RECENZE > UKÁZKY > V Americe vychází od letošního října zmodernizovaná komiksová řada s Lobem, v níž hlavní postava dodržuje morální kodex, vykazuje aristokratické sklony a snaží se mladickým elánem zapadnout do současných trendů. Nakladatelství Crew ale zůstává u klasiky.

Nejnovější česky vydaná kniha Lobo: Bullíkův případ a další příběhy nabízí prvních šest sešitů z původní samostatné série vesmírného nimroda, tedy z období, kdy měl snadno zapamatovatelnou vizáž, řetěz na pravé ruce a slovník čtvrté cenové. Zkrátka z doby, kdy šlo ještě o parodii na bijce, jako jsou Wolverine nebo Punisher, dovedenou ad absurdum.

V tuzemském prostředí si lze Loba ostatně jen těžko představit v jiné poloze. K nesmrtelnému Czarnianovi, který likviduje protivníky komicky brutálními způsoby, se u nás váže silná nostalgie. V roce 1997 se culil z prvního čísla magazínu Crew i série Modrá Crew, o rok později odstartoval sešitovou verzi Comicsových legend. V období pionýrských pokusů uvést na trh zahraniční tvorbu představovaly příběhy hláškujícího mimozemšťana most mezi dětskými a dospělými komiksy. A na to spousta tehdejších čtenářů ráda vzpomíná.

Při současné nabídce překladových publikací by se totiž mohlo zdát, že to bude mít primitivní holomajzna proti české kupní síle složité. Stačí připomenout, jak výrazným finančním průšvihem skončila Banda, taktéž extrémní superhrdinská parodie postavená na vulgárních novotvarech, prostřelených čéškách a rozličných obskurnostech. Jenže Lobo se v nepravidelných intervalech vrací už 17 let a je tedy zřejmé, že mu jsou věrní jak čtenáři, tak nakladatelství.

Hákem do čtenářova obličeje

V nejnovějším Bullíkově případu a dalších příbězích hraje samozřejmě prim již dříve vydaná, ale delší čas vyprodaná honba za účetním Bullíkem od scenáristy Alana Granta a kreslíře Vala Semeikse. Na ploše čtyř sešitů si to Lobo vyřídí s upíry, Frankensteinovými monstry, mafiány nebo gangem militantních feministek. Ačkoliv Crew použila původní, řádně jadrný a místy poměrně volný překlad Pavla Dorta, je sympatické, že do tisku jen otrocky neposlala původní verzi. Text byl do bublin nalit nanovo, aby se řazení slov více blížilo originálu a umožnilo použít dříve vynechaná citoslovce (srovnání najdete ve fotogalerii). Počeštěno bylo i několik dalších SFX, například v Alanově restauraci, kde i dříve přeložené nápisy dostaly díky Aleně Tejnické citlivější grafickou úpravu.

U technické stránky je dobré se ještě pozastavit. V průběhu četby lze totiž zaregistrovat panely, které si výrazně hrají s prostorem. Zatímco některé postavy nebo objekty jsou v popředí zpracované ostře a v jásavých barvách, pozadí jsou lehce rozmazaná a tlumená. Výsledný kontrast navozuje pocit hloubky, aniž byste potřebovali speciální 3D brýle. Digitální separaci můžete najít v originálním vydání i českých sešitech, v tehdejším barevném provedení se ovšem přední i zadní plán slévaly dohromady. Což mohlo autory celkem mrzet, jelikož prostorovost v roce 1993 inzerovala hned obálka prvního Lobova čísla s vystouplým stříbrným opaskem, kterým si tvůrci zároveň utahovaly z nadužívání lesklých prvků na titulních stranách superhrdinských komiksů na přelomu 80. a 90. let. V sytě barevné verzi českého souborného vydání konečně vyniká původní plastický záměr, který evokuje, že Lobo pálí do útrob stránky nebo utíká před toxickou záplavou přímo ke čtenáři.

Ani fingování třetího rozměru a vylepšená grafická úprava by nejspíš u řady fanoušků neospravedlnily nákup něčeho, co už doma mají, k Bullíkově případu jsou proto přiložené další dva příběhy v tuzemské premiéře. Bladhoundova krev i Tirácký sen jsou taktéž dílem kmenových tvůrců Granta a Semeikse, jejich rukopis je ostatně snadno čitelný. Stejně jako u Bullíkova pátrání jde o přímočaře strukturovaná vyprávění, jejichž cílem je posunout Velkýho šéfa vstříc destrukci, čvachtavým bitkám i stovkám kulek, aby v závěru čekala jednoduchá pointa.

Čo Lobo, to Lobo

Infantilně líbivý styl amerického kreslíře rozhodně sedí k maniakálním dobrodružstvím. Přehnanými emocemi i akčními sekvencemi Lobo připomíná kreslené grotesky, ovšem s tím rozdílem, že animáky pro děti zjemňují násilí pomocí pružných, a tedy nezničitelných postaviček. Semeiks brutalitu neschovává, naopak na stránky nakládá detailně provedené intergalaktické kvéry i paseku, kterou zbraně způsobují tělním schránkám.

Dva nové příběhy obsahují hned několik divokých atrakcí, včetně westernově inscenované přestřelky meziplanetárních motorek nebo deště prostetických končetin. Všudypřítomnou nadsázku ještě zdůrazňuje pestrobarevný koloring Glorie Vasquezové, která vybarvila například i Loba: Soukromé očko.

Bullíkův případ a další příběhy slibuje standardní akční výbavu, která se u nás už tolikrát osvědčila. Za běžných okolností by byla na místě otázka, jestli toho nenabízí vlastně málo. Krvavé lázně, vtipné hlášky a absurdní situace lze najít v řádově sofistikovanějším provedení například u sérií Preacher nebo Hitman. U Velkýho šéfa ovšem hraje významnou roli sentiment, díky kterému se na modrého pořízka dívá odrostlá generace mnohdy smířlivější optikou. Jak před několika lety řekl na Crweconu Petr Litoš, Česká republika spolu s Itálií jsou nejspíš jedinými zeměmi, kde má Lobo dlouhodobě výraznější úspěch. I na novém svazku je vidět, že Crew na své začátky dobře pamatuje a svého neoficiálního maskota neodbyla.

Lobo: Bullíkův případ a další příběhy
Alan Grant, Val Semeiks
přeložili Pavel Dort a Šimon Španihel
Crew, 2014, 160 stran, 349 korun
záznam v ComicsDB

FOTO: Komiksárium/Martin Čuřík