Položila jsem autorům v Maison des auteurs šest stejných otázek:

1. Na čem právě pracuješ? (Titul, černobiílý nebo barevný, počet stran,
nakladatel?)
2. Zasahuje ti nakladatel do práce? Jak?
3. Prosím tři jména tvých oblíbených komiksových autorů.
4. Co je pro tebe při práci na komiksu nejtěžší?
5. Má pobyt v Maison des auteurs nějaké nevýhody?
6. Znáš něco/někoho z východoevropského komiksu?

Alfonso Zapico
Španělsko, 29 let, blog

1. Pracuji na grafickém románu Dubliňané, 220 stran, černobílé, šedě lavírované. Nakladatel: Astiberri, Španělsko.
2. Ne, jen je pro mě závazný formát knihy.
3. Pffff… Tardi, Sfar a Baudoin.
4. Pro mě je nejtěžší napsat scénář a rozvrhnout všechny postavy, situace,
vytvořit dialogy, věty, najít přesná slova. Kresba pak už jen víceméně naplňuje ten obsah.
5. Hmm… Problémem je řeč, která vytváří dost silnou bariéru. Ale to se časem zlepšuje.
6. Po pravdě řečeno, neznám. Ale já jsem dost velký ignorant, co se týče evropského komiksu. A vlastně stejný ignorant jsem, i co se týče komiksu španělského, moc jsem toho nepřečetl.

Catherine Ferrierová
Francie, 42 let, ukázky práce

1. Pracuji se svým scénáristou na druhém dílu našeho komiksu pro děti Podivný hotel (Hotel étrange, éditions Sarbacane).
2. Ne, můj nakladatel mi do práce nemluví.
3. Shigerou Mizuki (Nonnonba), Peyo (Johan a Pirlouit), Tove Jansson
(Muminci).
4. VŠECHNO je pro mě jako ilustrátorku těžké.
5. Nerozumím Tvé otázce, protože na možnosti pracovat v MDA vidím jen samé výhody.
6. Teď znám Anču a Pepíka!

Lorenzo Chiavini
Itálie, 42 let, lambiek

1.Pracuju na komiksu, který bude mít asi 130 barevných stran pro nakladatele Futuropolis.
2. Moc ne, alespoň doposud.
3. Crumb, Ware, Bernet, Trondheim, Loustal, de Crecy, Blain, Peeters… Ale stále se mi to mění!
4. Nejtěžší je zůstat objektivní!
5. Nevýhoda žádná, naopak spousta výhod!
6. Myslím, že ne.

Sébastien Chrisostome
Francie, 30 let, blog

1. Zrovna jsem začal pracovat na jednom projektu, takže o tom ještě moc nemohu říct. Nejspíš bude mít tak padesát stránek, černobílý, nakladatele ještě nevím.
2. Když nakladatele ještě neznám, nemohu odpovědět, ale očekávám od něj, že mě bude v mém tvůrčím procesu provázet. Že bude mít nějaký názor na mou práci a na to, jak má kniha vypadat – formát, řazení stránek, druh tisku…
3. Lewis Trondheim, Jack Kirby, Hergé.
4. Překonat vlastní obavy a jednoduše se pustit do práce. Opustit obrazovku počítače ve prospěch kreslení u stolu.
5. MDA mi poskytuje čistý a prázdný prostor, kde se mohu soustředit.
6. Ne, moc toho z východoevropského komiksu neznám.

Thomas Gosselin
Francie, 31 let, lambiek

1. Pracuju na scénáři „Lutte des corps et chute des classes“ pro kreslíře Françoise Henningera, pro nakladatelství l’Association, asi 110 stran. Kreslím a píšu album „Les pénultièmes ménestrels“ pro nakladatelství Atrabile, černobílé, asi 50 stran.
2. Ne.
3. José Muñoz, Gébé, Rick Trembles
4. Kresba!
5. Nezdá se mi.
6. Revue Stripburger a Octobriana.

Martín Romero
Španělsko, 28 let, blog

1. Báječná dobrodružství myšky Taciturne, 240 stran, černobílé. Nakladatelství Apa Apa (Španělsko)
2. Ne.
3. Chester Brown, Daniel Clowes, Jason.
4. Nejtěžší je pro mě napsat dialogy, najít přesná slova pro každý okamžik. Taková, která by působila přirozeně.
5. Nemyslím si…
6. Znám časopis Stripburger.

Valentina Principe
Itálie, 30 let, blog

1. Pracuji na několika různých projektech, potřebuji dělat víc věcí najednou, protože mě to stimuluje. Můj hlavní projekt je cestovní deník ze tří měst – Hildesheim (Německo), Angoulême (Francie) a Pavie (Itálie). Výjde u Comité des Jumelages (Výbor pro partnerství měst) v Angoulême, městě, kde pracuji. Podstata toho projektu je partnerství těchto tří měst.
2. Mám v tomto případě úplnou svobodu rozhodování, mohu pracovat, jak chci.
3. Sergio Toppi, Gipi, Mike Mignola , ale taky spousta dalších…
4. Teď dělam hlavně ilustrace, ale dřív jsem také kreslila komiksy. Pro mě je, myslím, nejtěžší připravit storyboard, vyprávění příběhu. Je to k smíchu, vždyť vyprávění příběhu je tím podstatným v komiksu a… no, pro mě je to to nejtěžší!
5. Jak jsem uz řekla, pracuji v Angoulême. Požádala jsem o rezidenci v MDA a vyšlo mi to. Je mnoho důvodů, proč tady pracovat: můžu si vyměňovat s ostatními autory zkušenosti, také radši sdílím ateliér s ostatními, než kdybych měla pracovat sama doma, je to podnetnějši, při tomto druhu práce si člověk občas může připadat sám… Francie je země velmi otevřená vůči všemu, co se týká obrazu, takže tu mohu stále objevovat pro mě dosud neznámé zdroje… Potkala jsem tu mnoho lidí, což mi zase přineslo možnost podílet se na dalších projektech. Na konec taky dost podstatná věc, tři publikace během jednoho roku! To je dobré, ne?
6. Díky pobytu v MDA jsem taky potkala Lucii Lomovou, pro mě první kreslířku z oblasti východoevrpského komiksu. Je to první příležitost začít se seznamovat se světem, který vůbec neznám. No, jsem stále na začátku!

Ninie
Francie, 34 let, ukázka

1. Kreslím teď komiks, který se jmenuje „Krutá Joëlle“ podle scénáře italského autora Davida Caliho, pro nakladateství Sarbacane. 48 barevných stran. Výjde přibližně na podzim 2010.
2. Posílám svému nakladateli a scénáristovi vždycky tak 8 až 15 vybarvených stránek najednou a oni se vždycky spolu poradí, než mi nakladatel řekne, co o tom soudí. Měla jsem udělat několik menších oprav, jako třeba opravit výraz obličeje jedné postavy, který se mu nezdál dost přesný. Ale většinou zasahuje do toho, jakou náladu mají vyjadřovat barvy. Požádal mě třeba, abych barevně odlišila ruzná prostředí, a dodala tak příběhu rytmus, abych obrázky více prohloubila, aby nepůsobily tolik placatě. Přidala jsem pak stíny a začala víc přemýšlet o světle a stínu, hrát si s komplementárními barvami… Při práci na obalce mě přiměl, abych se při rozvržení stránky pustila dál na pole typografie. Vždycky mě upozornil na to, co není v pořádku, ale neřekl mi, jak to mám přesně vyřešit, což bylo dobré. Zůstala mi tak svoboda. A každá ta oprava byla nutná a komiks vylepšila, jsem ráda, že mám scénáristu a nakladatele tak „ostré“.
3. Tři jména? To je těžké, jmenovat jenom tři. Tak řekněme, že při práci na tomhle komiksu mě nejvíc ovlivnili Joann Sfar a Pénélope Bagieu. A pak jsem bezvýhradný fanoušek Claire Brétécherové.
4. Všecko je těžké! Zdá se mi, že komiks je tou nejtěžší věcí, kterou jsem kdy dělala (tohle je můj první)! Ale také věci nejzajímavější, nejcelistvější a nejvíce osobní. Těžké je pracovat v takovém dlouhém zápřahu. Pracovat na jednom albu devět měsíců, to je hodně dlouho, a je proto nutné vytvořit si určitý stálý rytmus. Chce to trpělivost! Obtíží je spousta, pořád se objevují otázky – jak rozvrhout graficky stránku na jednotlivá políčka? Co dát do popředí? Vyprávím ten příběh dobře? Je to dost plynulé? A tak dále… Ale je to vzrušující.
5. Možná nějaké úplně miniaturní. Ne, vážně, myslím, že tu schází nějaký prostor, kde by se rezidenti mohli každodenně potkávat, aby si třeba dali kafe. Je tu akorát bar v suterénu, ale jak naznačuje jeho jméno, je to v podzemí. Není to tam moc hřejivé a nikdy tam nikdo není. Víc lidí potkávám u kopírky nebo na schodišti. Takže chodím a klepu na dveře. Ale všichni se tu v podstatě stále potkávají a mluví spolu, každého zajímá práce těch ostatních. Je to tu ideální prostředí pro soustředěnou práci.
6. Pamatuju si komiksový kolektiv Stripburger ze Slovinska. Z časů, kdy jsem dělala fanziny. Jedna z mých knížek pro děti byla přeložená do Slovinštiny v nakladatelství fromeroAvrora.

Z blogu Lucie Lomové – lucielomova.blogspot.com