Encyklopedie komiksu v Československu vzbuzuje u čtenářů „ostalgii“ (3. část)

RECENZE: Vlastní faktografické chyby nejsou z kategorie tragických a odborná korektura by je z velké většiny mohla snadno vychytat. Přesto jich není málo.

FAKTICKÉ OMYLY A JAZYKOVÉ PROHŘEŠKY

Zde jen spíše namátkou některé z hlavních: Není pravda, že v ABC vyšly jako přílohy příběhy Jacka Londona Joe a piráti nebo Friedricha Gestäckera Na hoře Vinnetouově (str. 15). Obě ve skutečnosti vyšly v Ohníčku, první se navíc jmenuje Joe mezi piráty a druhou napsal Karel May. Není pravda, že by Strážci byli Kobíkova komiksová premiéra (str. 58). Ve skutečnosti debutoval už v roce 1966 například na stránkách Pionýrských novin, kde otiskoval seriál Zlato bratrů Herdisonů a Tajemství rezavé pistole. Není pravda, že se John Carter objevuje v pěti Burroughsových knihách (str. 82). Pět jich bylo za první republiky přeloženo do češtiny, celá marsovská série má ve skutečnosti jedenáct svazků. (Navíc E. R. Burroughs napsal první knihu o Tarzanovi na přelomu let 1911–1912 a ne v roce 1914, jak se mylně uvádí.)

Není pravda, že by Jacques Flash nebyl v češtině reprizován (str. 86). Ve skutečnosti se objevil v roce 1970 v revue Smaragd č. 3. Není pravda, že Miloš Novák kreslil komiksy do Zápisníku (str. 118). Autorem všech realisticky kreslených seriálů, které tento čtrnáctideník otiskl, byl Gustav Krum. Není pravda, že se Pepek námořník zrodil v roce 1919 (str. 214). Ve skutečnosti to bylo o deset let později. Není pravda, že se u nás Placid a Muzo objevili pouze v ABC (str. 218). Ve skutečnosti vycházeli i v časopise Pionýr. A tak dále…

Autoři také opakovaně projevují značnou nepozornost, která nikomu z redakce nakladatelství XYZ zjevně nevadila. Píší o seriálu Robinsoni ve vesmíru (str. 36) a ukázka otištěná o pár stran dále nese název Robinzon ve vesmíru (str. 39). Tvrdí, že Pif u nás po roce 1989 vystupoval pouze ve svém vlastním magazínu (str. 74) a hned vedle přetiskují ukázku Pifa z časopisu Česká televize, který začal vycházet až od rozpadu federace (str. 75). A ačkoli v nadpisu přetiskované ukázky je velkými písmeny vyvedeno Pif a Herkules, v popisce stojí, že se jedná o psa Pifíka. O Vladimíru Perglerovi prohlašují, že se v seriálu Slavné vraky objevil v září 1981 na stránkách ABC poprvé (str. 164) a přitom o necelých sedmdesát stran dříve popisují jeho komiks Rytíř Vítek z let 1972–1974 (str. 98). Mluví o epizodě Strážci málem prozrazeni (str. 222) a hned na protější stránce je její reprodukce nadepsaná Strážci málem objeveni (str. 223). A podobně.

Zajímavý je též údiv, který Josef Ládek a Robert Pavelka projevují nad jakýmkoli vybočením z konzervativního komiksového úzu, který byl na stránkách ABC obvyklý. Třeba o Kruanově cestě prohlašují: „Celá čtvrtá série má oproti předchozím i jednu zvláštnost – tvoří ji netradičních 25 pokračování.“ (str. 108) O seriálu Chudý milionář Nikola Tesla se zase dovídáme: „…jedná se o jediný příběh, jehož doprovodné texty nejsou psány ručně, ale vysázeny strojově, nejspíš vzhledem k širokému rozsahu činnosti Teslovy osoby.“ (str. 119) Atd.

Autoři občas projevují i obecnější neznalost. V souvislosti se seriálem Tvrz tvrdí: „Budeme-li pátrat v oblasti literatury nebo filmu, najdeme hned několik příběhů, ve kterých se postavy pohybují v časové smyčce a putují mezi jednotlivými roky nebo dokonce staletími.“ (str. 154) Příběhy o cestování časem ovšem ve sci-fi patří mezi jedny z nejrozšířenějších a jejich počet jde minimálně do stovek, spíše do tisíců. U seriálu Méďa Béďa se zase praví, že „Béďa byl přebírán pro ABC z jugoslávského (později srbochorvatského) časopisu Kekec.“ (str. 216) Tedy pro jistotu: Žádný časopis takto nemohl změnit státní ani národnostní příslušnost, protože po rozpadu Jugoslávie žádné Srbochorvatsko bezpochyby nevzniklo. Navíc byl Kekec vždy pouze srbský a zanikl už v roce 1990.

Patrná je i značná stylistická neobratnost autorů a některé věty jsou mimořádně kostrbaté: „Ačkoli ho právě tato postava proslavila, Lengren ji příliš oblíbenou neměl.“ (str. 24) Nebo: „‚Kosmická‘ část sice nese víc komiksových prvků, ale jinak je volena spíš vypravěčskou formou, ovšem za použití velice originálních ‚bublin‘.“ (str. 38) Anebo: „Název Kulišáci vznikl vlastně zesměšňováním jména jednoho z členů skupinky, Míši Kulicha, ze strany tradičního nepřítele Vaška Rampouze.“ (str. 40) Případně: „Postavička rytíře Vítka (…) má své specifické kouzlo ve faktu, že její komiksové působení bylo podřízeno reklamě.“ (str. 98) Podobných perel je text plný, jejich výskytu měl zamezit redaktor knihy. Totéž platí o nadstandardním množství překlepů a chyb v diakritice.

VYVRCHOLENÍ

V závěru publikace autoři přetiskují seriál Přerušený souboj, který napsal Vlastislav Toman a nakreslil Milan Víšek. Ládek a Pavelka komiks prezentují jako znovunalezený poklad, právě Přerušený souboj však paradoxně dokonale ilustruje to, že leckteré seriály v ABC nestály za moc a není vcelku důvod k jejich připomínání. Víškova kresba je velmi toporná, kompozice stránek je přehuštěná a nudná. Všechna pole jsou zabírána jako polodetaily přeplněné postavami a na skutečnou akci v nich fakticky nedojde. Tomanův scénář líčí sovětského odstřelovače jako roztomilého klučinu a jeho nadřízeného důstojníka jako dobromyslného strýčka. Zato všichni Němci jsou arogantně aristokratičtí a jen oni holdují alkoholu. Ve finále, které se odehrává v květnu 1945 na území Československa, pak nemohlo být opomenuto založení revolučního národního výboru.

Místo nabízejících se medailonů alespoň nejvýraznějších tvůrců, kteří se na seriálech v ABC podíleli, kniha graduje rozhovorem s výtvarníkem Janem Paulem, který kdysi v populárním čtrnáctideníku otiskl několik svých dětských komiksových pokusů. Josef Ládek a Robert Pavelka bezelstně naznačují, že mu nabídli prostor mimo jiné proto, že jim pomohl se skenováním podkladů.

Z interview vyplývá, že Jan Paul toho o současném komiksu mnoho neví, přesto se k němu neváhá rozsáhle vyjadřovat. Komiks je podle něj v podstatě „brak na okraji umění“ a vadí mu takový komiks, kterým si nemůže „listovat na cestě vlakem“ a který „mísí všechny možné techniky, přístupy, technologie a materiály.“ (str. 261) O to zajímavější je, že za rozhovorem následuje Paulův vlastní výtvor Posel, který je malovaný prsty bez použití štětce a čtení do vlaku nenabízí, neboť má nepokrytě velké umělecké ambice. Zařazení Paulova komiksu zůstává o to větší záhadou, že s poetikou dávných seriálů z ABC nemá společného zhola nic.

V přehledu všech komiksů, který je otištěn v samotném závěru, jsou uvedeny pouze ročníky, kde byly jednotlivé seriály otištěny – v celé Encyklopedii tak citelně chybí zcela základní bibliografická informace, od kterého po které číslo komiksy vycházely.

CO DODAT

Je zřejmé, že něco jako dokonale objektivní a definitivně pojmenované dějiny neexistuje. Každá doba a její příběhy jsou stále znovu reinterpretovány a poměřovány hledisky, které se stále proměňují a vyvíjejí. Každá sepsaná historie tak zároveň mnoho vypovídá o době, v níž vznikla, a také o svých autorech. Autoři Encyklopedie komiksu v Československu 1945–1989 se ale dostali velmi daleko za hranici byť i jen relativní objektivity.

Svým dílem dali najevo, že se vezou na současné „ostalgické“ vlně reprezentované retrodesignem nebo reprízami televizních seriálů Třicet případů majora Zemana a Žena za pultem. Nechtějí a nejspíš ani neumějí opustit své někdejší dětské okouzlení a pokusit se vybrané seriály seriózněji uchopit. Samozřejmě není pravda, že by veškerá komiksová produkce z dob socialismu byla prvoplánově angažovaná. Tvářit se ale, že dobové tlaky a stereotypy do komiksů fakticky vůbec nepronikly, je úplně stejný nesmysl.

A Vlastislav Toman byl nepochybně velmi obratný a schopný šéfredaktor, přistupovat k němu jako ke scenáristickému titánovi je ale pomýlené. Několik seriálů z časopisu ABC bezpochyby patří do zlatého fondu českého komiksu, ovšem mnoho z nich sítem času neprošlo – to je věc zcela přirozená a na jejím konstatování není nic diskriminačního.

Zároveň se při čtení publikace nelze zbavit dojmu, že by autoři podobného projektu měli mít mnohem lepší znalost metodologie a větší všeobecný přehled o celém českém komiksu minimálně ve zpracovávaném období, protože by jim pak určitě neunikly mnohé důležité informace a souvislosti, k nimž se lze dostat poměrně snadno.

Encyklopedie určitě splnila svůj cíl v tom smyslu, že připomněla všechny seriály, které se v ABC objevily. Pokud někoho nejvíce zajímá, jestli při reedici komiksu bylo zachováno číslování jednotlivých pokračování a jak vypadá v azbuce název ruského románu, podle kterého onen komiks vznikl, kniha ho určitě uspokojí. Pokud ale někdo hledá nezaujaté a profesionálně pojaté shrnutí, jaké tyto seriály byly, v Encyklopedii nepochodí.

A na samotný závěr je třeba vyslovit údiv nad tím, jak mohla publikace tohoto typu získat nominace na Zlatou stuhu nebo Cenu Akademie SFFH. O erudici porot to také cosi vypovídá.

Připravili Tomáš Prokůpek a Milan Krejčí

13 komentářů u „Encyklopedie komiksu v Československu vzbuzuje u čtenářů „ostalgii“ (3. část)“

  1. som rad ze ste spomenuli tie dve „komiksy“ na konci encyklopedie…
    pretoze su naozaj ubohe a rozhovor s janom paulom je naozaj neuveritelny, ten clovek nielen ze nevie nic o sucasnom komikse dovolim si tvrdit ze ani o tom klasickom popripade historickom. Bonus je pochopitelne jeho vlastny komiks o ktorom hovory ze mal byt publikovany v Arghhuu ale ze s nepochopitelnych dovodov bol odmietnuty, no mne su tie dovody zrejme ! Som uprimne rad ze sa tam tento skvost neobjavil. Chcel by som este zdoraznit pasaz v rozhovore s janom paulom kde hovori o tom ako uz komiks robit nemoze lebo by musel zanechat „vysoke umenie“ naucit sa kreslit (wtf???) a ze to sa mu nechce pretoze do toho investoal strasne vela. Podla mna by to mal odakazat preodvsetkym Frantiskovy skalovy alebo Bohmovy :) (mimochodom to doklada aj jeho totalnu neznalost sucasneho umenia ako takeho..!!)

  2. Nejsem tím, kdo by se pasoval do role experta na komiks, český či potažmo světový, přesto bych rád do učené debaty zasáhl, byť třeba pod čáru. Pojem ostalgie se stal krásným klišé, které jako pokličku lze přiklopit na kdejaký kastrol. Když však hodnotíme texty, komiksy, eseje či cokoli z minulosti, nemusí to být nutně z ostalgie po starých časech, ale čistě tím, že konkrétní text má prostě v té době své kořeny, což z autorů zdaleka nečiní někoho, kdo by vzýval dobu dávno minlou, anebo v oněch časech tvořil nějaký ideový balast. Domnívám se, že kniižní cesty krajnou tuzemského komiksu v podání obou jejích tvůrců si všimnou i ti, kdo nejsou fajnšmekry žánru. A pokud třeba jen nostalgicky zavzpomínají na dávno zašlou dobu školních tříd, kde v „abíčku“ či jiném populárním médiu před před 25 či 30 lety louskali, pak kniha páně Pavelky a Ládka má svůj smysl.

  3. Hledal jsem na internetu datum vydání dalšího pokračovaní a narazil na tuto recenzi. Pokud si mam udělat vlastní názor na recenzi tak by zněl „po bitvě je každý generál“. Kdyby pánové Prokůpek a Krejčí radši neházeli špínu na ostatní a dělali by něco užitečného, mohli vydat tu knihu oni. Ano par chyb tam je ale nikdo neni neomylny… snad jen ja :-) , Buh, Prokůpek a Krejčí? :-D

  4. Podrobná kritika s faktickými údaji a vysvětlením, proč že se to nelíbí, se zřejmě nenosí. Naopak osobnostní hodnocení od stolu je zdá se v kurzu. Argument o (ne)užitečnosti je ranou pod pás.

  5. Ondra: Pánové Prokůpek a Krejčí toho ovšem už dost napsali, zhodnotili a hodně archívů prolezli, což byste věděl, kdybyste jejich články četl. Mají na své hodnocení právo.

  6. Na vybrané weby nechodím každý den a tak jen „cosi“ mě v úterý 17.5.tr. přimělo, abych klikl na Komiksárium. A hle! Žasl jsem nad tak rozsáhlou recenzí Encyklopedie komiksu, o to víc, když o den později vyšla ještě třetí část. Tak moc místa věnovat jedné knize nebývá zvykem. Nevím, kolik „čtenářů“ na tento web chodí, ale myslím, že jak nakladatel, tak oba autoři mohou za tak obsáhlý rozbor jen poděkovat. Je přece známo, že když je třeba film kritikou „seříznut“, o to více se na něj chodí. Bude to platit i v tomto případě? Uvidíme.
    Nic proti tomu, když se recenze mj. zaměří na chyby a nedostatky, to beru. Jenže tady autoři šli, řekl bych, až daleko za rámec a seřezali kdeco a kdekoho. Rýpli si i do mne. Nevím, zda četli mé ábíčkovské memoáry, ale asi ne nebo málo pozorně. Pak by třeba věděli, že byť jsem byl šéfredaktorem, návrhy na komiksy se projednávali v celé redakční partě a leckdy i se spolupracovníky a autory. Zpočátku se opravdu nikdo nehrnul psát náměty a scénáře (honorář byl už tehdy malý), a kdo všechno je psal později, to už v encyklopedii je.
    Strážci, plusy a mínusy. Nebyla to kopie Rychlých šípů, ale jejich následovníci o generaci výše v čase i prostoru. Příběhy tedy odpovídají době, ve které tehdy kluci a holky žili. To u RŠ nebylo. Třeba Mnichov, začátek války atp. Holt nebyly „angažovaný“.
    Opět bych se odvolal na Můj život s abc, kde se věnuji i údajnému „kopírování“ RŠ. Včetně názoru Jaroslava Foglara.
    A když už se o něm zmiňuji. Seznámil jsem se s ním v letech 1947-48 v redakci Vpředu, kdy jsem sotva tušil, že budu spisovatelem a dokonce šéfredaktorem. Za mnou přišel Foglar o 15 let později s nabídkou spolupráce. Mohl jsem zdvořile poděkovat, jenže já to zkusil a pomohl mu „na svět“. S Rychlými šípy to nešlo, tak mohl zdvořile poděkovat a jít, ale on to vzal. Že později, když byl opět na výsluní, toho litoval? To je možné. Ale díky ábíčku ho pak začal kdekdo publikovat, rozhlas, televize atd.
    Proseděl jsem s ním hezkých pár hodin, když pro nás psal i později. A vím toho hodně i o jeho vztazích k jiným příznivců m a obdivovatelům. Byl to člověk, jako každý jiný a také byl rád, že je obdivován. I mě těší, že dodnes mi děkují bývalí čtenáři ábíčka za časopis jejich dětství, a rád jsem i za uznaní, která se mi občas veřejně dostávají. A také mě mrzí i bolí, když se někdo z neznalosti věci, doby a kdoví čeho ještě naváží nejen do mne, ale třeba – jako teď – i do autorů Encyklopedie.
    Snad i tady fakt platí ono, nedáš-dostaneš. Nenapsali jsme knihu, tak tuhle sejmeme!
    Tak ještě něco málo na závěr.
    Velké knihy komiksů ABC byly opravdu zmršené, ale aspoň vyšly.
    Jak to bylo s autorákem na Burroughse, viz Můj život…
    Krabičku poslední záchrany vzal Foglarovi „lid“ a publikoval ji kdekdo, tedy i ABC.
    Leninovo výročí tehdy vyhlásilo i UNESCO, pokud víte, co to je za organizaci. A jak jsme byli hodnoceni, opět Můj život…
    Kobík si, bohužel, nikdy u mne ani nepovzdechl, že už Strážce kreslit nechce a že má strach, aby mu někdo… – viz citaci u Šorela. Třeba k němu byl upřímnější, i když mě také svěřoval své soukromé problémy. Tak proč by…?
    Ano, napsal jsem přes padesát námětů a scénářů na komiksy. Vím, že některé se nepovedly, jiné jsou dodnes kultovní a legendární, jak někteří říkají. Neměl jsem vždy na výběr kreslířů a také jsem zkoušel nové a v jiném směru dobré výtvarníky.
    Tolik aspoň pro tentokrát. Zřejmě se dočkám také kritiky za nejnovější vydání trilogie Pod paprsky Zářícího, čili Příhody Malého boha, Příchod bohů a Kruanova dobrodružství, které se v nejbližší době dočkají elektronického vydání pro tablety, které připravuje společnost NewsLab pro AP store. A to v původní formě (záhlaví, zápatí) plus videoúvod a 3D modely.
    V. Toman

  7. Po přečtení recenze (kritiky) mě napadli tři otázky. 1. Jak zareagují autoři knihy? Jak je vidět, zřejmě nijak. 2. Hovořili autoři tohoto textu s autory knihy předtím, než se do třídílné kritiky pustili? Minimálně si mohli vyjasnit, proč Ládek a Pavelka používají vyloženě lživé nesmysly, jak z recenze vyplývá (pokud to tak skutečně ovšem je). Odpovědi jsou jasné, reakce nenásledovala dosud, takže ji ani nelze očekávat a ke kontaktu obou stran s největší pravděpodobností nedošlo. Škoda. 3. otázka je přímo na Tomáše Prokůpka a Milana Krejčího: Pánové, měli jste nebo máte v úmyslu napsat knihu podobného zaměření? Díky za odpověď. Michal

  8. Já myslím, že autorům recenze šlo jen o to, aby upozornili na chyby, kterých by se mohli autoři vyvarovat ve dalším díle. Jakékoli osobní věci a emoce jsou zbytečné a ničemu neprospívají.

  9. …..ale v klubu Mirka Duška mi říkali Jarka.To je jedna věta z komiksu Strážci,každý si může udělat vlastní názor.Marek sx

  10. Pozorně jsem si přečetl článek a musím smeknout jak zevrubně to Tomáš Prokůpek a Milan Krejčí pojali. Je opravdu velká škoda, že na začátku nedošlo k spojení autorů knížky a T.P. a M.K. Teď máme na trhu encyklopedii, která by zasloužila druhé „doplněné“ vydání.

  11. Souhlasim s Polygraphem.
    Za sebe bych akorat dodal, ze kdyz nekdo napise, ze dilo je poplatne dobe, neznamena to, ze dobe nerozumi…

  12. Michale #10, zvolte si příště, prosím, jiné jméno do diskuze. Pak to vypadá, že sem píše jenom jeden Michal a to není pravda. Děkuji. Michal #7 :-)

  13. Náčelníku, já myslím, že tady na severu se nemusíme oslovovat plnými tituly. Stačí, když mi budeš říkat učitel… :)

Komentáře nejsou povoleny.