Uplynulý rok by nemohl v klidu spát (ať už uplynulé roky spí kdekoli), kdybychom ho s odstupem času nezrekapitulovali. Položili jsme si tedy několik zásadních otázek. Pak nás to ale přestalo bavit a přešli jsme radši ke komiksům. Takže které loňské tituly nás nejvíc zaujaly? Jaké důležité události se přihodily? A co se nepovedlo?

Na naší straně dostalo možnost odpovídat deset redaktorů nebo příležitostných přispěvatelů Komiksária. Čtenáři nás ale klidně můžou přejet v komentářích…

Jaké události ozdobily loňský rok? Přihodilo se něco zásadního?

Michal Jareš
Přežili jsme festy i cony. eBay a bookdepository fungují spolehlivě a rychle. Zpáteční letenka do New Yorku se dá sehnat pod 9 000. Albatros chce dál vydávat Snoopyho. Jinak jsem měl dost jiné starosti.

Karel Jerie
Určitě Lips Tullian od K. Saudka. Konečně vycházejí Saudkovy komiksy v takové úpodobě, jakou si zaslouží.

Pavel „Pafko“ Kořínek
Masivní nástup mangy, po nakladatelském oťukávání Alpressu a Talpressu se japonského komiksu v České republice chytlo vydavatelství Zoner Press a začalo český trh zaplavovat každých 14 dnů novým titulem. O důležitosti antologie Generace Nula už jsem psal u domácích komiksů roku, mezi radostné události určitě patřilo završení první dekády Aarghu. A co se komiksu v akademické sféře týče, oba nové britské vědecké časopisy o komiksové umělecké formě zahájily svoji existenci silnými inauguračními ročníky. Celkově ale – nic unikátního.

Richard Podaný
Vydání prvního dílu Encyklopedie komiksu v Československu. Je to určitě nelehká šichta, takdržím palce pro další svazky; kdyby snad nedejbože nevyšly, bylo by to pro příští anketu zcela jasné Zklamání roku.

Tomáš „Keporkak“ Prokůpek
Jako zásadní průlom beru skutečnost, že Branko Jelinek dostal Grand Prix na Mezinárodním festivalu v polské Lodži. Je to poprvé v jednadvacet let dlouhé historii festivalu, kdy cenu získal nepolák. Jen doufám, že to nebude na stejné období zase naposledy.

Martin „M@P“ Přibyl
I letos je událostí dění kolem tvorby Káji Saudka. Monografie z nakladatelství Arbor Vitae má své mouchy – chtělo na ní ještě nějakou chvilku pracovat. A i když šla autorka takříkajíc přes mrtvoly a nakladatel si užil svoje, nic takového tu doposud nevyšlo a možná ani nikdy nevyjde. Kdo nekoupil, jednoznačně prohloupil.

A takovou malou hezkou událostí byl start Pokuse & Omyla na Komiksáriu.

Lukáš Růžička
KomiksFEST! by možná měl změnit slogan, komiks už rozhodně nepotřebuje vyvádět z undergroundu. Vychází tituly, o nichž se dříve jen snilo, filmové adaptace k nám s sebou pravidelně přitáhnou i papírovou předlohu, komiks je v rádiu, komiks je v televizi, o komiksu už může psát kdokoli kamkoli… což samozřejmě nemusí být (a často není) úplně pro dobro věci. Komiks stojí klasikům české literatury za to, aby ho poplivali. Novinkám stojí za to citovat Komiksárium. Komiksárium stojí lidem za to, aby k nám pravidelně chodili (a pomaličku jich přibývá). Obecně se ale těžko hledá osamocený výstřel, který něco zásadně změnil nebo posunul.

Ve Spojených státech takový výstřel zazněl. iPad navýšil prodeje elektronických komiksů o tisíc procent, zatímco papírové prodeje dál klesají (v roce 2010 se čtyřikrát stalo, že se nejprodávanější sešitovka měsíce nedostala ani přes sto tisíc kusů).

Vhrsti
Na to, jak marginální smítko představuje komiks v české společnosti, se o něm překvapivě hodně mluví. Točí se filmový Nebel, televize představila Meteory českého komiksu, pošta známky se Čtyřlístkem, který oslavil 500. dobrodružství, český pavilon na Expo v Šanghaji zdobil velkoformátový komiks, vychází tu fanziny a časopisy, skvěle fungují internetové portály i rok od roku úspěšnější festivaly.

Osobní událostí roku pro mě bylo setkání s Emmanuelem Guibertem. Sledovat ho, jak se na plzeňské univerzitě navzdory našlapanému programu mazlí v dílnách s grafickými listy a nadšeně klábosí s kýmkoliv, kdo se kolem mihne, byl opravdu zážitek.