RECENZE > Komiksový historik Tomáš Prokůpek připravil v nakladatelství Albatros souborné vydání stripů o kapitánu Ani Mukovi, které v letech 1934 až 1935 publikoval v magazínu Pestrý svět Ondřej Sekora (1899-1967). Nápad s kulatým a stále kulatějším lovcem se nejspíše rodil v kreslířově hlavě od počátku 30. let. Coby zahraniční dopisovatel Lidových novin v Paříži zažil v roce 1931 „iniciační šok“ na Koloniální výstavě v Musée de l´Home, kde se mu otevřel svět exotiky. Není divu, že už v témže roce začal ilustrovat v „Lidovkách“ seriál s poněkud neuctivým názvem Devatero řemesel, desátá Afrika publicistů Bedřicha Golombka a Eduarda Valenty.

Ztotožnil se přitom vcelku neproblematicky s francouzským imperiálním a přezíravým pohledem na Afriku – k ilustracím propůjčil „své“ mravence, kteří představují kmen (černochů) v protikladu k bílým (lidem) cestovatelům. O pět let později ovšem mravenčí národ rehabilitoval v postavě pilného Ferdy.

Z fascinace Afrikou a lovem divoké zvěře pro zoologické zahrady se nicméně zrodila postava muže v bílém tropickém obleku s přilbou Emila Holuba. Prokůpek v komentujícím doslovu nadhazuje hypotézu, že autor místo Pestrého světa původně pomýšlel na zahraničního vydavatele, ostatně coby André Sekora se pokoušel prorazit ve Francii i Anglii. Stripy jsou němé (že by odtud název Ani Muk?), a nadnárodní využití by bylo nasnadě.

Monografie Ondřej Sekora – Práce všeho druhu (2003) Blanky Stehlíkové sice věnuje na straně 35 Ani Mukovi jen pár zmínek, teprve souborné vydání je záslužný a poměrně náročný počin. Z pozůstalosti se podařilo získat 33 originálů, zbývajících 13 stripů je reprodukováno z tisku. Na rozdíl od černobílého originálu mají příjemný koloring, zkrátka vydavatel dělá vše pro to, aby z Ani Muka udělal solidní komiksovou retroknihu, jak se na historické dílo sluší a patří.

Ani muk o týrání zvířat
Ani Muk je především humoristickou záležitostí. Zprvu jen lehce vyžraný lovec se postupně mní v Jungovu „dokonalou kouli“, navozující pocit bezpečí, harmonie a pohody. Snad to má podvědomě odlehčit skutky, za které by dnes putoval Ani Muk před trestní tribunál, i když stripy by asi nepálili tak jako se dnes likvidují v Keni a jinde sloní kly. Upozorňuje na to ostatně disclaimer na začátku knihy.

Dílko je zajímavé právě tím, jak moc se „nepotkává“ se senzitivitou dneška – moje osmiletá dcera knihu zřejmě navždy odložila po přečtení dílu, v němž je želvička vylákána z krunýře a končí ve vroucí polévce. Ještěže nestačila dočíst k zastřelení žirafy.

Časem se ale mezi stripy ustaví blahodárná rovnováha. Jednou vyzraje na zvěř Ani Muk, jindy mu to vracejí ony, například hroši si z něj rovnou udělají volejbalový balón. „Děj“ nakonec ani není bez katarze – loď Hagenbek na závěr „člověkokouli“ doveze do míst, která si zasloužila.

Komiks se dočkal dalších vydání v letech 1956-57, která stripům rozhodně nepřála, a posílil jistou africkou gravitaci českých seriálů pro děti – v Ani Mukových stopách mířili v 60. letech na černý kontinent i medvídci Hugo a Cecil Oldřicha Jelínka, robot Miki Zdeňka Millera a nakonec i expedice do Lambaréne.

Jak už bylo řečeno, doslov je obsáhlý a sympatický, jen by vedle disclaimeru možná kniha měla mít v úvodu nějaké to doporučení k nespěchavému čtení. Ani Muka je totiž třeba dávkovat tempem jeden strip denně. Jinak hrozí, že se čtením budete hotovi až příliš brzy.

Ani Muk v Africe
autor: Ondřej Sekora
Albatros, 2015, 64 stran, 199 Kč
záznam v ComicsDB