Když chce člověk kamarádovi sdělit něco kritického, je diplomatické ho nejprve za něco jiného pochválit. Tahle recenze ale bude mít přesně opačnou strukturu. Než totiž začnu Nikkarina poplácávat po zádech, chtě nechtě musím na úvod vznést jednu výhradu. Není nikterak objevná, na Komiksáriu i jiných komiksových webech už se opakovaně probírala, ale pořádek jednoduše musí být.
Na Nikkarinově tvorbě je zatím opravdu hodně vidět, jak moc má rád Moebia. A odráží se to nejen ve stylu kresby, ale i v designu oblečení postav anebo v poetice vyprávění obecně. Nicméně je k tomu třeba jedním dechem dodat: vzhledem k Nikkarinově stále ještě poměrně útlému věku je velmi pravděpodobné, že se z gravitačního pole francouzského kreslířského titána brzy vymaní. Ostatně řada komiksových výtvarníků, kteří dnes patří k absolutní špičce, začínala jako nechtěný klon někoho jiného – počínaje například Davem McKeanem, který zápolil s vlivem Billa Sienkiewicze, a konče třeba Miroslavem Schönbergem, na nějž svého času mocně působil Kája Saudek.
A teď už hurá k pozitivům. Česká scéna konečně získala dalšího autora, který nejen že umí napsat scénář a zároveň ovládá kresebnou naraci, ale především dokáže dát dohromady rozsáhlé album. Tvůrců, co zvládnou vyšvihnout vypointovaný kraťas, už po naší kotlině běhá dost a dost, ale těch, kteří mají nejen dost talentu, ale i vůle a trpělivosti, aby vyseděli několik desítek komiksových stran v časovém horizontu nepřesahujícím jeden rok, je pořád málo a každý z nich hraje důležitou roli pro rozvoj komiksového média.
Nikkarin má dar vtáhnout čtenáře do svého světa, v rytmu jeho povlovného vyprávění je něco hypnotického a nápady, které tahá z rukávu s lehkostí zkušeného eskamotéra, okouzlí každého, kdo od příběhů nečeká jen přímočarou akci. Při čtení přitom může čtenář hledět Nikkarinovi přímo na prsty a v přímém přenosu sledovat, jak se mu z útržků a jednotlivých motivů postupně rodí konzistentní universum, aniž by někde byla patrná křečovitá snaha zapojit do sebe jednotlivé starší dílky. Nikkarin – jako správné dítě (anebo možná už spíš vnouče) postmoderny – do svého příběhu vtahuje také mnoho komiksových, literárních i výtvarných citací, ale i nad nimi si bez potíží dokáže udržet kontrolu – také zde do sebe vše harmonicky zapadá, nic netrčí a nepřečuhuje. Pro soudržnost jeho světa je pak určitě důležitý rovněž správný poměr snovosti a humoru, díky němuž příběh nesklouzává do přílišné sebezahleděnosti nebo patosu.
Vlastní děj se točí kolem poutníka Bo, který zpočátku pouze bezcílně putuje postapokalyptickou krajinou. Postupně sbírá útržky informací a potkává řadu lidí i tu více, tu méně podivných tvorů a jeho pouť dostává konkrétnější směr. Teprve na konci téměř stostránkového alba se příběh slije do mohutnějšího proudu, ale odkazů a náznaků, které slibují velké věci příští, už je tak akorát, aby čtenář zaklapl knihu s potřebným pocitem: už aby tu byl plánovaný druhý díl (a pak co nejdřív i ten třetí)!
Na černobílé kresbě je zatím místy vidět, že Nikkarin ještě trochu zápolí s anatomií, a také některé dynamičtější sekvence nepůsobí úplně jistě, nicméně je zřejmé, že pro autora je vyprávění obrazem věcí zcela přirozenou a jako výtvarník určitě dokáže držet krok se svými scénáristickými nápady a navodit vždy tu správnou atmosféru, která je právě potřeba.
Grafické zpracování knihy je velmi příjemné, z chlopní a dalších drobných vychytávek je znát, že mu redaktor Tomáš Hibi Matějíček věnoval náležitou péči. Lehké povzdechnutí si ale zaslouží kvalita tisku – zvlášť při srovnání několika úvodních uzavřených pasáží, které už dřív vyšly samostatně v časopisech, lze dobře vidět, jak jsou některé stránky přetmavené – až například nemá Lovec hvězd na temné obloze skoro co lovit.
A na závěr ještě poznámka k vydavateli – to, že za vydáním alba stojí Labyrint, je sympatický průlom. Až dosud se toto vydavatelství zaměřovalo především na dvojici Jaroslav Rudiš & Jaromír Švejdík, která s komiksem přece jen spíše pouze koketuje. Narozdíl od nich je Nikkarin autor s komiksem bytostně srostlý a všechnu svou energii napíná právě tímto směrem. Navíc 130: Odysea v Labyrintu zahajuje novou komiksovou edici. Vzhledem k manažerským a propagátorským schopnostem Joachima Dvořáka, majitele Labyrintu, je to pro český komiks velmi dobrá zpráva – o kreslených příbězích určitě bude zase o trochu víc slyšet.
130: Odysea
Autor: Nikkarin
Labyrint, 2009
záznam v comicsdb
Naprosto souhlasím, považuju Nikkarina za mimořádný talent na české scéně a věřím, že jeho čas teprve přijde. V novém Živlu vyjde s ním velký rozhovor a ukázka jeho nového pokračování 130.
no len ten prvi odstavec hovori bohuzial pravdu….
Rovněž jsem se nemohl ubránit pocitu, že některé nápady už člověk kdesi viděl, ale to už holt svízel naší doby… je těžké hledat něco 100% originálního a vlastního. Každý si v podvědomí neseme nějaké naše inspirace. Nikkarinův komiks je jistě velmi příjemným počitem a já osobně se těším na další pokračování a Labyrintu děkuji za odvahu s jakou se do komiksu pustil…
Bez ohledu na Nikkarina-jste banda co si recenzuje a propaguje jen věci svých kámošů,vůbec nesledujete co se děje kolem,když vyjde nějaký původní český atorský komiks, měli by jste mu věnovat stejnou pozornost, jsme snad na jedné lodi ne?… s takovou čeký komiks nikdy neprorazi, když si budou všichni hrát na svém písečku. Kolik komiksů-původních českých – vyzhází ročně že si můžeme všichni dovolit nějaký opomenout?
… vychází jich snad stovky?
Milý Petře 154,
pravděpodobně narážíš na svůj komiks Poslední Čech…nu, co k tomu říct. Já se přiznám, že jsem ho nečetl, ale listovali jsme jím společně s Červenáčkem v knihkupectví a přišlo nám to jako hezká odfláknutá knížka, kdes pravděpodobně nad každou stránkou strávil maximálně 5 minut a Červenáček poznamenal, cituji: "To je teda pěkná sračka." Tak nás to znechutilo, že nás už ani nezajímala hloubka příběhu. Asi se budeš muset víc snažit a pak se o tebe možná bude někdo zajímat. A Mirek Dušín ti, Petře, vzkazuje, že závist je špatná vlastnost…i on se prý musel srovnat s tím, že např. v Rychlonožkových snech nebyl hlavním hrdinou on.
hehe no schvalne si to pozriem o tom som nepocul :)
inak v kazdom pripade mam pocit ze tu ludia (heh urcite nepatrim k niakej bande..) recenzuju co sa im zapaci a tak je to dobre…
Poslední Čech? To jsem neslyšel ani neviděl, ale na webu to vypadá dobře. Něco jako Bílej potok humanismus:-))
Teda teď by mě vážně zajímalo, WHO is anonym "Jarka Metelka". Ukaž svou pravou tvář, démone!
Václavus:
tys asi nečet rychlý šípy, co? Já jsem ten v těch modrejch šortečkách. Naštěstí jedinej z kluků rozumím anglicky, takže jsem byl schopen přeložit si, na co se ptáš. A moc tady nedémoni, nebo o tobě napíšeme do Tam Tamu.
Jako strážce tajného plamene Anoru a sedmé pečeti sféry Jerizach tě naposledy vyzývám, démone v podobě Jarky Metelky, ukaž svou pravou tvář! :)
hlavně se mi tady neperte, plantážníci….k recenzi a komentářům bych dodal jedině snad: díky, kucí…
co se týče Petra 154, tak nevím, co k tomu říct…ale co se týče kvality toho komiksu po kresebné stránce, tak moc dobře vím, že Petrovi to jde s tabletem daleko líp, než jak ukázal v Posledním Čechovi…nemluvě o tom, že u komiksů preferuju spíš čistou ruční práci s klasickými pery, než nějaké tableťárny…
No a doufám, že Václavus s Jarkou po sobě přestanou metat kletby, nebo na ně na oba sešlu Avada Kedavra a bude pokoj.
Tak jo, přiznávám se, jsem to já, Janík Štulec.
václavus: sem teď koukal do palantýru voe a vychází mi, že Metelka = Nikkarin.
Že na tebe pošlu pana Kokeše, Sarumane.
Rád bych jen podotkl, že jsme zatím s Nikkarinem žádnou partu nezaložili. Žije mimo hlavní kulturní centra a to, že přitahuje určitou pozornost, jednoduše souvisí s jeho pracovitostí a talentem. A recenzi jsem holt napsal proto, že jsem jeho knihu chtěl mít doma a přišlo mi elegantnější získat recenzentský výtisk, než za ni utrácet těžce vydělané peníze :)
…a já bych rád podotkl, že kdykoliv můžeme, protože prostředky k tomu jsou…tak pozor!!!:D
pokud nejde v komiksu o příběh tak budu asi jiný druh a nemáme skoro nic společného…
Mozna by ti Nikkarine pomohlo, kdyby ses dival i na jine kreslire nez na ty, kteri delaji komiksy. Vyplout do jinych sfer vizualniho umeni by mohlo byt inspirativni i pro tvoje komiksy. Znam tolik pritazlivych stylu a vytvarniku, ze kdybych chtel byt jako kazdy z nich, nestacilo by mi na to sto zivotu. O to lehceji by se ti mohlo podarit najit sam sebe. Ono je sice pravda, ze kdyz je clovek mlady lehce se prichyli pod kridla osobnosti, ale pak uz je to jen otazka toho, kdy se na Moebia "nastves" ze te tak dlouho magnetizoval. Nekdo to nedokaze nikdy, ale u tebe bych sio troufl rict, ze to je jen otazka casu. Uz se tesim, kdy si budu moct koupit komiks a rict si, tohle je ten Nikkarin, jeho obrazky si chci prohlednout.
to vcelka : great ! :)