Jaroslava Maláka není třeba představovat, snad jen pro připomenutí je autorem komiksů Polda a Olda, Tři prasátka, Břetislav a Jitka a mnoha dalších. V roce 1968 ilustroval první vydání knihy Neználek na Měsíci.

Dále ilustroval řadu knih s robotem Emiliánem, knihu Alenka z planety Země a desítky dalších. Jeho vtipy vycházely v Dikobrazu, přispíval do ABC, Mladého světa, Ohníčku, Pionýra, Sedmičky, Ahoj a dalších. Tento rozhovor vznikl u Jaroslava Maláka doma, v jednom malebném městě u Prahy.

Jak se žilo za komunismu, když jste maloval vtipy do Dikobrazu a přispíval jste do řady dalších časopisů?

No, žilo se zajímavě a dost bídně, protože cokoliv jsme vymysleli, tak jsme zase museli zapomenout, protože nám to většinou netiskli. V Dikobrazu nebyl hlavní postavou šéfredaktor, ale takzvaný Dikobrazí básník Karel Bradáč. Když člověk vymyslel nějaký vtip beze slov, tak Karel Bradáč nám dozadu napsal „tomu nerozumim“ a tím to padlo, protože když něčemu nerozuměl on, tak tomu údajně nemohli rozumět ani čtenáři Dikobrazu. Tím to bylo vyřízený…

Byl jste velice úspěšný malíř, vaše žena byla známá manekýna, neuvažoval jste někdy o emigraci?

To jsme uvažovali oba dva a došli jsme tak daleko, že jsme si udělali pasy, jenomže situace tady byla tragická. Oba jsme tady měli rodiče a nemohli jsme je tu nechat. Jejich důchody byly tak šílený, že kdybychom jim občas nepřispěli, tak nevím, z čeho by žili.

Měl jste za komunismu nějaké zprávy například o malíři Oldřichu Jelínkovi, který emigroval do Mnichova, nebo se váš kontakt přerušil?

Samozřejmě, že jsme si dopisovali a všechna ta léta jsme si s Oldou posílali novoročenky. On sem také Oldík občas jezdil, nevím ale jestli to bylo ještě za bolševika, nebo až po listopadu. Já měl ještě dalšího kamaráda Sváťu Pitru, odborníka z kreslenýho filmu, který žil v New Yorku. Ten sem jezdil dost často i za bolševika.

Můžete popsat, jak se za minulého režimu obcházela cenzura?

(smích) No, například v Mladém světě to za nás obstarával Jarda Weigel, známý cimrmanolog, který tam chodil s našimi vtipy a měl to vočíhnutý tak, že věděl, který cenzor je slávista, který je sparťan, a podle toho, jak Sparta, nebo Slávie vyhrála, tak jim dával ty obrázky k posouzení… Využil tu dobu, když byli v dobrém rozmaru. Ovšem nejlepší způsob, na jaký přišel, bylo to, že k těm obrázkům, které by byly normálně neprůchodný, nepříjemný pro stranu a vládu, psal poznámku převzato. To znamenalo, že cenzor byl vlastně z obliga, protože už to schválil někdo jiný. Poznámka, že námět je převzat ze sovětského tisku, byla senzační…

Vy jste známý autor komiksů, který náš komiks byl podle Vás nejlepší?

No, myslím, že to bylo zjevný, to vycházelo v Mladém světě a psal to zmíněný Jarda Weigel. Jmenovalo se to Lips Tulian od Káji Saudka… to bylo perfektní.

Co děláte dnes, čemu se věnujete?

No, v těchhle letech, který mám už na krku, toho člověk moc neudělá. Ale dělám, jelikož si neumím představit, že bych někde seděl a koukal z okna. Také rád čtu, hodně čtu… Ale to kreslení, to člověku nedá a musí si k tomu ráno sednout. Jinak bych se asi zbláznil. Pak dělám pro syna, který je majitelem tiskárny, různou reklamu a maluju i další věci, které jsou pro tiskárnu potřeba udělat. Jako kalendáříky a podobně.

Sedíme tady před desítkami originálů legendárního komiksu Polda a Olda, je pro mne překvapení, že jsou černobílé…

Ano, takový byl postup, ale mám tady jeden barevný – pro někoho jsem ho koloroval.

Víte, že podle řady sběratelů byl komiks Polda a Olda jeden z nejlepších, který vycházel ve Čtyřlístku?

Skutečně mi to už pár lidí řeklo a jsem rád, že se moje práce líbí a i po těch letech se o ní lidé zajímají.

Pane Maláku, děkuji za rozhovor a přeji pevné zdraví do dalších let.