Jsou tu. Každá kniha musela projít jejich rukama. Ale kdo o nich mluví? To pořád jen scenáristé, kreslíři… a o těch mravenečcích, jejichž každodenní píle k nám přivádí zahraniční komiksy v dokonalé úpravě, se zmíní jen zřídkavý recenzent. A přeci dávají českému komiksu tvář neméně, než původní autoři – neboť dobře odvedený překlad, lettering či předtisková příprava mohou “zabít” knihu stejně dobře, jako mizerný scénář nebo zoufalá kresba. Po překladatelích se seznamte i s vezdejšími grafiky a  letterery!

David Horák:
1) Jak jste se dostal(a) ke grafické úpravě komiksů?
Jako slepej k houslím. Když se zakládala CREW, tak jsem v té hospodě u toho byl a nabíd se, že bych zkusil dělat lettering. A už mi to zůstalo.
2) Co jste zatím považoval(a) za svůj největší komiksový oříšek?
Jednoznačně první čtyři Sandmany. Na těch jsem se fakt vyblbnul.
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Že komiksy u nás konečně vycházejí a prodávají se. Myslel jsem, že se toho nikdy nedožiju.

David Horák (* 1972): V současné době jeden ze scénáristů v 2KCzech (Mafia II). Komiksové začátky v CREW jako autor ručních letteringů (Lobo, Soudce Dread, Tank Girl), pak lettering a SFX pro knihy Sandman 1-4, teď
komplet sazba sešitů Garfield. „Upřímně: letterista nikoho nezajímá, pokud to není Todd Klein.“

Tomáš Kučerovský:
1) Jak jste se dostal ke grafické úpravě komiksů?
Ke grafické úpravě komiksů jsem se dostal čirou náhodou, sám se za grafika nepovažuju, prostě to nějak přišlo spolu s vydáváním AARGH!u. Jsem diletant-samouk, což bylo hlavně u prvních čísel jasně vidět… Dobré bylo, že jsem se tím naučil upravovat podklady pro tisk tak, že aspoň zhruba tuším, co a jak se musí provést, aby se výsledek v tisku blížil tomu, co chci já… Myslím, že mi to pomohlo i v tvorbě vlastních komiksů. Je dobré mít nad tím, co vzniká, aspoň nějakou kontrolu…
2) Co jste zatím považoval za svůj největší komiksový oříšek?
Na zapeklité oříšky (co se týče grafické úpravy a letteringu) narážíme v AARGH!u neustále, lettering dost často děláme ručně a rekonstrukce některých špatných podkladů pro tisk je dlouhá a mravenčí práce (I když s těmi nejhoršími podklady si většinou hraje po večerech Tomáš Prokůpek). Ale pořád je to oproti tvorbě komiksů relativně nekomplikovaná záležitost.
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
V AARGH!u se snažíme udržet si určitou kvalitu i co se týče technického zpracování a s výslednou podobou komiksů si celkem hrajeme, takže mě vždycky potěší, když nám nejaký autor napíše že je pro něj čest být v takovém sborníku, nebo že je to nejlepší reprodukce jeho komiksu, která vyšla… Pokud je otázka směřovaná na „branži“ grafické úpravy komiksů u nás, pak mám rád vypiplané knížky, na jejichž podobě tvůrcům záleželo, jako třeba kultovní vydání Phobových stripů Kook.

Tomáš Kučerovský (* 1975), absolvent Fakulty architektury VUT Brno, ilustrátor a komiksový výtvarník na volné noze. Od roku 2000 vydává spolu s Tomášem Prokůpkem revue AARGH!, jíž se věnuje koeditorsky a graficky.

Tomáš Prokůpek:
1) Jak jste se dostal ke grafické úpravě komiksů?
Protože AARGH! dáváme od začátku do konce dohromady pouze ve dvou, museli jsme se s Tomášem Kučerovským oba za pochodu naučit ledacos. V mém případě i scanovat, čistit scanované komiksy a letterovat.
2) Co jste zatím považoval za svůj největší komiksový oříšek?
Nejvíc potu a krve jsem vycedil při úpravách komiksu Sylterella od Káji Saudka. Originály dávno zmizely kdesi v Německu a samotný komiks vyšel jedinkrát v lokálním a zcela nedostupném německém časopise. Takže fuška byla už jen získat podklady – s tím mi tehdy vydatně pomohl Martin Foret. Ještě větší oříšek ale představovalo vypárat z nepříliš kvalitně vytištěných a rozpasovaných stran tiskový rastr. Kdyby mi někdo měl adekvátním způsobem zaplatit čas, který jsem na tom tehdy strávil, dostala by se výsledná suma bezpochyby na úroveň částky s šesti cifernými místy. A to mi ještě ve finále vypomáhal Filip Konečný.
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Dlouhodobě mi největší radost dělá série Voleman Jiřího Gruse a taky příběhy Lely Geislerové. A všech ostatních českých autorů, kteří se do své tvorby umí poctivě zakousnout. 

Tomáš Prokůpek (* 1975): absolvent Fakulty architektury VUT Brno, redaktor architektonického magazínu ERA 21. Od roku 2000 vydává spolu s Tomášem Kučerovským revue AARGH!, jíž se věnuje koeditorsky, letterersky a publicisticky; působí i jako kurátor výstavních projektů (Generace Nula, Návraty Komety).

Hza Bažant
1) Jak jste se dostal k letteringu komiksů?
Dostal sem se k letterování tím že si píšu texty do bublin svých komiksů
sám. Takže logicky přes své komiksy.
2) Co jste zatím považoval za svůj největší komiksový oříšek?
Asi přechod mezi ručním letteringem a tvorbou vlastních fontů.
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Líbí se mi úroven letteringu v AARGH!u. A taky v Padoucinici od Motu.

Hza Bažant (* 1975): Graduovaný a praktikující scénograf, komiksový výtvarník na volné noze. Je členem kreativní úderky Hura collective, vede galerii Hygienická stanice.

Václav Dort:
1)  Jak jste se dostal(a) ke grafické úpravě komiksů?
Dostal jsme se k nim z obrácené strany – od grafiky ke comicsům (viz můj životopis).
2) Co jste zatím považoval(a) za svůj největší komiksový oříšek?
Dobrodružství Luthera Arkwrighta, Vrána,  Zázraky. Momentálně je hodně složité zpracovat pro tisk Grandville a Veliký oříšek mě teprve letos čeká – Se7en.
Mám naprosto jasnou přesnou představu i o textové stránce každé knihy. Tady mi dala snad nejvíce zabrat Vrána, každé Sin City je takové malé peklo a letos Koralína. Poměrně hodně přepisuji text od všech překladatelů a snažím se z textu vymačkat maximum. Všichni v mém okolí mě nenávidí, když s nimi dokola projíždím dialogy a snažím se nalézt to nejlepší slovo.
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Čtenáři, protože mají rádi naše knihy.

Václav Dort (* 1971): Od roku 1992 pracoval v typografickém studiu Amos v Praze, spolupracoval na vzniku časopisu Comics Aréna. V roce 1996 spoluzaložil grafický atelier Calibre, kterého byl kreativním a obchodním ředitelem. V roce 1998 se stal spolumajitelem nakladatelství Crew, jeho ředitelem a produkčním. Od roku 2000 začal realizovat vlastní koncepci vydávání comicsů pod značkou Calibre Publishing. V roce 2003 se stal šéfredaktorem nakladatelství Comics Centrum. V současné době žije Václav Dort s přítelkyní v Praze a má jednoho syna.

Alena Tejnická:
1) Jak jste se dostala ke grafické úpravě komiksů?
Byli jsme osloveni Petrem Litošem, který o nás věděl, že se věnujeme grafické úpravě knih a časopisů a znal naši práci. Začínali jsme jednotlivými komiksy pro časopis Crew, později přibyly i booky.
2) Co jste zatím považovala za svůj největší komiksový oříšek?
I když jsme obdrželi v roce 2007 Muriel za nejlepší lettering knihy „Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě“, tak více práce je za „Rodinným ústavem“ pro nakl. Argo, některé stránky deníku psychicky labilní dívky byly skutečným oříškem. Ačkoli takový Batman – Rok jedna s jeho bonusy nebo Lobo od různých autorů… A nesmíme zapomenout na Simpsony, u kterých se stráží věrnost vůči originálu do té míry, že se vyrábí plnohodnotná celobarevná maketa…
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Když se povede z nekvalitních předloh vyrobit dobrý český ekvivalent originálu. Že se znovu rozjel Donžon, na jehož grafické a předtiskové přípravě pracujeme.

Alena a Mirek Tejničtí: „Co se týká našich profesí, naše praxe v polygrafii je natolik letitá, že stejně dnešním čtenářům komiksu nic neřekne – máme s tím dokonce osobní zkušenost – viď, Zacku… Takže zůstaneme tajnosnubní…“

Kamil Tatar:
1) Jak jste se dostal(a) ke grafické úpravě komiksů?
Oslovil mě Tomáš Prokůpek z brněnského časopisu AARGH! a oslovuje mě pravidelně dodnes.
2) Co jste zatím považoval(a) za svůj největší komiksový oříšek?
Oříšek se zatím neobjevil, nejspíš na mě někde teprve čeká.
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Když je komiks pěkně nakreslený, je radost do něj dělat lettering.

Kamil Tatar: „Živím se jako ilustrátor, převážně pro reklamky. Občas kreslím komiks nebo stripy, ale to jen výjimečně. Pro různé časopisy dělám lettering překládaných komiksů.“

Emil:
1) Jak jste se dostal k letteringu komiksů?
Letering Pascina byla jedna z tech cinnosti, ktere se nevyhne maly spolupracovnik v malem „rodinnem“ nakladatelstvi… Postupoval jsem vsechny stupne : cesty do tiskaren, prijem knih, distibuce, prodeje na veletrhu, a pak samozrejme pripravy knihy. Dovrsilo to v leteringu. Nemam zadne specialni vzdelani, grafickou skolu nebo budouci ambice. Vzal jsem to jako to ostatni, tj. hru.
2) Co jste zatím považoval za svůj největší komiksový oříšek?
Obcas to bylo narocne, ale mam spis prijemne zpominky. Bylo zajimave tvorit kvalitni pismo, ktere musi vypadat „necisty“. A to me bavilo. Jsem docela pisny na vysledek.
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Nevetsi radost v branzi je asi, ze rodice se rozhodli ukoncit komiksovou cinnost, tim konci ma detska nucena prace… Pa pa, Emil

Emil je syn Ivana Stableho a Aude Brunel. Další informace pečlivě tají.

Jakub Němeček:
1) Jak jste se dostal ke grafické úpravě komiksů?
Šťastnou náhodou.
2) Co jste zatím považoval za svůj největší komiksový oříšek?
Jako grafik? Oříšek nevím, ale dřina byla hrát si s písmy.
3) Co vám naopak v branži dělá největší radost?
Největší radost mi dělá tvůrčí práce, tj. když se mohu o nějaký komiks sám pokusit, ale jako grafikovi a překladateli mi největší radost dělal Ottův Exit a Andersonův Kontejner, protože tam šlo o stvoření nové knihy, nebyly to reprinty originálů, nýbrž nové výběry jen pro české publikum. A samozřejmě taky Pixy – tam šlo „jen“ o převod původního díla, ale byla to velmi komplexní práce.

Jakub Němeček (* 1968): Spoluzakladatel dnes již zaniklého nakladatelství Mot, kde působil jako grafik, editor a ve dvou případech jako překladatel.