Katalog Komiksfestu 2015: Subarašiki Šin Sekai (Brave New World)?

kf2015_uvod

Hned na úvod omluva za japonštinu v titulku, ale ona tam patří, jak uvidíme. A také budiž hned z kraje řečeno, že nejpodnětnější jsou na oficiálním katalogu jubilejního 10. ročníku mezinárodního komiksového festivalu Komiksfest (z konce října 2015) strany 80 a 81. Nachází se tam seznam medailonků autorek a autorek takzvané „generace 2.0“. Co to je, ještě uslyšíme.

Klíčové ale je, že osmnáct tvůrců (z toho deset dam) své krátké profily doplnilo webadresami, a jejich prozkoumání je teprve ta pravá jízda. Ve srovnání s ní je katalog jen chabý závdavek, a to jde jinak o velmi slušnou publikaci.

Potíže s názvem
Co se pokusu o generační označení týče, volnou množinu komiksářek(-ů) takto označil kurátor výstavy Vojtěch Čepelák a zkouší to ve svém textu – poněkud rozpačitě – doložit. Omezme se na konstatování, že to jméno jde proti srsti i těm, které má označovat. Uvažovali snad o pojmech Síť, Hlad nebo Nonstop, ale pak se obešli bez nich.

Je zcela pochopitelné, že se o to snažil kurátor. Jenomže dokud nebude někdo osamělé skupince nadávat, jsou pokusy o objev názvu stejně nanic. Teprve břitká ironie a výsměch mohly dát vzniknout „impresionistům“, ale i „husitům“ nebo „cynikům“, kteréžto názvy se pak bez potíží uchytily na mentálních mapách věků.

Vulgaritka na úvod
Po lehce staromileckém úvodním sloupku Petra Krejzka nabízí katalog představení zahraničních hostů: v této souvislosti se poněkud podivuji, proč musel být jako vůbec první komiks zařazen ten od nezávislého Švéda Joakima Pirinena (který by si klidně mohl zvolit pseudonym Pornonen). Jeho vulgární příběh jenom opakuje to, co se už kdysi stalo ve Čtyřlístku Dětem vstup zakázán, a je to trochu zbytečné. Publikaci to na úvod trochu shazuje. Svatý Eogyrinus téhož autora je daleko lepší, a to na něm také není nic svaté.

Následují Lene Ask, chagallovský Paulo Monteiro, Alessandro Sanna, Berliac, Assel Tleuova a Catarina Gomes, jejíž stránečka snad už ani komiks není, ale výtvarně je to zajímavé.

Nemasarykovští Pátečníci
Čepelák ve svém textu přibližuje volné uskupení Pátečníků, pod kterýmžto názvem figurují občasné srazy tvůrců z Prahy, Plzně, Zlína a odjinud. Tereza Drahoňovská ze sdružení Laydeez do Comics v další rekapitulaci posledních zhruba deseti let nazvala tutéž skupinu Neviditelní, protože neusilují primárně o publikaci na papíře, ale mizejí do digitální sféry nehmotných sofistikovaných objektů.

Bydlí tam zasněné a poetické sestry Čupovy, (v katalogové ukázce) lehce morbidní Štěpánka Jislová, kresebně suverénní Karel Osoha, dále Viktor Svoboda, Marcel Dokoupil, Ester Kuchynková a Ana Dvořáčková, obě (snad) jdoucí trochu ve stopách Tomáše Kučerovského, Čechovietnamka studující momentálně v Kanadě Linh Do Tale, Haspien s mimozemštanským selfíčkem, Lenka Šimečková, rovněž se špetkou Kučerovského, Jana Kilianová, Janiko, Tomáš Salva, Dan Q, Pavol Červeniak a Eva Mária Ondová.

Hledat společného jmenovatele není snadné, každopádně jejich tvorba vykazuje dostatek introvertních rysů, a společné jim je asi i tiché uznání faktu, že v Česku není komiks sociologická veličina. Na rozdíl od předchozích „generací“ to chápou, přizpůsobují se, mizejí v kyberprostoru, v jiných žánrech a nekomiksových projektech.

Za tajemstvím země Nippon
Co se inspiračních zdrojů týče, je zajímavé, že tak jako naše generace okolo pádu komunismu propadala keltománii, tihle se identifikují s mangou a japonským viděním reality. Sem tam odněkud vykoukne Mijazaki, takže zase můžeme dumat nad odvozeností české kultury. Ta japonská vyrůstá z šintoismu, kde je každý šutrák a kami živou bytostí i bohem současně, ale ekvivalent to u nás fakt nemá. Což může – a nemusí – být problém. Uvidíme za deset let. Přejme rozhodně Pátečníkům, aby nebyli sakurou krásnou, leč uťatou do kořene a kvetoucí jen ve váze. Ale třeba je to jen chybný recenzentův dojem. Člověk si nad jejich tvorbou připadá jako Bond ve Skyfallu při setkání s Q v galerii před Turnerovým obrazem. Skvělý nový svět, jak jinak. Budu ho chápat?

Jak že to řekl Zinnemann?
Vzhledem k mládí je patrné, že téhle generaci se kromě civilizačních a autoimunitních chorob či existenčních starostí mnoho neděje, a tak trochu tlačí na pilu s temnotou, démony a smrtí. Jako všichni mladí. Nechají toho, až to k nim bude blíž.

Nesmírně sympatické je silné zastoupení dívek, je skvělé, že se setkávají a mají platformu. Několika z nich pomohl k publikační činnosti kontroverzní televizní seriál České století, což je bezva, včetně volnosti, kterou jim Pavel Kosatík popřává. Ale je v tom i past. Uniknou z ní, až si namalují vlastní dějiny, tak jak je vidí vlastním srdcem, nikoli jak je naznačil mustr psychoanalyzujícího spisovatele se sklony k jiráskovskému univerzalismu. Nadání na to mají dost a dost.

Na všechny zmíněné ovšem platí poučka slavného režiséra a Vídeňáka Freda Zinnemanna (například Šakal z roku 1973), který se vedle svých snímků proslavil bonmotem, že dobrý film má tři součásti: scénář, scénář a scénář. Ale i kdyby žádné veledílo z „dvou-nulky“ nevzešlo, pořád zůstává okouzlující tvorba, v detailech geniální, svěží a slibná.

Takže když už jsme u těch jejich webových adres, nejeden (-dna) ze zmíněných nabízí malbu či kresbu na objednávku. A pokud to myslíme s komiksem vážně, právě od osazenstva tohoto katalogu objednávejme.

Komiksfest! 2015
autoři: různí
Labyrint/Seqence, 2015, 100 stran, 199 Kč
záznam v ComicsDB

kf2015_obal_thumb

kf01_thumb

kf02_thumb

kf_cupova_thumb

kf_jislova_thumb

kf_ondova_thumb

kf_osoha_thumb

kf_simeckova_thumb