Warlord of Mars: Velká reflexe dějin USA 2/2

PROFIL > Považovat Johna Cartera v literární i komiksové podobě za šestákový příběh, byť legendární, by byla velká chyba. Jde totiž o „protohrdinský“ průnik indiánské a vědeckofantastické story, a podle některých znalců dokonce o grandiózní metaforu rané historie Spojených států.

Barsoomskou ságu lze totiž číst mimo jiné jako „frontier story“, tedy jako příběh z divokého amerického příhraničí coby linie doteku s dosud nepokořeným, nespoutaným indiánským územím.

Například Burroughsovy zmínky o nahotě hrdých obyvatel Marsu nápadně připomínají dobové popisy indiánských „neoděvů“. Stejně tak marťanský arzenál připomíná válku Severu proti Jihu, kdy se bojovalo puškami, kanóny i šavlemi. Jde o mohutnou metaforu žité zkušenosti, jakou u nás v dětské dobrodružné literatuře dokázal evokovat snad jen Jaroslav Foglar, který protektorátní pocit ohrožení sublimoval do Stínadel, Vontů a záhady hlavolamu.

Sám mezi nepřáteli

Burroughsův panoramatický pohled na zemi plnou migrujících národů připomíná mormonskou kapitolu raných dějin USA i boje s Indiány, v nichž autor vidí jednou barbary, podruhé urozené divochy. Sága z Marsu je tudíž westernem par excellence, a navíc křísí jeden z nejstarších autenticky amerických literárních žánrů – vyprávění o zajetí v cizí, nepřátelské a radikálně jiné kultuře. Je třeba připomenout, že vůbec prvním americkým bestsellerem byla kniha Mary Rowlandsonové o jejím zajetí u Indiánů za Války krále Filipa v Nové Anglii v letech 1675 až 1678.

Také Carter byl nejprve zajatcem Tharků, ale postupně si získal jejich uznání. Objev krásné nahé princezny Dejah Thoris symbolizoval sen o romantickém úniku a nalezení sobě rovného. Z téhož důvodu si možná jistý John Smith vymyslel či zveličil událost, při níž zachránila jeho život indiánská princezna Pocahontas. Smyšlený příběh se pak dostal do amerického literárního kánonu.

Odkud jsou zelení marťani?

Carterovský příběh ovšem postrádá tradiční motiv útěku či vysvobození – statečný hrdina dvou světů raději přijme adoptivní kulturu za svou a zjistí, že právě exil a zajetí byly tím, co jej vykoupilo. Stane se však „zachráncem Barsoomu“ – prošmejdí ho až na daleký sever, kde zjistí, že přičinlivá žlutá rasa vytvořila zelené marťany křížením bílých opic s rudými marťany, a podáváním séra poslušnosti. Tars Tarkas v momentě, kdy se to dozvídá, je v komiksové verzi od scenáristy Arvida Nelsona nakreslen jako zdrcený černošský otrok. Metafora Ameriky je velmi přesná.

Autenticky českým dobrodružným žánrem by byla v této logice okupace a obsazení nepřítelem. Tomu se sice věnoval nejeden komiks, ale k velkému metaforickému příběhu naši autoři nedospěli.

Když se Carter proti své vůli vrátí na Zemi, postává večer pod hvězdnou oblohou se vztaženými pažemi, „jakoby prosil“. O co?

Samozřejmě o návrat – do příhraničí, k možnosti dobrodružného života angloamerických kolonistů, s hordami ozbrojených divokých nepřátel nablízku. Burroughs totiž začal psát svou barsoomskou sérii více než dvacet let poté, co americký úřad pro sčítání lidu vyhlásil „frontier“ za uzavřený. V té době se už o horké hranici mohlo jenom snít. Indiánská povstání skončila, a s nimi i „dostupnost“ dobrodružství. Skutečný „frontier“ se stal vzdáleným bodem nostalgie, dalekým jako Mars.

Spisovatelova touha se musela vydat do vesmíru, protože na zemi nemohla být naplněna. V Burroughsově propojení indiánské a kosmické fantazie dodnes tkví jeden z vrcholů žánru.

Věnováno k osmdesátinám Milanu Resselovi (*1. prosince 1934).

Začátek.JPG

Začátek2.JPG

chudák tarkas

Indiáni

Krajina.JPG

U Thernů.JPG

Útěk.JPG

Vzducholodě