mimo striktně komiksové ghetto: Bryan Talbot? Takřka esence britské alternativy… Zapomeňte na chlapíky, co mají problémy se zářením paprsků gama – přichází Charles Burns.

Charles Burns se mohl v českém prostředí objevit již před pár lety – nakladatelství Al dente má totiž koupená práva na Burnsův slavný povídkový comix Skin deep (česky přeloženo jako Naoko), překlad je hotov, jen se do matrixu vloudila taková „malá chybička“, a tak jsme si na seznámení s Burnsem museli počkat až do teď, kdy vychází jeho opus magnum Černá díra (Black hole). Ale to jen na úvod.

Burns se narodil 27. září 1955 ve Washingtonu, vyrůstal v rodině oceánografa, který – podle kreslířových slov – chtěl být autorem komiksů, a tak splnit otcovo přání bylo dáno už od kolébky. Rodina se dost často stěhovala a Burns prošel několika školami po Spojených státech, až nakonec zakotvili v roce 1965 v Seattlu. Původně byla ovšem jeho hlavní zálibou fotografie a experimentování s ní, poté chvíli pracoval v galerii, a navštěvoval střední uměleckou školu ve Filadelfii. Ve druhé polovině 70. let se snažil už i o comixy, jenže nikoho pořádně neznal a tak si jednou dodal odvahu a zastavil se – jen tak z ulice – v New Yorku u Arta Spiegelmana, který v té době začal vydávat RAW magazine, zda by od něj něco nechtěl do dalších čísel. Kupodivu to vyšlo – a tak se v třetím čísle RAW magazine objevily první Burnsovy komiksy: And I Pressed My Hand Against His Face, Feeling His Thick a hlavně Dog-boy, který později přešel do již výše zmiňovaného Skin deep.

Příběh o operaci srdce, kdy je lidské vyměněno za psí, je trochu parafrází slavné Bulgakovovy novely Psí srdce, zároveň jsou zde pro Burnse naprosto typické postupy jak v kresebné, tak i scenáristické práci. Fascinace 50. lety je tu určující, a společně pro Burnse a Clowese asi nejvýraznější poznávací znamení. Zatímco ale Clowes chce mít odstup, Burns se ke všemu přiznává – jeho rané příběhy se odehrávají mezi mimozemšťany, mutanty, mezi hospodyněmi z „amerického snu“ i mezi hrdiny hard-boiled school, tedy odkazu Raymonda Chandlera. Burns miluje černobílý detail, přehrává estetiku padesátých let do dekadence let 80. a 90. To znamená, že jeho hrdinky jsou pin-up girls, ale zároveň jsou až příliš vulgární, choré, nějak temné a vícevýznamové, než by měly být banální hrdinky reklam na Rolls-Royce.

Spolupráce se Spiegelmanem byla velmi úzká a v mnoha dalších číslech RAW magazine i speciálech RAW se objevily Burnsovy čím dál tím temnější, brutálnější a tíživější komiksy. To, co předvádí, by se dalo popsat s trochou nadsázky jako podbízivý comixový satanismus – lákavý, ale nebezpečný, hrající si na okraji tabu, perverzity a úzkosti, hraniční hry s něčím nepříliš příjemným, nebezpečným. V letech 1984-1986 žil Burns s rodinou v Itálii, v roce 1983 publikoval v Heavy Metalu příběhy o detektivovi jménem El Borbah (vyšlo souhrnně v roce 1999), který se pohybuje ve světě jako vystřiženém z noir filmu 40. let. Soukromí detektivové, šílení vědci a bezdomovci, podivné příšery a antihrdinové – pokud hlavní hrdina váží skoro 200 kilo a převléká se za mexického wrestlingového zápasníka, už asi dost napovídá, co lze očekávat. V Evropě publikoval některé své komiksy například v Frigidaire (Itálie), El Vibora (Španělsko) nebo v Métal Hurlant (Francie).

Po návratu do USA se ve druhé polovině 80. let opět přestěhoval na nějaký čas do Seattlu, kde bylo, co se týče alternativy, dost rušno – stačí připomenout jen hudební scénu konce 80. a začátku 90. let, soustředěnou kolem labelu Sub Pop, jež silně rezonovala i u nás. Vydavatelství Fantagraphics Books, podobně jako slavný comixový autor Peter Bagge, je také z tohoto města státu Washington. Že šlo mnohdy o promíchanou směsici ukazuje i Burnsova spolupráce s právě zmiňovaným labelem Sub Pop. Slavný grungeový label původně začínal v roce 1980 jako vydavatel fanzinu Subterranean Pop, u kterého vycházely jako příloha kazety, ke kterým Burns kreslil obaly. V Seattlu později publikoval kratší komiksy v časopisu The Rocket, kde vypilovával svou černobílou kresbu, poučenou na Archies, Disneyem ale i hyperrealismu, horrorových komiksů z 50. let.

pokračování článku…