Věřte nevěřte, zase měli v pondělí další svátek, tentokrát Pentecote neboli Letnice. Tak jsem zase vyrazila. Do vlaku jsem si s sebou tentokrát vzala Setha, mého oblíbeného kanadského autora a jeho knížku It’s a Good Life, If You Don’t Weaken z r. 1996 – v knihovně jsem objevila knihy v angličtině, sláva! Seth a jeho staromilství mě okouzlují, jeho rozvláčné tempo nikterak nenudí, navozuje atmosféru starých černobílých filmu, které byly taky mnohem pomalejší. Hraje si s detaily, s textem a obrázky, které mnohokrát ukazují něco úplně jiného, než o čem se mluví. Příběh vypráví o až téměř obsedantním sběrateli starých komiksů, který pátrá po dávno zapomenutém a neúspěšném autorovi, který je už samozřejmě dávno mrtvý a nikdo o něm nic neví… Na zažloutlém papíře, jednoduchá, jistá linka a jeden barevný tón.

Bylo krásně, horko, a tak jsme jeli na výlet na zámek Le Plessis-Bourée nedaleko Angers, kde to vypadalo jako v pohádce, jedna se tu prý taky natáčela (Oslí kůže s Jeanem Marais a Catherine Deneuve, 1970). Před pár lety náhodou odkryli prkna ze stropu v jedné místnosti a objevili tam malované kazety z 15. století s výjevy ilustrujícími lidové pohádky. Tahle ukazuje, jak zakletá vlčice žere věrnou ženu, směla totiž žrát jenom ženy věrné svým manželům nebo tak nějak, a dalo jí to práci takovou najít. Poučení v tom radši nehledejte.

Už mám za sebou dva workshopy v novém Muzeu s dětma, čtrnáct, patnáct let. Skupinka osmi děti z chudého předměstí, dva černoši, arab, kluk, co sem před šesti lety s rodinou utekli z Čečenska (foto), ten byl zrovna moc šikovný a věděl, co chce, jako jediný si šel pracovat k sousednímu stolu, aby ho nikdo nerušil. Zkoušela jsem s ním mluvit rusky (leda k tomu snad byly ty ruský okupace dobrý), ale moc mi to nešlo přepnout z francouzštiny a angličtiny ( s češtinou v hlavě) do čtvrtého jazyka… Žasla jsem nad skvělým vybavením třídy, prvotřídní výtvarné materiály, spousta počítačů , scanery, tiskárny, promítací zařízení, animátorské zařízení a spoustu knih a publikaci o komiksu pro děti. Taky mě překvapilo, že před tím prvním workshopem jsem se sešla s dvěma milými dámami z Muzea, s nimiž jsme důkladně probíraly, jak to bude probíhat, a pak jsem se ještě šla podívat, jak to tam vypadá, abych věděla, do čeho jdu. Mají to opravdu skvěle zvládnuté, všelijaké metodické pomůcky, předtištěné rámečky, různé hrátky na dotvoření. Děti, ač prý z nuzných poměrů, velmi milé a vstřícné, vypadalo to, že je to opravdu baví. Jeden ten černej kluk na začátku říkal, ze ještě nepřečetl žádnou knihu a komiksy, že nečte (moc práce a ztráta času), ale jenom prohlíží. A nakonec udělal docela pěknej komiks, tak jsem mu říkala, že je to unikát, když se stal dřív autorem, než cokoli přečet‘!

Slíbila jsem fotit angoulêmske zdi, tak tady jsou dvě další: La fille des ramparts (Max Cabanes, 2004, Boulevard Pasteur) a Lucky Luke (Morris, 2001, Avenue Gambetta).

Z blogu Lucie Lomové – lucielomova.blogspot.com.