„Chci, aby sis to pamatoval, Clarku. V dalších letech, ve svých nejintimnějších chvilkách. Chci, aby sis pamatoval mou ruku na krku. Chci, aby sis pamatoval jediného člověka, který tě porazil.“

Když chtěl Zack Snyder osvětlit, o čem bude pokračování Muže z oceli, přizval si na Comic-Conu v San Diegu na pódium svého herce Harryho Lennixe (přísný generál Swanwick). Ten přednesl proslulou repliku se smyslem pro řádně dramatické načasování a napětí. Když se v sále zatmělo, sečtělí fanoušci už vřískali, protože věděli, co přijde. Na plátně se za kovového hukotu zjevil Supermanův znak, vzápětí s ním začal splývat netopýří symbol. V tu chvíli bylo vše jasné i lidem, kteří si nepamatovali nebo nečetli promluvu z klasiky Návrat temného rytíře. (Ne)jeden z přibližně šesti tisíc přítomných fandů výstižně poznamenal „Oh my fucking god!“.

Muž z oceli zkrátka v létě 2015 nepřiletí sám, ale v crossoveru všech crossoverů se střetne s Batmanem. Popkulturní buldozer Snyder se tentokrát po boku zavedeného Davida S. Goyera bude podílet i na scénáři, jehož tón se bude blížit zásadnímu příběhu od Franka Millera. Rozhodně ovšem nepůjde o přímou adaptaci.

Batman a Superman se měli setkat už před deseti lety, ale scénář Andrewa Kevina Walkera (Sedm) se nikdy nedožil zfilmování. Přečtěte si, kvůli čemu se Clark a Bruce měli porvat v režii Wolfganga Petersena.

Příliš temné

Snyderův příští film vzbuzuje ohromná očekávání, nyní je tedy ideální čas na obrátku do minulosti. V červnu 2002 předalo studio Warner Bros. scenáristovi Akivovi Goldsmanovi (uznání za Klienta, Oscar za Čistou duši, pohlavky za Batman & Robin) lejstro k filmu Asylum. Pod názvem stál v závorce podtitul Batman vs. Superman. Příběh napsal respektovaný Andrew Kevin Walker (dnes už klasické depky Sedm a 8 MM), ovšem Goldsmanovým úkolem bylo text provzdušnit a zbavit ho – dle slov plynoucích z nejvyššího kanclu Warnerů – „přílišné temnoty“.

Právě teď se vám nabízí dvě možnosti: buď si 121stránkový scénář stáhnete a poctivě si ho pročtete, anebo si přečtete tenhle článek, který vám vše zásadní prozradí. Bacha na (byť spíš imaginární) spoilery, máte chvíli na rozmyšlenou…

Welcome back, Mr. Wayne!

Asylum zachycuje zestárlého Bruce Waynea, jenž si užívá zaslouženého důchodu. Po smrti je Robin, Alfred i komisař Gordon, což Brucovi občas připomínají noční můry. Jinak je ale všechno celkem v pohodě. Relax ostatně trvá už pět let a navíc se Wayne čerstvě oženil s dle všeho nadkrásnou Elizabeth Millerovou. Tu moc nemusí policejní komisařka Barbara Gordonová, která je upjatou dcerou svého otce, ovšem Batmana tak úplně nerespektuje.

U Kentů je to překvapivě melancholičtější. Clarkovy superschopnosti stále fungují, nicméně psychiku nalomil rozvod s Lois a pochybnosti o vlastním poslání. Věci záhy kulminují: Elizabeth umírá na balkóně během líbánek s nepřirozeným šklebem na tváři, na scénu se vrací vzkříšený vy-víte-kdo a zdrcený Wayne se přes veškerou Clarkovu snahu rozhodne, že podnikne definitivně poslední křížovou výpravu proti Jokerovi. Tady Walker tahá z rukávu svůj první trumf, příběhu dodává tragický osudový tón a v nesmírně mrazivé a zároveň dojemné pasáži vysílá Bruce zpátky do jeskynní temnoty. Kde ho v naprostém tichu vítá Alfredův hologram. Pomsta Bruce zcela zaslepí, Clarkovi nesmyslně vyčítá smrt svých blízkých a pronáší zásadní rozhodnutí: Pokud se mu kdokoliv připlete do cesty, ponese si následky.

Luthorova pata

Samotářský introvert Clark smutní dál, vrací se do Smallvile, aby zavzpomínal na dětství a na adoptivní rodiče. Jako správný kryptonský proutník zažije krátký a nepříliš uvěřitelný románek s vdanou Lanou. Bruce mezitím nic moc nechápe, v detektivní linii s pomocí batmobilu a batcoptéry zoufale pátrá po skutečném osudu Jokera, o jehož smrti byl léta skálopevně přesvědčený.

Walker záhy vymýšlí další pecku a stvrzuje dojem, že netopýří rovina o bolestivé minulosti, která se neustále vrací jako bumerang (stačí si vzpomenout na „jeho“ Ospalou díru či Wolfmana), mu sedí daleko více než ta supermanovská, nepříliš prokrvená, sentimentální a podivně mdlá. Onou peckou je scéna s prudkým deštěm a gotickým hřbitovem, na němž se Batman zuřivě prodírá k Jokerově rakvi. Jenže místo prince zločinu v ní odpočívá narozeninový vystřelovací panák. Proč Joker tak dlouho čekal? O co mu přesně jde?

Veškeré otazníky visící ve vzduchu sestřeluje Lex Luthor, jenž má vše plně pod kontrolou i z přísně střeženého vězení. Už před lety ho totiž americká vláda pověřila, aby se ujal čelní pozice v utajovaném projektu zvaném Achillova pata. Plán na likvidaci Supermana měl poukázat na to, že Spojené státy mají plné zuby mesiáše, který jim brání ve válkách a vůbec v hromadění moci. Součástí plánu je právě nic netušící Batman, jenž se na Jokerovu výzvu vydává přímo do Metropolis. Jedinečná šance oddělat Supermana, aniž by to vypadalo jako touha Luthera, nedej bože vrcholných vládních představitelů.

Finále má podobu ohlušující bitky kopírující (pardon… citující) závěr Návratu temného rytíře. Batman má v hypermoderním brnění lehce navrch, smrtící zelené eso si nechává v rukávu až do samotného konce. Je tedy spousta času na důmyslně nastražené pasti nebo prohazování mrakodrapy. Nevyhnutelná rvačka ve jménu destrukce, které dal (obvykle ne moc akční) Walker notnou dávku nápaditosti a hravosti.

Tragédie se ale tentokrát nekoná. Superman vážně nechce svého největšího kámoše zabít, Lutherův plán praskne na veřejnosti a Bruceovi to všechno opět sepne. Hrdinové se konečně spojí. Z Batman versus Superman se v pravý čas stává ono správné Batman/Superman.

Dojde tedy i na týmovovou bojovou kooperaci, v níž se oba alfa samci vzájemně ladně doplňují. Zmrzačený Joker leží na zemi a Batman mu svou těžkou botou drtí krk. Walker za minutu dvanáct vytahuje poslední zvrat: Bruceova zavražděná manželka Elizabeth byla ve skutečnosti nastrčená loutka řídící se Jokerovými, respektive Luthorovými rozkazy.

Dál už to asi znáte. Řeči ve stylu „pokud ho zabiješ, staneš se přesně tím, co sám tolik nenávidíš“, smíření a usmíření, tryzna pro Luthora, potřes pravačkou, vtipná hláška, úsměvy, odlet, zhoupnutí se na laně. Zatmívačka a velkolepé propojení obou symbolů v jeden společný.

Jediné zpracování Asylum

Vzpomínka z Times Square

Nákladnou řež s premiérou v roce 2004 měl režírovat univerzální šedivec Wolfgang Petersen (Nekonečný příběh, Air Force One, Dokonalá bouře), Batmana málem už tehdy hrál Christian Bale a modro-červený kostým měl prý navléknout Josh Hartnett. Vše dopadlo jinak. Petersen prchl za Bradem Pittem k velkofilmu Troja, projekt dostal stopku a Andrew Kevin Walker si scénář musel přihodit do šuplíku k nerealizovanému Silver Surferovi a X-Menům.

Vtipným odkazem ke stornovanému souboji století se tak stal záběr z postapokalyptické sci-i Já, legenda z roku 2007. Když Will Smith pozoruje zpustlé a vylidněné Times Square, na jednom z billboardů visí superbatmanovské logo. Vtipálci kolem režiséra Francise Lawrence to úplně neodhadli, jelikož fiktivní Petersenův crossover propagovali v příběhu zasazeném do roku 2012. Snyder s Goyerem chtějí v letním parnu 2015 sebevědomě konkurovat druhým Avengers. (S podtitulem Age o Ultron, ale bez jakéhokoli spojení se stejnojmennou událostí.)

Z Walkerova Asylum se svého času stal alespoň cenný internetový úlovek. Supermana představil jako citlivého, melancholického pochybovače a Batmana jako důkladného detektiva, zaslepeného křižáka i nevrlého důchodce. Nerealizovaný scénář baví řadou působivých detailů a skvěle napsanými dialogy, naopak místy vzbuzuje velké rozpaky vnitřní rozervaností a nedořešenými motivy. Vůbec občas působí dojmem, že pro Walkera šlo prostě jen o tučnou zakázku.

Logo Snyderova filmu podle uživatele deviantARTu jménem voeten

Plakát k fiktivnímu filmu v Já, legenda