Komiksové hvozdy se někdy můžou zdát neprostupné, i v Česku vyjde za jediný rok docela dost nových titulů. Už počtvrté proto nabízíme mapu k uplynulému roku v podobě ankety, do které se zapojují přispěvatelé Komiksária a milí hosté – letos autory reprezentuje Lucie Lomová a Vhrsti, opět kývli i publicista Pavel Mandys a zakladatel ComicsDB David Zachoval.

Je tady ta nepříjemnější část, která logicky musí dostat prostor mezi našimi sluníčkovými erupcemi nadšení. Nezlobte se.

MICHAL JAREŠ
Za zklamání považuju letošní KomiksFEST!, přijde mi to celé týdenní běsnění nějaké strašně unavené, překombinované, komplikované… V podobném duchu považuji za zklamání Svět knihy a jeho téma komiks. Jinak mne neuchvátilo ani jedno nové Brutto a myslím si, že Pán Času je přenošené dítě. K dalším zklamáním sahám do zahraničí: umřel Spain Rodriguez, takže další Zap už asi nikdy nebude. Slibované monografie o Love & Rockets (Love & Rockets Companion, Love & Rockets Reader) ještě nevyšly, i když byly slibovány na podzim. A mírné změny na The Book Depository také netěší…

PAVEL PAFKO KOŘÍNEK
Nevděčná kategorie, vždy jen uvedené naštve, a co víc, svým způsobem i právem, vždyť se tak snažili… Takže opravdu co to půjde bez zlé krve, jen takové povzdechnutí, možná nejvíce nad vlastními přehnanými očekáváními: u Pána času jsem třeba bláhově doufal, že se během těch dlouhých let napínání čtenářů vynoří kromě excelentního vizuálu i alespoň obstojný scénář. Nekvalitní scénáře jsou vůbec prokletím rodu Bažantů: debutový sešit Ktaiwanity o Pippovi a zlatém brouku oku lahodí, ovšem kde příběh není, ani komiksový noir nežere.

Veskrze promarněnou příležitostí prezentačně-marketingovou pak byl komiksový program na Světě knihy, i když je samozřejmě otázka, zda by největší český knižní blešák v nafukovacím pekle „dočasné haly“ cokoli méně bezzubého a programově nudného umožnil. V smutné každoroční podkategorii odchodů zasloužilých komiksových hvězd třeba k roku 2012 zmínit především dva velké tvůrce s „M“: Moebia a Maláka.

LUCIE LOMOVÁ
Kulturní politika v České republice.

(O tom, které komiksy se mi nelíbily, psát nebudu, protože tím ničemu nepomůžu.)

PAVEL MANDYS
Tohle je osobnější – na KomiksFEST!u jsem si chvíli povídal s Ivanem Stablem, majitelem nakladatelství Mot. A není na tom zrovna nejlépe, jejich věci se prodávají málo, takže Mot zase (po)zastavuje. Už takhle sýčkoval několikrát, takže doufám – zvláště potom, co záhy dostal hned několik cen Muriel za Ibikus – že ho to přejde a zase s něčím nečekaným z frankofonní oblasti přijde.

MARTIN M@P PŘIBYL
U komiksů se mnou loni nezacloumalo nic, co by stálo za zmínku, což se ale nedá říct o filmech. Za všechny to tady tématicky schytá Nolanovic Batman, který svým špatným scénářem a naprosto nesoudnou dávkou patosu bourá vše dobré, co v tom filmu je.

LUKÁŠ RŮŽIČKA
Zatím každá tuzemská recenze komiksu Criminal, kterou jsem četl, srovnávala Brubakera a Sin City, což je docela líná berlička a zmínka z nějakého pocitu povinnosti. Spíš by se měly zmínit jiné Brubakerovy komiksy nebo nová noirová vlna (Bendis, Azzarello), které je Brubaker představitelem. Jako kdyby se Abramsův Star Trek srovnával se Sunshine, protože se to taky odehrává na vesmírné lodi… Tenhle příklad ilustruje plíseň, která na české komiksové „kritice“ bují. Obecně by se dalo říct, že jaké recenzenty si nakladatelé vychovali, takové je mají. A to je strašně smutný a frustrující stav. Samozřejmě každý nějak začínal a hříchy patří k mládí, nebezpečné jsou hlavně ty případy, kdy se vývoj zastavil. Bohužel to zdaleka neplatí jen o pověstném Topzinu… Sebekriticky se pak sluší poznamenat, že produktivita Komiksária z pohledu recenzí a kritik nebyla nijak oslnivá.

Stejně tak zamrzely scénáře Pippa a Pána času, ale hlavně proto, že za nimi stojí nejlepší kreslící sourozenci v Česku. Space Trashers vyloženě boleli, i když respektuju, že autoři třeba s jejich výrobou strávili hodně času. Tohle dílo se mi zdá až nebezpečné, pokud se dostane do rukou začínajícího čtenáře komiksů.

JAKUB CUBA SEDLÁČEK
Žádná katastrofa, ale je-li zklamání nenaplněným očekáváním, pak vzpomínám na Habíbí. Přitom je to tak krásné dílo, nádherně nakreslené, pracné a jímavé, beroucí za srdce. A navíc v nepřekonatelné knižní úpravě. Jenže skokanský šampion, který míří příliš vysoko, výš než všichni ostatní, také nejvíc riskuje. Thompsonův opus je jako kaleidoskop neustále se přeskupujících obrazů a alegorií, ale konečný smysl této tekoucí arabesky mi uniká.

Mnohem víc jsem čekal od Logikomiksu, a nejen proto, že v podtitulu sliboval „hledání absolutní pravdy“. Dozvěděl jsem se toho hodně o Russellovi, Wittgensteinovi i tom, jak se v Řecku dělá životopisný grafický román, ale o logice, matematice či geometrii vlastně skoro nic. Řeklo by se, že komiks je díky svému nakládání s prostorem pro takovou úlohu jako zrozený. Tady mi ale přišlo, že se autoři hlavně vyčerpávají komplikovanou vyprávěcí kompozicí, v níž o Euklidovy trojúhelníky vůbec nejde.

VHRSTI
Jediné slovo: Moebius.

DAVID ZACK ZACHOVAL
Letos to jsou spíš takové ústřiky stárnoucích celebrit. Třeba čím dál zapšklejších Alan Moore, kde co rozhovor, to perla. U těch jeho senilních záseků typu „s Gibbonsem už nekamarádím, protože mi nepoděkoval“ mi je už jen smutno. Zhruba podobně jako u komiksů, které poslední roky produkuje. Ale samozřejmě pořád lepší než Frank Miller, který zešílel úplně, a pobavil (a trochu vyděsil, přiznejme si to) internet takřka nacistickým příspěvkem na téma Occupy Wall Street. Plus tu máme různé žaloby, v čele s Tonym Moorem žalujícím Roberta Kirkmana, protože nejpřeceňovanější série posledních pět let se ukázala jako docela slušná dojná kráva.

Vtip roku pak jednoznačně vyhrává Vašek Ryšelijé Dort za to, že nedal Goona do žádné smysluplné distribuce. Příští rok komiksy přestane tisknout a zájemci si je budou chodit prohlížet k němu domů.