Může být abeceda závislá? Mám dojem, že ano, závislá na tom, kdo ji používá nebo zneužívá. Naopak nezávislá abeceda si dělá sama co chce, trochu zlobí a trochu vyplazuje jazyk (vidíte třeba to drzé T?) a neposlouchá a bouří se. A pokud vyjdeme z názoru, že samotná písmena vznikla z obrázků, není pak každé slovo malým komiksem? Toto je tedy nezávislá abeceda angloamerického – ehm – komiksu. Tedy – comixu… nebo komixu? Samo si to řekne, kdy to chce tak a kdy onak, už je to přece jen subkultura více jak čtyřicetiletá a i když za ta léta sjela hodně druhů drog, nakazila se všemi možnými i nemožnými chorobami (namnoze pohlavními) a i když už dneska je comix víc „alternativní“ než „undergroundový“, je to pořád jedna z nejzajímavějších částí komiksového světa vůbec. Posouvá totiž pořád hranici dál: jen si připomeňte, kdo všechno v poslední době alespoň u nás rezonoval mimo striktně komiksové ghetto: Joe Sacco? Androš jako řemen… Zapomeňte na ženské, co mají potřebu oblékat se do kočičích kostýmů (ale nezapomínejte na Wonder Woman) – podruhé přichází Trina Robbins(ová).
Trina si v 70. letech zkusila kreslit vlastní sešitovou sérii nazvanou Girl Fight Comics (1974, vyšla dvě čísla) a v roce 1976 byla oslovena vydavatelem Dennisem Kitchenem z nezávislého vydavatelství Kitchen Sink Press, aby pro něj dala dohromady čistě ženský comixový magazín. V té době ovšem Kitchen Sink spadalo pod zastřešující vydavatelskou organizaci jménem Krupp Comics Works, Inc., z čehož vznikl později dost velký problém. Robbinsová totiž nabídku pochopila jak nabídku, aby se ženy mohly vůbec poprvé vyslovit i k sexu a ženské sexualitě, a tak vznikl časopis Wet Satin (Vlhký satén), který měl podtitul Ženské erotické fantazie. Pro první číslo vytvořila nejen obálku, ale i satiru na bondage comixy, nazvanou Rawhide Revenge. Bohužel, s vydáním Wet Satin bylo dost problémů kvůli Krupp a druhé číslo, přichystané v roce 1978, už vydalo vydavatelství Last Gasp. Robbinsová to v úvodníku vysvětlovala tak, že vydavatel označil první sešit Wet Satin za pornografii a odmítl cokoliv mít s druhým svazkem. Vzhledem k tomu, že v Kitchen Sink vycházel i časopis Bizarre Sex, který měl na jedné obálce scénu jako ze Dne nezávislosti (obří, přes celé nebe roztaženou kundu, nabodnutou na Empire State Building, a to vše doplněné slovy „Přišlo to z Alfa Centauri hledat lásku“), lze jen sotva chápat jednání zastřešujícího vydavatele…
Jenže to už se chýlila ke konci 70. léta, označovaná tu a tam jako léta kocoviny. Trina v následujících rocích přešla trochu dál, i když nadále sympatizovala a bojovala za věc ženské myšlenky. V roce 1986 se stala na chvíli kreslířkou i autorkou čtyřdílné série, nazvané The Legend of Wonder Woman, kterou napsala dohromady s Kurtem Busiekem. Lze to na jednu stranu chápat jako naprostou zradu na všech hodnotách comixu – je to superhrdinka a navíc vychází u DC! Ovšem časy se změnily, a to zejména v 80. letech. To, proti čemu se zakladatelé comixu postavili, bylo tu a tam porušováno jejich pokračovateli. Třeba Gilbert Hernandez z Love & Rockets si v osmdesátých letech s klidem napsal pár pokračování Birds of Prey, což rozhodně není žádný androš. Trina tak jen velmi zvolna udělala stejný krok, přičemž zůstala vlastně věrná svému stálému tématu, ženské hrdince – třeba společně s výtvarnicí Anne Timmonsovou vytvořila pro Image Comics sérii GoGirl.
Od konce 70. let se Trina více než komiksu věnovala sestavováním nejrůznějších antologií ženského comixu (například The Best of Wimmen’s Comix and Other Comix by Women z roku 1979). Vedle toho je také autorkou mnoha populárně-naučných knih o vývoji ženských malířek a výtvarnic v rámci komiksu: Women and the Comics (1983), kterou napsala dohromady s Catherine Yronwodeovou, nebo A Century of Women Cartoonists (1993), The Great Women Superheroes (1997) nebo velmi podnětnou From Girls to Grrrlz: A History of Women’s Comics from Teens to Zines (1999). V současnosti žije s komiksovým výtvarníkem Stevem Leialohou v San Francisku, je zvaná do nejrůznějších ženských antologií nebo sborníků. Třeba v darkhorsovském sborníku Sexy Chix z roku 2006 vystupuje Trina vedle nejnovějších jmen současného nezávislého komiksu Joelle Jonesová, Meghan Kinderová nebo Laurenn McCubbinová. Pokud shrneme její celkovou činnost, je spíš organizátorkou, vůdkyní a tahounem mnoha projektů, i když rozhodně nepatří mezi nejaktivnější výtvarnice. U nás jsme vlastně měli možnost číst jen její vzpomínku v Dobrodružství Luthera Arkwrighta (2005).
