ANKETA > Místo záplavy novinek přinese rok 2014 zřejmě dobrou příležitost k dohnání restů, ať už jde o komiks domácí, nebo zahraniční. S orientací v nabídce minimálně za uplynulý rok by opět ráda napomohla tradiční anketa Komiksária. Ohlédli jsme se za nejlepšími domácími komiksy, překladovými tituly, největšími událostmi, zahraniční produkcí i za tím (nej)horším, co rok 2013 přinesl.

Letos přispěli (byť ne ve všech kategoriích) Martin Foret, Michal Jareš, Pavel Kořínek, Milan Krejčí, Pavel Mandys, Tomáš Prokůpek, Martin Přibyl, Lukáš Růžička, Jan Samohejl, Jakub Sedláček a David Zachoval. Příští rok snad zazní i ženské hlasy.

Všechny části ankety najdete postupně zde.

MARTIN FORET
I když mi to nějak rychle uteklo, mám pocit, že to nebyl vlastně vůbec suchý rok. Jelikož mám teď poslední dobou na domácí komiks zaostřeno spíše „přes rameno“, tedy do minulosti, velkou radost mi udělala Kniha komiksů Karla Franty. Je to jeden z velikánů, kteří si takový soubor zaslouží a naopak si rozhodně nezaslouží, aby jeho tvorba zmizela se starými časopisy, na jejichž stránkách publikoval. (Vlastně se čím dám častěji přistihnu, jak je mi strašně líto, že projekt autorských Velkých knih skončil tak brzy. Těch osobností, co by si nějaký ten „špalek“ zasloužily, je strašně moc…) I ty komiksy, které dobře znám, díky kvalitnímu tisku přímo z originálů ještě více prokoukly. Zbývá jen doufat, že knížka s nefrantovsky moderně pojatou obálkou zaujme (pra)rodiče a obsah bude dost zajímavý i pro dnešní děti.

Ze současné tvorby je třeba zmínit první album Candida od Karla Jericho. Autor si takový formát zasloužil, rozjezd je to velkolepý a slibný, tak nezbývá než se těšit na komplet a doufat, že tahle trilogie neochabne. Se značným zájmem vyhlížím další svazky cyklu Češi Pavla Kosatíka, z nichž loni nakonec vyšel jen první – 1918: Jak Masaryk vymyslel Československo – v realizaci Petra „Ticho762“ Nováka. Jakkoliv pro mě osobně výtvarná stylizace i „boxerské“ ozvláštnění úplně nefungují, nebyl jsem rozhodně zklamaný. Jsem zvědavý, jak tenhle cyklus zafunguje jako celek. Mám za to, že historie nabízí šikovným tvůrcům atraktivní pole působnosti (a zkušenosti třeba z Polska, ale samozřejmě i Francie dokládají, že to funguje).

Potěšila mě obě alba Dobrodružství Rychlé Veverky od Pavla Čecha – to mi osobně perfektně „sedlo“ (jakkoliv totálně neumím kreslit, má identifikace s hrdinou celého cyklu, kterým pro mne není Rychlá Veverka, ale autorovo otcovské alter ego, je maximální). Myslím ale, že to prostě funguje i obecně a že takováhle řada českému komiksu vlastně chyběla. Stejně tak podstatnou vnímám i pozici knížeček s Fanoušem, které loni vyšly taky dvě. Jakkoliv bych jim přál (zvlášť při té ceně) o chlup větší formát a „lesklejší“ obálku (a naprosto ideálně barvu), je to projekt, ve kterém vidím obrovský potenciál. A i když mám vlastně asi spoustu charakteristik, které by mě měly předem diskvalifikovat, zde je mé přiznání: jsem Fanoušovým (a Klytořiným) fanouškem.

Na vyvážení rychle dodejme, že velikou radost mi udělal soubor Hovorů z rezidence Schlechtfreund – i když je to „jen“ sebrání stripů, které jsem již četl, ta knížka je udělaná prostě krásně (však jsem si na ni spolu s řadou dalších i přispěl). A ten strip vychází tak dlouho a má tolik cen, že se zjevně nelíbí jen mně.

A příjemnou drobnou radostí, danou čistě osobní deviací, byla retroozvěna půlstoletí starého retrokomiksu v podobě sešitu Ladislava Říhy Blizzard/Jednooký Joe. A to, že jsem ho na rozdíl od předcházeného sešitu sehnal.

MICHAL JAREŠ
Ten loňský rok se nějak nepovedl. Tak se přehrabuju tím málem, co mi za prsty zůstalo, a jmenuju z časopisů Bubblegun #7, Aargh #12, Caves #2 a Kix #5, z ostatních děl má trvalejší hodnotu snad jen S.d.Ch. a jeho Varlén No. 7, 8, 9 aneb Deníky všední úzkosti. Trvalejší v tom smyslu, že se k němu vrátím, narozdíl od Fanoušů, které jsem si přečetl a už je asi číst znovu nebudu. Candide a Zámek chodí cestami, které mne nezajímají, ani nevzrušují, a tohle je pravděpodobně nejvíc slov, která jsem na oboje kdy vynesl a vynesu.

MILAN KREJČÍ
Petr Kopl – Sherlock Holmes: Poslední případ, Skandál v Čechách, Karel Franta – Kniha komiksů.

PAVEL KOŘÍNEK
Rok 2013 nepřinesl žádné skutečně výjimečné dílo, které by hřmotně zatřáslo českým komiksovým prostorem a jeho čtenáři. Přesto se ale i v tom takříkajíc provozním roce našlo pár zajímavých projektů. Osobně mě nejvíce potěšil start dětské série Pavla Čecha Dobrodružství Rychlé Veverky. V obou jejích dosud publikovaných albech autor zřetelně dokládá, že kromě vycizelované detailní techniky, jíž dobře známe například z Velkého dobrodružství Pepíka Střechy, zvládá i rychlejší, skicovitější, ale tím zároveň i životnější a dynamičtější styl. Hravým příběhům takový přístup výjimečně sluší.

Zmínku si pak jistě zaslouží i výbor ze stripových Hovorů z rezidence Schlechtfreund, sympatická, leč v lecčems chybující Divočina i Černého sešítkoví Fanoušové.

PAVEL MANDYS
Nejvíc nadšen jsem byl při četbě Hovorů z rezidence Schlechtfreund, jakkoliv téměř všechny ty stripy už byly předtím publikovány časopisecky. Ale soubor odhalí, jak málo se autoři opakují, jak invenční jsou po stránce obsahové, významové i jazykové, jak dobře umějí pracovat se čtenářem, který má alespoň trochu ponětí o tom, co se dělo a děje ve společnosti a v umění, především literatuře. Povedl se i Candide od Karla Jerieho, pozoruhodná je Podprockého Divočina, ale tam už rýpavější čtenář bude mít výhrady.

TOMÁŠ PROKŮPEK
Největší radost mám z Čechovy série Dobrodružství Rychlé Veverky i z pokračování Fanouše. Mimo jiné je beru jako doklad toho, že navzdory ne úplně ideální situaci domácího komiksového trhu tady jsou autoři schopni vysedět dlouhé a dobré komiksové projekty. Zároveň mě těší, že pokračují Kix i Caves – každá autorská platforma se počítá.

MARTIN PŘIBYL
Nejvíc u mě bodovalo Dobrodružství Rychlé Veverky. Díky kadenci prvních dvou dílů je tu zároveň i přislib na pravidelnou sérii. Potěšil fenomén Oprásků sčeskí historje, které raketovým způsobem ovládly internet. Škoda jen té knížečky, která působí dost lacině.

LUKÁŠ RŮŽIČKA
Českých komiksů loni zase vyšlo strašně málo, o to těžší je najít ty pozoruhodné, které by po jediné sezóně nezapadly. V paměti mi zůstal Candide, ve kterém vítězí obrazy nad textem a který čtu i jako mimoděčnou přehlídku komiksových dějin od epizodky se zahradničením evokující předválečné československé stripy přes tintinovského hrdinu po vlivy Saudka a Moebia.

Pozornost si zaslouží i hravá Dobrodružství Rychlé Veverky s bezprostřední zjednodušenou kresbou. I proto se ve sluníčkovém světě Pavla Čecha po delší době necítím jako vetřelec, ale jako jeho součást. Protože Čech odkazuje k Malému Vinnetouovi, jsou jeho alba dobrým oslím můstkem ke Knize komiksů Karla Franty, která ukazuje, že i u nás může vzniknout bezvadný soubor s prověřenou klasikou.

JAN SAMOHEJL
Minulý rok mi udělala radost knížka stripů Hovory z rezidence Schlechtfreund, i když divadelní zpracování je ještě o řád lepší.

JAKUB SEDLÁČEK
Co se týče původních velkých komiksových projektů, nijak zvlášť zářný mi loňský rok nepřišel. Ano, objevila se spousta ambiciózních i originálních děl (třeba Divočina, Opráski sčeskí historje, Dobrodružství Rychlé Veverky nebo státotvorné Jak Masaryk vymyslel Československo, abychom to vzali tak nějak z nejrůznějších koutů), ale skutečné potěšení z vizuálního vyprávění mi přinesl jenom Jerieho Candide, byť jde pouze o ochutnávku v podobě prvního dílu trilogie.

Naopak jsem si užil kraťasy. Takže: sofistikovaný a surový Frantův Singl v Kixu 4, osvědčený Grus iluminující Noc kostí ve sborníku KomiksFest! 2013 a Černého pěkně vybarvený Fanouš a brněnská bestie ve dvanáctém Aargh!u.

Speciální hvězdička patří autorům zombie ztřeštěnosti Kmochův Kolín za to, že ukázali poetiku středočeského města na Labi, které si teď hlavně spojujeme s dlouhými prsty bývalého hejtmana Ratha. Přitom o fotogeničnosti Kolína už moc dobře věděli takoví mistři meziválečné avantgardy jako Jaromír Funke nebo Zdenek Rykr.