ROZHOVOR > Michal Žabka (*1965) je zkušený režisér animovaných filmů, který se po adaptaci Čtyřlístku ujal i televizního seriálu o Anče a Pepíkovi, populárních komiksových myškách Lucie Lomové. Následující rozhovor přibližuje zrod tohoto projektu a všímá si i dalších zajímavých souvislostí.

Jak se vlastně zrodil nápad adaptovat komiks Lucie Lomové?
Nápad natočit kreslený seriál Anča a Pepík se zrodil v hlavách kreativní producentky České televize Barbary Johnsonové a dramaturgyně Kateřiny Kačerovské. Obě byly fanynkami komiksu Anča a Pepík a oslovily mne, coby režiséra, abych pro dětský kanál ČT Déčko realizoval tuto látku jako kreslený seriál. Byl jsem zrovna na dovolené na Krétě, když mi napsaly, a samozřejmě jsem nadšeně souhlasil. Měl jsem doma knihu a komiks jsem dobře znal. Největší radost ale měla moje žena Aneta, která s Ančou a Pepíkem vyrůstala v dobách, kdy vycházeli ve Čtyřlístku. Možná, že jsem byl osloven právě kvůli Čtyřlístku, protože jsem za sebou měl celovečerní animovaný film Čtyřlístek ve službách krále a byl jsem tedy brán jako osvědčený adaptátor komiksů z tohoto nakladatelství.

Pokud vím, má být tento seriál vůbec prvním, který ČT vyrobila pro starší školáky…
Dětský kanál ČT Déčko postrádal animovaný seriál, který by odpovídal formátům zahraničních televizí. Večerníčky jsou moc krátké, mají délku jen 5 až 8 a půl minuty a jsou určené hlavně pro malé děti. Požadavkem ČT bylo vytvořit seriál pro starší děti v délce 13 minut, což jsme uvítali, dávalo nám to možnost příběhy Anči a Pepíka rozvést a obohatit o nové dialogy a zápletky. A ukázat věci, které se do komiksu nevešly. Zatím je natočena první řada, tj. 7 dílů, ale ČT má vykoupeno 13 námětů, tak se snad dočkáme dalšího pokračování. První díl byl k vidění 12. března 2017 a ohlasy byly velmi dobré.

Jak byla tvůrčí práce rozdělena mezi Lucii Lomovou a zbytek týmu?
Na úplném začátku Lucie Lomová s dramaturgyní Kateřinou Kačerovskou napsaly scénář a hned potom se dostal ke mně. Vyrobil jsem obrázkový scénář neboli storyboard, podle kterého se natáčí animatik, a udělal rozpis, kde je určeno, který animátor dostane přidělen jaký záběr k animaci. Při rozdávání záběrů byla vždy přítomna Lucie Lomová, která se podílela i na animační přípravě pro animátory a hlídala si a upravovala jednotlivé postavy, takzvané typy. Celkem se na seriálu podílelo 12 animátorů, což je na naše poměry celkem dost, ale vzhledem k poměrně dlouhé metráži to bylo nutné. Animovalo se klasickou metodou, kdy se každá fáze kreslí tužkou na průhledný papír, a tím se podařilo udržet charakter kresby podobný obrázkům v komiksu. Lucie Lomová zároveň trvala na tom, že všechna pozadí k seriálu namaluje sama, a tak vznikl nezaměnitelný autorský vzhled celého seriálu. Obrazová postprodukce probíhala celá ve studiu Animo v České televizi, kde se animace nejdříve skenovala, potom překreslovala načisto a konturovala, znovu skenovala, kolorovala a kompletovala s pozadím. Samotné natáčení trvalo 3 roky i s přípravou. Podotýkám, že na každou sekundu obrazu bylo nutné nakreslit 12–24 obrázků, podle rychlosti pohybu, takže si dovedete představit, jaké to byly hory papírů.

Jednotlivé postavy namluvili herci ještě před započetím animace, aby animátoři mohli dodržet správný lipsync, tj. „klapání“ pusou. Pepíka namluvil Jan Maxián, Anču Ivana Korolová, další role namluvili Jan Vondráček, Tereza Bebarová, Jiří Lábus, Jaroslava Obermaierová, Jaroslava Kretschmerová, Vladimír Brabec, Miroslav Táborský, Petr Rychlý nebo Martin Sobotka. Hudbu k seriálu složil Ondřej Soukup a jednu z písniček nazpívala Lucie Bílá.

Jaké jsou divácké reakce?
Divácké reakce byly velmi dobré, psali mi nejen kamarádi a kolegové, ale i úplně neznámí lidé, že jejich děti každou neděli ráno sedí u televize, ani nedutají a koukají s otevřenou pusou. Z toho jsem měl velkou radost. Nebo že si odvysílané díly na webu České televize děti pouštějí stále znovu a znovu, pořád dokola a že už jim z toho jde hlava kolem. Já sám mám čtyřletou holčičku a ta zná všechny dialogy nazpaměť a dokonce si s ní cestou do školky musím nahlas prozpěvovat písničky z Anči a Pepíka.

Na divácké reakci bude záležet, jestli vzniknou další díly?
Asi ano, ale hlavně to záleží na sledovanosti. Ta byla naštěstí vysoká, jak jsem se dozvěděl z ČT, což je pro pokračování velmi dobře. Také velmi záleží na Lucii Lomové, jestli dá svolení a bude mít sílu k pokračování. Po první řadě seriálu, ze které by spojením jednotlivých dílů vznikl 91 minut dlouhý celovečerní film, byla dost vyčerpaná a do pokračování se jí moc nechtělo.

Česká televize teď seriál posílá na festivaly doma i zahraničí, naposledy byl k vidění v Třeboni na Anifilmu, kde byly čtyři projekce a v létě bude projekce na Anča Festu na Slovensku, což je pro náš seriál ten nejpříhodnější název festivalu.

V čem byly největší rozdíly mezi prací na seriálu o Anče a Pepíkovi a zmiňovaném celovečerním filmem o Čtyřlístku?
Rozdíly byly veliké, protože film Čtyřlístek ve službách krále byl natočen celý technikou CG počítačovou animací a teprve potom upraven tak, aby vypadal jako kreslený. Takže na začátku se musely všechny postavy a prostředí vymodelovat v počítači, potáhnout texturami a teprve potom se s nimi mohlo hrát. Animace se lišila od kreslené v tom, že animátoři musí brát stále v potaz prostor, ve kterém se pohybují, proto se této animační technice také někdy říká 3D animace. V Anče a Pepíkovi to bylo trochu jednodušší. Vše se odehrává v ploše, prostor i světlo se kreslí a na rozdíl od počítačové animace zde vzniká přidaná hodnota, to je chvění linky a různé drobné nepřesnosti v kresbě nebo v pozadí. Proto se tomu také někdy říká ruční animace. Pro Anču a Pepíka byla tato technologie ideální, protože se nejvíc blížila k předloze seriálu, tj. ke komiksu Lucie Lomové. Jen pro zajímavost, právě jsme dokončili s Jaroslavem Němečkem jeden patnáctiminutový film s názvem Čtyřlístek a Ďáblův palec, který je také natočen kreslenou animací, aby se tentokrát co nejvíce podobal kresbě Čtyřlístku v sešitu z roku 2012. A stejnou kreslenou technikou vznikají i další krátké filmy, Vlkodlak a Mikuláš v pekle, které se budou promítat při otevření nové expozice v Muzeu Čtyřlístku v Doksech, neboli Třeskoprskách, v příštím roce.

Máte vy sám ke komiksu obecně nějaký bližší vztah?
Vyrůstal jsem na Čtyřlístku a komiksech, které v něm vycházely. K tomu se postupně přidávaly ty, které vycházely v ABC, Ohníčku, Pionýrské stezce nebo Sedmičce pionýrů. V pubertálních dobách jsem to měl podobné jako Lucie Lomová. Na gymnáziu jsem začal kreslit a občas mi uveřejnili kreslený vtip v Dikobrazu nebo v některé sobotní příloze novin. Svůj první a poslední komiks jsem nakreslil během studia na Filmové škole ve Zlíně, vymýšleli jsme ho se spolužákem Sašou Laufem a vycházel v roce 1993 na Slovensku v deníku Nový Liptov. Jmenoval se Veselé príhody rodiny Karolkovcov a zvyšovali jsme si jím nepatrně naše studentské kapesné a sebevědomí. V dalších letech jsem pokračoval studiem animovaného filmu na Akademii múzických umění FAMU v Praze a věnoval se pouze kreslení storyboardů ke svým filmům, což jsou vlastně taky takové komiksy, jen bez bublin a určené pouze pro spolupracovníky na filmu.