ANKETA > Znovu jsme se ohlédli za nejlepšími domácími komiksy, překladovými tituly, největšími událostmi, zahraniční produkcí i za tím (nej)horším, co rok 2014 přinesl. Letos přispěli (byť ne ve všech kategoriích) Martin Foret, Michal Jareš, Pavel Kořínek, Anna Křivánková, Milan Krejčí, Pavel Mandys, Martin Přibyl, Lukáš Růžička, Jan Samohejl, Jakub Sedláček a David Zachoval.

Všechny části ankety najdete postupně zde.

MARTIN FORET
Snad nebudu podezříván z nezdravého lokálpatriotismu, ale výstava Hommage á Kája Saudek v olomouckém Muzeu umění, byla prostě velkou událostí. Působivý byl její rozsah i komplexnost, obé se bude asi v budoucnu opakovat už jen stěží, ale nakonec stejně největší zážitek byla možnost vidět zblízka Mistrovy originály. A že jich bylo!

Snad nebudu podezříván z nezdravého přihřívání vlastní polívky, ale každá anketa je vždy subjektivní – a subjektivní pocit z odevzdání Dějin československého komiksu 20. století do tiskárny byl po tom všem prostě zásadní událostí v životě naší autorské čtveřice, pana nakladavatele i našich blízkých.

Snad nebudu podezříván ze skalního marvelovského fanboyovství, ale skutečnost, že se Ultimátní komiksový komplet na stáncích po celý rok udržel, ba co víc, byl prodloužen o další šedesátku pro všechny, které nebaví plochá puzzle, je událostí svého druhu, kterou patřičně zhodnotí až budoucí historie… (A tu a tam přinesl i pozoruhodné kousky.)

Snad nebudu podezříván z nezřízeného optimismu, ale zdá se, že crowdfunding stále funguje. Vhrsti si přivybral na Nejdůležitější věc na světě, Kakalík vybral na Kuře v knize (a možná jsem něco dalšího z již vydaných nezachytil), skoro dvojnásobek požadovaného si vybrali i Nikkarin s Labyrintem na třetí díl série 130 – Čas hvězdoplavců. Další projekty právě běží, některé mají už vybráno dostatek na realizaci ještě dlouho před koncem… Nakladatelství Comics Centrum v podobnou metodu proměnilo svou vydavatelskou strategii a zjevně to také funguje (byť se nemůžu zbavit dojmu, že to je vlastně úkrok zpátky do ghetta skalního fandomu, jakkoliv ekonomicky tomu samozřejmě rozumím).

Snad nebudu podezříván z přílišného sentimentu, ale ještě před pár lety bych nevěřil, že tak delikátní a „nepromerchovaná“ záležitost jako série Calvin a Hobbes u nás vyjde komplet. Stalo se. Je to důvod k oslavě ale samozřejmě i událost smutná, neb další svazek už budeme vyhlížet marně. Ovšem návraty k eskapádám obou hrdinů a jejich blízkých budou v překladu Richarda Podaného výrazně příjemnější… A snad se Crew po metabaronské zkušenosti odhodlá i k něčemu takovémuto.

MICHAL JAREŠ
Dopsali jsme, nezabili se, vydali.

MILAN KREJČÍ
Událostí loňského roku se stala bezesporu olomoucká výstava Káji Saudka (Hommage á Kája Saudek), kterou za více než tři měsíce (6. února – 18. května) shlédlo přes 20 000 návštěvníků. Byla to dosud největší a nejkomplexnější prezentace Saudkových děl. Pro každého komiksového fanouška znamenala návštěva téměř svatou povinnost. Kdo nebyl, může litovat, protože kdovíkdy se rozsahem (přes 600 exponátů) podobná akce v budoucnu uskuteční.

Kompletní vydání všech osmi alb Metabaronů v jednom maxibooku zcela jistě aspiruje jako další událost roku. Budiž ke cti Crwe, že tento komiks vypravila do světa ve třech podobách (brož, vazba a krabice) a umožnila tak značnou cenovou diferenciaci. „Kupodivu“, právě ty dvě dražší varianty jsou už vyprodány, což svědčí buď o kupní síle komiksového fandomu anebo o obchodním talentu a jasnovidectví některých kupujících.

PAVEL KOŘÍNEK
Na rovině osobně-komiksově-pracovní pro mě byly největší událostí Dějiny. Po celý rok kontinuálně, a v prosinci pak konečně radostně (pro psychické zdraví, rodinu, život a tak) tím, že jsme je dorazili a do tiskárny odeslali. Na té hladině osobní zážitkové mě uchvátila Tardiho podzimní výstava v Bruselu: přemýšlím od té doby vší silou, nenašel-li by se mezi domácími nakladateli nějaký obětavec, který by to v zákopech zkusil. Kontinuálně mě pak moc těší – zdá se, že snad neutuchající – zájem českých nakladatelů o příležitostné dohánění reprintových dluhů. Jen houšť a větší kapky! Edice! Spisy! (a Tardiho.)

ANNA KŘIVÁNKOVÁ
O události rozhodně nebyla nouze, ale vedle těch dobrých – jako např. fakt, že Naruto po patnácti letech konečně dosupěl do finále (už bylo vážně na čase!) – bylo docela dost i těch špatných. Mezi nejsmutnější události roku 2014 tak rozhodně řadím úmrtí Fumijasua Išikawy (1937-2014), který v 2. pol. 50. let společně s Jošihirem Tacumim (jenž nás naneštěstí opustil z kraje tohoto roku), Takaem Saitóem a dalšími průkopníky stylu gekiga založil legendární Gekiga kóbó (Studio gekiga).

PAVEL MANDYS
Prokůpek, Kořínek, Foret, Jareš: Dějiny československého komiksu 20. století. Možná až příliš extenzivní, do ohromné šíře se prostírající plátno veškerého komiksu, který tu v té době vznikl, i toho, který nestojí za řeč. Přivítal bych ještě víc kontextu a rozlišení kvality, ale i tak je to práce mimořádná. A to nejen v oblasti komiksové, ale i v oblasti obecně uměnovědné – takové dílo se tu objeví jednou za desetiletí.

MARTIN PŘIBYL
Dějiny československého komiksu 20. století jsou bezesporu událostí desetiletí.

JAN SAMOHEJL
Velkým svátkem byla výstava Káji Saudka v Olomouci. Byl to pro mě výlet přes skoro celou republiku, ale opravdu stál za to. Z menších věcí mě hodně mile překvapila Zarkoffova přednáška o Toppim v rámci Komiksfestu. Konala se za běžného provozu v poměrné hlučné kavárně Jericho. Těsně před zahájením akce jsem odhadoval, že zhruba jen čtvrtina hostů plného podniku přišla na tuto akci, takže přednáška mohla dopadnout všelijak. Sotva ale Zarkoff začal mluvit, kavárna ztichla a vytvořila velmi vstřícnou atmosféru pro kulturní program. Zkrátka to byl moc příjemný večer.

JAKUB SEDLÁČEK
Trochu se ztrácím v tom, co ještě přiřadit k roku 2014, a co už ne, ale význam Dějin československého komiksu je naštěstí nadčasový, takže u nich na nějakém tom vročení nesejde. Moc se mi líbí ZOOOM věnovaný tvorbě Miloslava Havlíčka. A z akcí mi udělal radost Kája Saudek v olomouckém Muzeu umění.

DAVID ZACHOVAL
Rok 2014 mi přišel dost poklidný a na jakékoliv comicsové události hodné zmínky chudý, ale se zájmem jsem sledoval nový pokus Comics Centra přijít s novým způsobem financování svých vydavatelských počinů. A nutno dodat poměrně úspěšným. Na svojí klubáckou základnu nasadili klasický crowdfunding a díky tomu mohli vydat monstrózní sbírky Sin City a Hellboyů. Pokračujou dál celou edicí financovanou tímto způsobem a zatím se stejným úspěchem. Je brzo na něco víc než dojmologii, ale nelze ignorovat, že je sice velmi bezpečné vydávat jen to, co je zaplaceno předem (a mimochodem americká comicsová distribuce nefunguje o moc jinak), je ale otázkou jestli si přímou distribucí a svou nepřítomností na pultech knihkupectví nepodřezávají vlastní větev.

Jo a umřel Wolverine.