Nakladatelství Vybíral vydalo „apokryfy“ Vlastislava Tomana a „sebrané spisy“ Milana Ressela

RECENZE > Od roku 2015 se Nakladatelství Josef Vybíral s udivujícím tempem i nasazením věnuje výlovu a publikování legendárních komiksů z přelomu 60. a 70. let. V říjnu, a tedy de facto na vánoční trh, uvedlo v těsném závěsu dvě publikace.

Dlouholetý šéfredaktor časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců, publicista a autor Vlastislav Toman (88), jemuž už „u Vybíralů“ souhrnně vyšly příběhy Strážců a Žluté planety, se nyní dočkal prakticky kompletního vydání zbytku své komiksové sci-fi tvorby. Kniha se případně jmenuje Dobrodružství na Marsu i Zemi.

Vedle toho na trh přišel kompletní soubor prací komiksového kreslíře a akademického malíře Milana Ressela, opět se silně scifistickým nábojem. Kniha vyšla v řadě Kultovní komiksy a má pořadové číslo 2, jedničku obstaraly nejúspěšnější komiksy tandemu Ivo Pechar a Theodor Pištěk.

Dva bonusy, čtyři strany
Nakladatelství Vybíral se vždycky snaží vydání doprovodit bonusem – v Tomanově výboru ke dvěma stovkám tisků přibyla dvoustrana s komiksem Marťan, který byl v roce 1963 otištěn na stránkách časopisu Ohníček. Jde o výtvarné zpracování Tomanovy povídky a autorem je legendární „humorista z osmašedesátého“ Miroslav Liďák (1934-1983). U Ressela zase bonus představuje dvoustránkový komiks Popelka, jenž byl vystavován koncem 60. let na obrovských plátnech při příležitosti výstavy v Montrealu.

Tomanovo vydání obsahuje Dobrodružství Johna Cartera, Dobrodružství Thuvie z Ptarhu a Dobrodružství s Cartisem, tedy komplet komiksů z Marsu/Barsoomu. To poslední, Tomanovo pokračování z roku 2013, vzniklo nápadně brzy poté, co sborník Signály z neznáma (Arbor Vitae 2012) označil marťanské příběhy za předčasný vrchol scénáristovy tvorby. Možnou souvislost ale ponecháváme v rovině hypotézy. Dále kniha přináší komiksy Legenda o Bílé velrybě, Odesílatel neznámý, Zajatci Torů, Zajatec ptáka Mauk a Dobyvatelé hlubin, seřazené v ne zcela přesné chronologii. Kvalitní publicistiku v obou knihách obstaral Milan Krejčí.

Abo Falio poprvé
U Ressela máme komiksy Desetioký a Kraken, dále kratší věci či torza komiksů Vezeme domů slunce, Planeta ptáků, Země Zet, Siriané, Dobývání planety Ax a Trosečníci. Na samém konci knihy se ovšem nachází velmi záslužný vydavatelský počin, kompletní přetisk mohutného, nedokončeného komiksu Abo Falio, jednoho z výtvarných symbolů konce 60. let. Je to už spíš pro historiky a fajnšmekry, ale je třeba ocenit nakladatelství za obrovské úsilí a kvalitní výsledek. Skenovat obří „svitky“ (2,8 × 1,2 metru) muselo být velmi náročné. Devatenáctistránkové torzo je v knize tím nejpřínosnějším, protože Desetioký a Kraken už vyšli víckrát. I tady ale nakladatelství experimentovalo a umístilo podlouhlé ohníčkovské stránky pod sebe, do ábíčkového formátu.

Je to bezesporu zajímavé, i když graficky daleko čistší verzi představuje limitovaná sběratelská publikace Desetiokého a Krakena z letošního května, která vyšla v počtu sto kusů. Panely zde byly reprodukovány z originálů v původním formátu 44 × 31 centimetrů, což je impozantní. Není divu, že se po tomto vydání jen zaprášilo.

Patnáctileté vracení
Vydáním obou knih končí zhruba patnáct let trvající návrat někdejších legend do všeobecného povědomí a na regály knihkupectví. Začalo to Velkými knihami komiksů, nyní vlajku převzal Josef Vybíral. Hovořit ale o kultu není zcela přesné. Komiksy Tomana i Ressela vždycky obklopovala zvláštní, nostalgická aura nedostupnosti a zapomnění. Mnozí z generace, která na nich vyrůstala, se chvěli se při vzpomínce na čtenářský zážitek, neměli ale jak se k dílům dostat.

Komiksy tak vydávají a kupují především ti, kteří si chtějí vzpomenout na svá dětská dobrodružství. Jejich vysněné knihy ovšem nejsou vůči času imunní. Souhrnné vydání proto často zaskočí čtenáře zjištěním, jak krátká jsou ve skutečnosti legendární díla jejich dětství. Některá jsou najednou trochu k neučtení, jiná sice svou svěžest neztratila, ale nový kult se z tohoto vydání nestane.

Navíc mají návraty i své stinné stránky. Nelze nezmínit nešťastné navázání pana Tomana na usvědčeného filmového podvodníka a dotačního tuneláře, který sliboval zajistit seriál i celovečerák s „kruanománií“ a od fanoušků vybral nemalé peníze. Výsledkem je tak jako u jiných projektů tohoto pána nula.

Toman sice posbíral mnohá ocenění (Muriel, cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu a další), ne vše se mu ale daří.

A proč to nedělat jako Stanislaw Lem?
Autora je mi v tomto ohledu líto, ale zčásti si do problémů sám nabíhá ustavičným lpěním na již překonaných tématech a formátech. Takový Stanislaw Lem (1921-2006), na něhož Toman v povídkách Příchod bohů (1966) evidentně navazoval, napsal navzdory své genialitě poslední román v 66 letech, pak přidal pár knih esejů a následně publikoval jen krátké úvahy v krakovském magazínu Tygodnik Powszechny. Jako indiánský náčelník-patriarcha říkal jen málo slov, na nichž ale až do jeho smrti všichni viseli, autora recenze nevyjímaje.

Toman ale zřejmě jen tak skončit nechce. V Cartrisovi je jeho alter egem mladý hrdina (Patrik, spisovatelův pseudonym) a současně i děda uvízlý na Marsu, tolik podobný zestárlému Hadžimu, tedy opět Tomanovi (jen pionýrský šátek vyměnil za skautský žlutý). Sova, v níž létají, jako by vypadla ze Strážců, ovšem ne ábíčkových, nýbrž od Alana Moorea. Těžko se zbavit dojmu, že by byl Toman originálnější, kdyby se uskrovnil.

Splacené dluhy
Ale zpět ještě na chvíli k oběma knihám. Obě nejnovější publikace se trochu pokoušejí spojit nespojitelné – ve „zbytku z Tomana“ jsou vedle sebe díla vzniklá v nebývalém tvůrčím vzmachu, v prázdnotě normalizace ale i docela nedávno. Tomanovy komiksové začátky jsou ostatně staré půl století, kdy se komiks kreslil i vnímal úplně jinak. Většinou jde o adaptace (R. E. Burroughse, L. Platova, G.B. Adamova), vlastních věcí je málo. U Ressela se zase torza, a ne zcela kvalitní reprinty objevují vedle špičkových věcí. Nakladatel jistě neměl jinou možnost, a zcela nezastupitelně vydal to, co by jiný asi nevydal. Roztříštěnost publikací je však přijatelnou daní za tento počin.

Přesto publikace splácí mnohé dluhy, které nakladatel Vybíral citlivě vychytal. Například nechal kolorovat pokaženou stránku z Thuvie. Anebo zaujme objev Milana Krejčího: prvopočátek barsoomských komiksů se datuje k březnu 1968, kdy si ABC dalo inzerát a začalo prvorepublikové překlady Burroughse shánět.

Naopak poněkud nepochopitelné je, že Krejčí i recenzenti lamentují nad „záhadným“ kreslířem Mauka O. Procházkou, o němž „prý nelze nic zjistit“. Podle informačního servisu abART se narodil 2.10. 1931 (je tedy stejně starý jako Jiří Veškrna) a studoval AVU u profesora Vladimíra Pukla. Kdysi jsem ho při psaní článku o Maukovi poměrně snadno nalezl v seznamu a kontaktoval. Žel, jako mnozí další neměl ke komiksu mnoho co říci, byla to pro něj jednorázová zakázka. Žádné tajemství.

Summa sumárum: nejeden komiks z obou knih už vyšel, konečně se objevily i ty poslední chybějící, přízrak nedostupnosti se definitivně rozplynul a s ním i opar dokonalosti a nedotknutelnosti těchto děl. Knihy tak lze ocenit minimálně za to, že přidaly něco nového k  historii českého komiksu. Vlastislav Toman svěže míří k devadesátce, Milan Ressel, který právě oslavil třiaosmdesátiny, také neřekl poslední slovo a oba se pořád mohou těšit z nových knih a čtenářů. To vše zásluhou Vybíralovo nakladatelství, které sídlí – velkou ironií dějin, a ještě větším kruhem času – ani ne deset kilometrů od místa, kde malířův otec generál Alfréd Ressel ukončil své odysseovské putování po bojištích druhé světové války.

Dobrodružství na Marsu i na Zemi
scénář: Vlastislav Toman; kresba: František Kobík, Jan Kristofori, Otakar Procházka, Milan Ressel, Václav Šlajch, Jiří Veškrna, Karel Zeman
Josef Vybíral, 2017, 168 stran, 499 Kč
záznam v ComicsDB

Kultovní komiksy 2
scénář: Jiří Binek, Svatopluk Hrnčíř, Milan Ressel, Ludvík Souček; kresba: Milan Ressel
Josef Vybíral, 2017, 112 stran, 399 Kč
záznam v ComicsDB