Rozhovor s Věrou Faltovou (17.5.1932 – 5.3.2009) vznikl vlastně náhodou. Sháněl jsem informace o několika ilustrátorech působících kolem časopisu Ohníček a spoustu věcí jsem nikde nemohl najít.

Zavolal jsem jednomu zkušenějšímu sběrateli a ten mi poradil: „Nechápu, proč se nezeptáš přímo Věry Faltové, vždyť bydlí pár minut pěšky od tebe…“ Za pár dní jsem už seděl u paní Faltové doma, v krásném starém domě kousek od Kladenské pěší zóny.

Které vaše komiksy považujete za nejlepší a proč?

Určitě bych jmenovala komiksy Kocour Vavřinec a Barbánek. Tyhle postavičky jsem dělala dlouho a bavilo mě to. Měla jsem velké štěstí na spolupracovníky. Jiří Havel, Vojtěch Steklač… To jsou velká jména.

Byla jste dlouhá léta výtvarnou redaktorkou časopisu Ohníček – jak na to vzpomínáte?

Byla to pěkná práce, která mě bavila. Měla jsem možnost se osobně seznámit se skutečnými mistry… Pracovala jsem s Bornem, Frantou, Pištěkem, Jelínkem, Pilařem, Malákem, Kalouskem, Průškovou a s mnoha dalšími. Například si vzpomínám, že když něco hořelo a my potřebovali třeba obálku, tak jsem zavolala Karla Frantu a ten velice rychle přinesl špičkovou ilustraci. Vůbec, je zajímavé, že čím větší jméno, tím skromnější člověk. Někteří ilustrátoři byli dost laxní a třeba domluvenou práci vůbec nedodali. S těmi jsme se rychle rozloučili.

Máte na stěně originály od Adolfa Borna. Jak na něj vzpomínáte?

Pan Born u nás v redakci tak častým hostem nebyl, nicméně jeho práci uznávám a mám ráda. Maloval tak krásné věci, že nám jeho originály mizely z tiskárny. Někdo to tam prostě ukradl…To je možná dobrá stopa – najděte ty lidi, kteří pracovali v tiskárnách a máte desítky originálů od těch autorů,kteří vás zajímají.

Jaký je nyní zájem o vydávání vašich děl?

Je to bídné… Většina knih vyšla několikrát, Kocour Vavřinec, Barbánek a další. Zájem byl vydat Mořské vlky, ale originály už nemám. Některé jsem dala lékařům, kteří se starali o manžela v nemocnici, další zmizely, něco jsem dala přátelům. Například paní Němečkové jsem dávala řadu svých originálů, už ani nevím, co konkrétně to bylo… Chtěla to pro děti.

A dostala jste výměnou něco od Jaroslava Němečka?

Myslela jsem si, že mi třeba paní Němečková něco pošle, ale asi jí to nenapadlo. O nic jsem si neřekla, ale vy jste nedávno pana Němečka navštívil -jak to dopadlo?

Když jsme došli k němu domů, čekala tam už jeho žena. Pan Němeček zůstal venku na lavičce s tím, že obchodní záležitosti řeší jeho žena. Ta mi rovnou řekla, že normálně nic neprodávají, ale na základě vaší přímluvy mi výjimečně něco prodají. Jedna věc ovšem byla za deset tisíc korun. Byl to jeden větší akvarel s tématikou Čtyřlístku.

Tolik peněz? To je strašně moc… Nevěděla jsem, že Němeček prodává za takové ceny. Znám tam v redakci nějaké lidi, musím si s nimi o tom promluvit.

Jak vzpomínáte na váš komiks Strašidelný pradědeček uvádí?

To jsem dělal s Vojtěchem Steklačem. Staré hrady jsem měla vždyckyy ráda, a pan Steklač to psal vtipně.

Na čem pracujete v poslední době?

Stále spolupracuji s časopisem Sluníčko a také dělám ilustrace pro několik knih.Teď zrovna dělám jednu angličtinu pro nejmenší.

Děkuji za rozhovor.

Paní Faltovou jsem měl později odvézt na výstavu Jiřího Wintera-Neprakty, ale už jsme to nestihli. Jen pár týdnů po našem rozhovoru zemřela. Jak mi později řekla její dcera, tak už delší dobu trpěla vážnou nemocí.