Avengers smash! První dojmy z Whedonovy flákoty

Viděli jsme Avengers, kdo si na nás chce sáhnout? Dva pohledy na očekávanou novinku Marvelu víceméně zacementují vaši natěšenost na film, který vstupuje do českých kin 3. května. Hostuje Jiří „Joss Whedon is My Master Now“ Pavlovský z nakladatelství Crew.

Jiří Pavlovský

Na Avengers jsem šel s obavami. Jednak jsem velký fanda Josse Whedona (tričko Joss Whedon is My Master Now mám už pořádné ošoupané) a jednak to bylo poprvé, kdy nedostala takhle obrovský projekt žádná režijní hvězda a ozkoušený filmový matador, ale skutečný fanda a navíc i komiksový tvůrce (Astonishing X-Men jsou parádní). Takže debakl by zasáhl nejen mě, ale veškeré komičenstvo.

A řekněme si to rovnou. Avengers jsou nejen dobrý film, ale první opravdu superhrdinský film. Ano, existují lepší a lépe natočené filmy, ale co se týče komiksové atmosféry na velkém plátně, tak Avengers doslova hulkují (tipují, že po Avengers se tenhle výraz rychle objeví ve slovnících). A to nejen kvůli masivnímu akčnímu finále. Jde i o to, že Whedon dokáže stvořit film, ve kterém vystupuje skupina výrazných postav a každá z nich má nejen svou roli v příběhu, ale i osobnost, hlášky a svoji velkou scénu.

Jsou ukočírované tak, že v každé chvíli, v každé situaci, jsou charakterizovány a vykreslovány. Samozřejmě, nejvíc září ironický Iron Man… a poprvé ve své filmové historii Hulk. Mark Ruffalo stvořil Bruce Bannera jako nervně zneklidňujícího vědce, kterému opravdu věříte, že když se rozzlobí, je zlý. A co teprve, když zezelená.

To, co film ztrácí na plytkosti příběhu, vyvažuje Whedon promakaností postav, u kterých vám můžou některé věci docházet až časem. A tak doufám, že dostane šanci s dvojkou a že přijde Thanos.

Lukáš Růžička

Začnu souhlasem. V postavách není nejmenší problém. Každý dostane prostor, každý má nějakou silnou scénu nebo „cool“ okamžik. Nekompromisní Hulk je zábavnější než v obou jeho sólovkách dohromady.

Ale pokračovat budu neférovým srovnáním. Filmoví Avengers nejsou tak strhující jako Utimates (vyšli česky u BB/artu) se slavným přídomkem „Jak by Avengers natočil Michael Bay s rozpočtem 500 milionů dolarů“ a nedosahují ani kvalit promyšlené série Astonishing X-Men od Whedona a Cassadaye. V sázce je hodně, s planetou je to tak nahnuté, že se kvůli tomu museli sejít všichni borci s vlastními filmy… A přesto na mě ta osudovost nebo atmosféra ohrožení nedolehly.

Plakát pro IMAX, který vidíte výš, ten to má… Z něho cítím to hrdinství, poslední vzdor. Whedonův film, který vypadá úplně stejně jako předešlé „marvelovky“, to ve mě nevyvolal. Stejně jako si většina řad od Marvelu drží „inhouseový“ styl, drží si ho i filmy, takže je vlastně jedno, jestli je točí Favreau, Whedon nebo Johnston. Ne že by kterýkoli z nich měl osobitý vizuální styl… Je to tak hezky sterilní a rodinné, hlavně že si fandové postupně odškrtnou povinné hlášky, vděčné souboje mezi klaďasy a finální přepálenou bitvu s obřími vesmírnými úhoři.

Zmiňované komiksy byly zábavné a zajímavé mimo jiné tím, že přišly s něčím novým, neotřelým, překvapivým. Marvelovky už s ničím novým nepřichází, prostě dopředu víte, co dostanete.

To spíš ale beru jako důvody, proč nevznikl nejlepší film všech dob. Jinak jsou Avengers hodně fajn a když je budou televize v budoucnu protáčet jako Den nezávisloti, vždycky se rád podívám minimálně na druhou půlku, která i díky jedné tragické události dostane emocionální náboj a větší spád.