Je třeba to přiznat hned v úvodu: oficiálním vydavatelem Komiksária je občanské sdružení Seqence, jehož zakládajícími členy jsou Tomáš Hibi Matějíček a Karel Jerie, toliko též autoři zde recenzovaného komiksového díla Šifra mistra Hanky. Dle libosti proto všechny pochvaly i radostná povýsknutí interpretujte jako zaujatost, předpojatost, nadržování, prostě vzorový „spor zájmů“. Soudný a umírněný čtenáři, žádný strach. Ono těch kladných slov žel nebude zas tak mnoho.

Spletité rukopisné historie k popkulturnímu zpracování přímo svádějí, Brownem rozdmýchaná aktuální vlna zájmu o detektivní thrillery s historickou tematikou pak dodává nejslavnějším českým falzům na další atraktivnosti. Po mystifikační románové prvotině Miloše Urbana z dob, kdy se nadějný autor ještě nestyděl skrýt za pseudonym a v úkrytu setrvávat (srov. poněkud zbytné nové vydání poněkud zbytné novely Michaela), přišel v roce 2007 na řadu komiksový příběh Šifra mistra Hanky Tomáše Hibi Matějíčka a Karla Jerieho, vypravený na trh péčí nakladatelství Garamond.

Komiks formátem i rozsahem odpovídající francouzskému albu předkládá čtenáři příběh o „skutečném“ pozadí sporů o Rukopisy, který se po vzoru nesčíslných žánrových předobrazů promítá až do dnů dnešních. Současnou linii dobrodružného pátrání RKZ fanatika Jaroslava doplňují tu výjevy odkazující k primárnímu textu Rukopisů, tu příběhové souvislosti objasňující exkurzy do historie (např. „nalezení“ památek, protektorát). Trojici vrstev odpovídá trojice snadno odlišitelných, vždy však sympaticky vyvedených výtvarných stylů. Karel Jerie působí v Šifře mnohem sebejistěji a profesionálněji než v Oidipu Rexovi, jednotlivé roviny jsou výrazně odlišeny, přesto však v koncovém srovnání působí celistvým dojmem.

Hlavním problémem Šifry mistra Hanky je bohužel Matějíčkův scénář. Příběh „skutečné“ historie Rukopisů je nám předkládán coby Jaroslavovo vyprávění o tom, kterak se pravdu o skutečných staročeských památkách dozvěděl a co ho při tom potkalo. Vyčítat hlavní zápletce naprostý nedostatek originality by asi bylo zbytečné, ve zvolené žánrové kategorii obvykle velké experimenty nepřinášejí ani ty nejlepší texty. Odpustit bohužel nelze naprosto přehnané a nevyrovnané tempo, které spolu s četným odskakováním do jiných časových linií zapříčiňuje, že se tomuto dobrodružnému příběhu nedaří vyvolat ani to, co by pro něj mělo být elementárním – nějaké to napětí, čtenářský zájem, touhu dozvědět se, jak bude celý příběh pokračovat. Chybí tu přirozenost plynutí děje, celý příběh působí natěsnaným, a proto také velmi umělým dojmem. Nevyrovnanost dokladuje kupříkladu i včleněných sedm stran komiksového zpracování básně Jaroslav, zařazených do samého úvodu. Pro album o celkovém rozsahu 44 komiksových stran je to snad až moc velkorysý exkurz, pro vlastní děj navíc dosti nedůležitý. Autoři zřejmě chtěli své čtenáře trochu poučit (pokud je nechceme obviňovat ze snahy využít dříve vytvořený materiál), méně by ale nejspíš bylo více. Třeba by pak zbylo místo i pro rozpracování současné linie děje tak, aby nepřipomínala jen na akční dřeň otesanou kostru.

Poznámku si vynucuje i zvolená jazyková stylizace promluv postav – Matějíčkovi se daří jednotlivé aktéry rozlišovat, i když zvláště u Jaroslavova zasvětitele je nespisovná manýra ukecaného, protezi a pražské koncovky důsledně dodržujícího mužíka dosti otravná. Hůře už dopadá text promluv u historických pasáží, ať už ze století devatenáctého, nebo dokonce z doby Rukopisů samotných. Hnidopišskou poznámkou na závěr pak jen upozorněme, že chtějí-li autoři s pomrkáváním předstírat, že se jedná o příběh dle skutečných událostí, nejeví se volba verze primárního textu RKZ v „moderním“ přebásnění Bednářově jako zrovna nejvhodnější.

Šifra mistra Hanky
autoři: Tomáš Hibi Matějíček (s), Karel Jerie (k)
Garamond, 2007
záznam v comicsdb