Od pátku do neděle se v Angoulême konal festival worldmusic Musiques métisses, kde vystupují převážně hudebníci z Afriky. Program je pestrý, koná se to na ostrově na řece Charente a dlouho do noci duní nad městem zvuky bubnu a jásot obecenstva.
Přemýšlím o to, jaký skok udělal celý svět od času Hotentotske Venuše, to byla černoška z kmene Xhosa s obrovitým zadkem, kterou před dvěma sty lety přivezli do Evropy a ukazovali ji jako přírodní zajímavost nahou v kleci. Když za krátký čas umřela, rozpitvali ji, aby prokázali podřadnost černé rasy a její kostra byla až do roku 1974 vystavena v
Muzeu člověka v Paříži.
Jak se po dlouhém čase ten útlak a brutalita obracejí a bývalé kolonie jsou teď střediskem zájmu, inspirace, jsou „in“. Špatné svědomí, větší informovanost, vypotřebovanost euroamerické civilizace?
K mému stolku přisedly dvě „hotentotské Venuše“ se subtilní bílou kamarádkou, švitoří vesele francouzsky a ládujou se směsicí nějakých domorodých jídel, je toho plny stul. Usmějem se na sebe, já srkám svý pivo a píšu. Holky už končí, půlku toho vyhazujou, jedna kousla do takového koláče, nechutnal jí, tak ho ty druhé taky vyhodily… Ještě před tím mi to ale nabídly, jestli to nechci…
Všude plno pestře oděných Afričanů, a obecenstvo všeho druhu, od starých hipíků po svátečně oblečené rodiny s babičkami a dědečky. Jeden stan je věnovaný literatuře, v několika dalších jsou zábavy pro děti, nechybí samozřejmě velký stan dobročinných organizací a neziskovek. Kousek stranou je prostor se stánky s pestrobarevným oblečením a suvenýry a vším možným ze zemí 3. světa.
Skvělé bylo vystoupení bubenické sestavy Les Tambours de Braza nebo Cirkusu Tinafan Guineje (video), strhující nepřetržitý proud hudby, akrobatických kousků a tanců. Když show skončila, hudebnici ještě chvíli hráli a na
jeviště spontánně vyskočily další černošky ze skupiny a daly se taky do tance.
Na velké scéně vystupovala zrovna Hindi Zahra, novy objev, berberská zpěvačka se sametovým hlasem, co zpívá v tamazighu (berbersky jazyk) i anglicky a přirovnávají ji k Billie Holliday.
Z blogu Lucie Lomové – lucielomova.blogspot.com.
K příspěvku jsem teď ještě přidal videa.