Jak dopadly Will Eisner Comic Industry Awards z pohledu mangy? Zatímco v minulých letech japonští autoři útočili i na hlavní kategorie v rámci nejznámějších komiksových cen, letos se zase pokorně vrátili zpět do své škatulky s názvem Nejlepší americké vydání zahraničního materiálu – Asie.

Může to odrážet také konec boomu, který zasáhl Spojené státy před několika lety. Manga má na jednom z největších komiksových trhů světa stále své místo, ale po něuvěřitelném zájmu přichází postupné vyrovnání trhu – vychází méně knih, dříve úspěšní vydavatelé odcházejí (například Tokyopop), prodeje poslední tři roky klesají. Přestože nedávno zkrachoval i ambiciózní pokus několika vydavatelů o společný digitální obchod JManga.com, který fungoval pouhé dva roky, zbylé silné nakladatele (Yen, Viz, Dark Horse a Vertical) těší vzestup elektronických komiksů.

Stále vychází i umělecká a náročnější manga u nakladatelů jako Fantagraphics nebo PictureBox, ale jejich prodejní výsledky jsou samozřejmě stejně kolísavé, jako je to u všech titulů mimo střední proud.

Když se Tezuka sexuálně odváže

O realitě manga byznysu ve Spojených státech svědčí zákulisní příběh jednoho z nominovaných titulů, kterým byla Barbara od Osamu Tezuky. U Digital Manga Publishing nedávno podepsali exkluzivní smlouvu s Tezuka Production (správci autorských práv „boha mangy“) a následně vyhlásili, že vydají všechna jeho dosud v angličtině chybějící díla. To je nepochybně chvályhodný plán, jenže na projekt neměli peníze a tak se obrátili na fanoušky přes crowdfundingový portál Kickstarter. První takto zafinancovaný překlad je právě Barbara, příběh dívky žijící pod mostem, kterou najde úspěšný spisovatel a přivede jí do lepší společnosti. Jenže Barbara má svůj vlastní temný příběh, který jejího zachránce nakonec stáhne ke dnu. Více než čtyřsetstránkový komiks vznikl na motivy opery (!) Jacquese Offenbacha u nás uváděné jako Hofmanovy povídky.

Barbara je dost možná nejsurreálnější a nejtemnější dílo autora, jehož zná svět hlavně díky dětským komiksů, jako jsou Astroboy nebo Princess Knight (Princezna Rytířka). Tezuka má ale samozřejmě mnohem širší záběr, zrovna Barbara spadá do jeho nejexperimentálnějšího období na začátku sedmdesátých let, kdy psal komiksy výhradně pro dospělé a tématicky se snažil vyrovnat undergroundovým autorům hnutí gekiga shromážděným kolem časopisu Garo. Ve stejné době Tezuka napsal třeba psychologický portrét zdegenerovaných vztahů uvnitř bohaté rodiny Ayako. S Barbarou ho spojuje téma skrytých sexuálních perverzí a šílenství. Tezuka za něj loni získal nominaci na Eisnera, stejně jako za svůj další experimentální počin Apollo’s Song (Apollova píseň), který také spadá do začátku sedmé dekády.

Digital Manga Publishing zatím Barbaru vydali jen v omezeném nákladu pro „předplatitele“ a v obchodech ji tak nekoupíte. Snad se časem dostane i do širší distribuce. Podobným způsobem se chystají vydat také sci-fi epos Swallowing The Earth (Polknutí Země) či dětské mangy Unico, Triton of the Sea nebo Atomcat, což byl Tezukův návrat k jeho nejslavnějšímu hrdinovi.

Babička

Také jedenadevadesátiletý Šigeru Mizuki je legendou japonské vizuální kultury, navíc „obhajoval“ Eisnera z minulého roku. Zatímco ve vítězném díle Onward Towards Our Noble Deaths (Vstříc své vznešené smrti kráčíme) rekapituloval válečné zážitky, nominovaná kniha NonNonBa (Drawn & Quaterly) původně z roku 1977 je mnohem bližší tématu, které autora proslavilo po celém světě. Je plné japonských bůžků, démonů a monster.

Mizukiho nejslavnější sága je totiž GeGeGe no Kitaro, série o bytostech z japonského mytologického panteonu, o nichž mladému Šigeruovi vyprávěla jeho babička NonNonBâ. A právě na ni Mizuki vzpomíná v částečně autobiografickém komiksu, který ale nepostrádá prvky tradičního jokajského hororu (v každé kapitole je představeno jedno z monster). Kniha již před šesti lety získala hlavní cenu na francouzském festivalu v Angoulême jako vůbec první manga v historii.

Nadčasový design

Třetí nominovaná Mari Jamazaki potvrzuje sílící vliv ženských autorek v současné manze. Její nominovaná série Thermae Romae (Yen Press) má zvláštní premisu – architekt Lucius žijící v starověkém Římě cestuje časem do současného Japonska, odkud si do své doby vypůjčuje nápady na design koupelen či veřejných lázní. Samozřejmě se stane velmi žádaným a jeho práce ho dostane až k samotnému císařovi. Římské lázně je trochu komedie, trochu pracovní manga, byť z časů před naším letopočtem. Zdaleka nejvíce je to ovšem naučné čtení o japonské kultuře koupání.

Jamazaki sérii psala od roku 2008 pro časopis Comic Beam a doma za ni už získala prestižní ceny Manga Taišó a taky Kulturní cenu Osamu Tezuky. Kromě obligátní anime verze se řada dočkala i filmového zpracování, které mělo vloni premiéru na festivalu v Torontu. Druhý díl se chystá na příští rok. Šestačtyřicetiletá Jamazaki píše hlavně povídky pro dospělé ženské čtenářky a i Thermae Romae začalo jako povídka, jež se postupně rozrostla na šest dílů. Ačkoliv pořád píše pro japonské časopisy, už delší dobu žije v USA. Námět na nominovanou knihu ji napadl při cestách po Itálii, kam se vydala se svým italským manželem.

Za kulisami Maova režimu

Kreslíř Li Kunwu je prvním zástupcem čínského komiksu, který se kdy o Eisnera ucházel. (Pokud nepočítáme čínského Američana Gene Yanga a jeho také u nás vydaného Číňana amerického původu.) V monstrózní sedmisetstránkové knize A Chinese Life (SelfMadeHero) shrnul svůj život spojený s moderními dějinami Číny od kulturní revoluce až po současnost.

Pikantní je, že Li byl třicet let oficiálním výtvarníkem státní propagandy, jeho dílo tak nabízí pohled za kulisy Maova režimu. Komiks vycházel nejprve mezi lety 2007 a 2009 ve Francii a jeho spoluautorem je francouzský diplomat P. Ôtié. První díl (260 stran) loni vyšel česky u Albatrosu pod názvem Život v Číně – Za časů otcových.

Fanfáry pro vítěze z 20. století

Moderním klasikem mezi nominovanými je Naoki Urasawa. Právě ten letos zopakoval svůj triumf z roku 2011 – tehdy vyhrál stejnou kategorii se stejnou sérií 20th Century Boys (Kluci z 20. století). Navíc se v minulosti dvakrát ucházel také o cenu v jedné z hlavních kategorií (Nejlepší nekonečná série).

Kluci z 20. století vloni u nakladatelství Viz konečně dospěli k poslednímu, dvaadvacátému dílu. Jenže ani tam ještě nekončí zamotaný příběh partičky kamarádů, kteří se postaví proti sektě záhadného Přítele, jenž v blízké budoucnosti ovládá Japonsko a ohrožuje svět zbraněmi hromadného ničení. K Urasawově majstrštyku totiž patří ještě dva díly nazvané Kluci z 21. století, které konečně celou zápletku rozuzlily. V anglickém překladu vyšly letos.

Kluci z 20. století jsou mimochodem jediným japonským zástupcem v čerstvě vyhlášených nominacích na ceny odborníků Harvey Awards.