Skvělý komiks Blue, který u nás nikdy nevyjde

S recenzemi zahraničních komiksů byste se na Komiksáriu měli setkávat častěji. Snad tenhle příspěvek prolomí vlny.

RECENZE: Dočetl jsem Blue, první větší práci australského autora Pata Granta (ročník 1982). A moc se mi to líbilo. Ze začátku je tu podobná zápletka jako v novele Tělo od Stephena Kinga (zfilmovaná Robem Reinerem jako Stůj při mně v roce 1986), ale komiks jako celek se rozbíhá někam úplně jinam.

Tři kamarádi – Christian, Muck a dívka Verne – se vydají za školu. Nejdřív chtějí jít surfovat, ale vlny jsou moc velké, tak se rozhodnou jít se podívat na zbytky přejetého těla, které je prý někde na kolejišti kousek za vymyšleným městečkem Bolton. Pat Grant řeší ve svém komiksu problém přistěhovalectví, spojený s dávným (a pravděpodobně trvalým) problémem barvy kůže.

Přehání to spodobnění schválně – příchozí jsou modří (kromě toho mají čtyři chapadlovité nohy a chapadla místo rukou, ale to už je detail, že), a jak si říkají hrdinové mezi sebou:

„Jak bysme jim měli řikat?“
„Nevim. Asi Modrý lidi.“
„Není to trochu rasistický nebo tak něco?“
„Možná… Ale voni sou modrý. Jak to může bejt rasistický, dyž je to pravda?“

Je to docela dobrá studie prolínání kultur a příchodu něčeho nového, co přebírá struktury starého, pomalu ho pohlcuje a krůček za krůčkem ovládá pole působnosti. Můžeme to číst jako pohled na konkvistu z pohledu indiánů nebo jako na postupné pokusy o vyhlazení australských Aboriginců. I jako příběh rozrůstání osmanské říše i jako příchod emigrantů při rozdělení světa studenou válkou. A koneckonců i jako pomalé splývání kultur dnes. Schválně vyhrocuje a upozorňuje na problémy rasismu a hlavně na xenofobii.

V tomhle komiksu je jistým drápkem zachycený Huckleberry Finn. Celý komiks je na závěr ukotven hutným esejem Pata Granta nazvaným Genealogy of the Boofhead, který pojednává o „obrazech, paměti a australském komiksu o surfování“. No, je možná jedině škoda, že tohle tady u nás asi nikdy nevyjde.

Grantova kresba je hravá, taková až jdoucí do karikatury, ale díky tomu si může dovolit udělat ty „modré“ hodně bizarním způsobem.

A navíc ta australská angličtina! Všechny ty „oi“, „nah“, „ay“, ale taky třeba „ciggies“ nebo „youze going to“.