UKÁZKY > Píše se rok 1997, v Česku začíná vycházet komiksový časopis Crew, do vydání prvního Sin City zbývají dva roky a AARGH! si na debut počká ještě o rok déle. Do téhle komiksové pustiny vstupoval Maus od Arta Spiegelmana. Aby nakladatelství Torst oslavilo patnáct let od prvního českého vydání revolučního počinu, který získal Pulitzerovu cenu, přiřadil se k obecně nejslavnějším dílům o holocaustu a dějiny komiksu předělil na období před Mausem a po Mausovi, připravilo soubor obou dílů.

Komplet vznikl loni ve Spojených státech u příležitosti 25. výročí od vůbec první knižní podoby Mause. Spiegelman tehdy k jubileu nachystal i dokumentární publikaci MetaMaus, tak se jí třeba v češtině dočkáme, až bude Mausovi třicet.

Souborné vydání je skvělý způsob, jak ho mohou objevit mladší čtenáři. Na ně může mít podobný dopad jako v době vzniku, pokud je dosud formovaly hlavně zábavné a lehčí tituly, které teď na českém trhu dominují. (Ale samozřejmě, že každý v Mausovi nemusí najít něco zásadního.)

Jak se vůbec Torst k Mausovi dostal v době, kdy se zdaleka nedalo mluvit o komiksovém boomu? Nakladatel Viktor Stoilov nám poskytl úryvek z knihy Torst (dvacet let nakladatelství), kde sám cestu Mause do Česka popisuje. Je to krásný pohled do zákulisí a tak nějak typický pro 90. léta v Česku. Roli v tuzemském vydání sehrál i prezident…

„Když byl v roce 1994 Honza Macháček v New Yorku, udělal s Artem Spiegelmanem o tomto komiksovém bestselleru rozhovor a přivezl knihu do Prahy. Ukázal mi ji, ale měl pocit, že to není pro mne. Zkusil ji nabídnout jinde, ale nikde nepochodil. Domluvili jsme se tedy, že komiks vydáme v Torstu. Čeština byl první slovanský jazyk, do kterého byla kniha přeložena. Podepsat smlouvy se Spiegelmanem nebylo jednoduché, chtěl si ověřit, jaké máme renomé, jeho agentka si vyžádala doporučující dopis. Požádal jsem o něj Václava Havla, a když jsem jí ho na Pražském knižním veletrhu předával, nešlo jí na rozum, že se s prezidentem známe, to pro ni bylo nepředstavitelné. Musel jsem dodat vzorek papíru, na kterém bude kniha vytištěna, a jiné drobnosti, schvalovacím procesem muselo ale projít hlavně vyplnění komiksových bublin. Zašel jsem za profesorem Janem Solperou na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, aby mi doporučil nějakého studenta či studentku, kteří umějí používat kaligrafické písmo. Doporučil mi Janu Vahalíkovou. Nedostali jsme žádné digitální podklady, celá kniha se musela okopírovat, anglické bubliny zabílit a znovu okopírovat s tím, že do této kopie Jana vpisovala český překlad. Spiegelmanovi jsme museli poslat vzorek ke schválení. Poslal nám fax s doporučením, že on používá pero Pelikan 120, „paradoxně německé pero,“ dodal. Několikrát nám návrh vrátil, už jsme nevěděli, jak dál. Jana vymyslela, že zkusíme zdigitalizovat jeho písmo, ke kterému přidělala českou diakritiku. Pak už byl spokojený. Samozřejmě jsme mu nenapsali, že to je jeho písmo, a myslím si, že to ani nepoznal.

Knihu překládali Honza Macháček a Jirka Zavadil, který pak odešel do New Yorku, kde dodnes pracuje jako molekulární genetik. Právě 118 u něho jsem bydlel při svých newyorských návštěvách. V druhém dílu se k nim připojila překladatelka Magdaléna Fričová. Vernisáž knihy pod názvem Mausparty se konala v klubu kavárny Velryba. Sešla se tam velmi různorodá společnost, dodnes se na ten večírek vzpomíná, i když ti, kteří zůstali do konce, si ho nemohou moc pamatovat…

Později, v roce 2003, byla domluvena návštěva Arta Spiegelmana v Praze. 7. dubna měl mít autogramiádu v našem knihkupectví. Měl koupenou i letenku, ale do Prahy nakonec nepřijel. Jeho návštěva byla připravena v rámci Pražského festivalu spisovatelů za účasti americké ambasády – a on na protest proti americké invazi do Iráku, která začala 20. března, svou cestu zrušil.“

Zleva Jan Macháček, Viktor Stoilov, Jana Vahalíková a Jiří Zavadil při uvedení knihy Maus v klubu kavárny Velryba, 6. listopadu 1997