Archiv štítku: Maus

Mausoleum: Jak slavný komiks Arta Spiegelmana putoval do Česka

UKÁZKY > Píše se rok 1997, v Česku začíná vycházet komiksový časopis Crew, do vydání prvního Sin City zbývají dva roky a AARGH! si na debut počká ještě o rok déle. Do téhle komiksové pustiny vstupoval Maus od Arta Spiegelmana. Aby nakladatelství Torst oslavilo patnáct let od prvního českého vydání revolučního počinu, který získal Pulitzerovu cenu, přiřadil se k obecně nejslavnějším dílům o holocaustu a dějiny komiksu předělil na období před Mausem a po Mausovi, připravilo soubor obou dílů.

Komplet vznikl loni ve Spojených státech u příležitosti 25. výročí od vůbec první knižní podoby Mause. Spiegelman tehdy k jubileu nachystal i dokumentární publikaci MetaMaus, tak se jí třeba v češtině dočkáme, až bude Mausovi třicet.

Souborné vydání je skvělý způsob, jak ho mohou objevit mladší čtenáři. Na ně může mít podobný dopad jako v době vzniku, pokud je dosud formovaly hlavně zábavné a lehčí tituly, které teď na českém trhu dominují. (Ale samozřejmě, že každý v Mausovi nemusí najít něco zásadního.)

Jak se vůbec Torst k Mausovi dostal v době, kdy se zdaleka nedalo mluvit o komiksovém boomu? Nakladatel Viktor Stoilov nám poskytl úryvek z knihy Torst (dvacet let nakladatelství), kde sám cestu Mause do Česka popisuje. Je to krásný pohled do zákulisí a tak nějak typický pro 90. léta v Česku. Roli v tuzemském vydání sehrál i prezident…

Pokračování textu Mausoleum: Jak slavný komiks Arta Spiegelmana putoval do Česka

PÁTEČNÍ ZÁPISNÍK: Generace, která založila comix, pomalu odchází

* Ve středu 28. listopadu umřel v San Francisku Spain Rodriguez. Tenhle rodák z Buffala ve státě New York (narodil se 2. března 1940) patřil k důležitým postavám undergroundu, i když jsme u nás měli dost smůlu a poznali ho jen jako autora agitky Che.

Rodriguezova angažovanost však vyrůstala z kořenů z 60. let (vždyť jeden z jeho hrdinů, Trashman, byl od počátku agentem „šesté internacionály“). Spain je autor spojený s první dekádou undergroundu a společně s Robertem Crumbem, Victorem Moscosem, Rickem Griffinem, S. Clay Wilsonem, Robertem Willsonem a Gilbertem Sheltonem dělal dlouhodobě na společném časopisu Zap Comix, což byl a je ten nejúhelnější kámen celého comixu a velký třesk undergroundu vůbec. Ve srovnání s ostatními ze Zapu byl Spain rozlišitelný svou „hranatou“ kresbou. I jeho náměty vycházely z poněkud odlišných pozic od ostatních. Chyběla mu hravost Crumbových a Sheltonových postav, nevyžíval se v psychedelii jako Moscoso a Griffin, neuměl dokonale kreslit jako Willson a jeho vlastní pornografické výjevy nedosahovaly té nejbrutálnější podobě Clay Wilsona.

Doplňoval ale tuhle šestici dokonale. Byl originální v námětech, nebál se politických ani hodně osobních témat, která zpracovával dřív než se staly standardem v grafických románech 90. let (sebrány vyšly v booku My True Story, který vyšel v roce 1994 u Fantagraphics). Jeho násilné scény (rvačky, zabíjení) jsou syrové a nekašírované, mají jinou výpověď než zápolení superhrdinů. V mnohém prokopal cestu Franku Millerovi nebo Brianu Azzarellovi. Byl oblíbený a přátelský, což dokazuje mimo jiné i stránka na The Comics Journal, kde se ke Spainovi vyjadřují nejrůznější osobnosti alternativního komiksu. Generace otců zakladatelů undergroundového comixu pomalu odchází.

Pokračování textu PÁTEČNÍ ZÁPISNÍK: Generace, která založila comix, pomalu odchází

Ludvík Vaculík: Komiks je ideální žánr pro toho, kdo neumí psát ani kreslit

Spisovatel Ludvík Vaculík v dnešních Lidových novinách silně konkuruje paní Věře Pohlové, která před lety chtěla zakázat všechny ty internety. Doufejme, že o komiksech to skutečně bylo jeho Poslední slovo.

O půlnoci bude text volně dostupný zde, část věnovanou analýze Spiegelmanova Mause si však dovolujeme přetisknout už nyní:

„Dalším novým jevem na této scéně jsou komiksy. Odebíral jsem kdysi Mladého hlasatele, četl „Rychlé šípy“, líbilo se mi to. Ale účinkovalo to vlastně jako reklama na čtení knih. Teď mi to připadá infantilní až ubohé. Stránku se Zeleným Raoulem v Reflexu obracím s pocitem ošklivosti. Jako bych v televizi vypínal Simpsonovy.

Jeden přítel mne teď upozornil na komiks hodný pozoru. A přinesl mi ho. Napsal, lépe řečeno udělal ho Art Spiegelman, jmenuje se „Maus“. Kniha se na záložce chlubí, že ji jako umělecký výkon ocenil časopis New York Times Book Review: pro ten příběh. Začal jsem to číst, příběh se dal krásně napsat normálně, jako slovesné dílo. Toto je co: příběh se děje formou dialogů a cokoli se tam děje mimo řeč, je napsáno takto: Peng… fíít! Ou och oj… Nejde tedy o slovesné dílo. A výtvarná stránka? Ještě horší! Postavy jsou myši a kočky: autor by neuměl nakreslit ani ruku, ucho. Jsou to jen jakési čumáčky s nějakýma očima. On neumí nic. Jsou to znaky postav, schémata. Komiks je ideální žánr pro toho, kdo neumí psát ani kreslit. Ale snad je omyl počítat to do literatury, vždyť jinak může člověk dělat, bavit sebe i jiné lidi, jak chce a umí.

Jistě: na veletrhu také knihy hledají své čtenáře. Úplně to člověk někdy cítí. Ať si je i komiks najde. Já jsem tu jenom chtěl říct, co si o něm myslím v oboru písemnictví. Jináč: já se rád dívám na obrázky. Teď jsem dočetl Těsnohlídkovu knihu „Poseidon“, bohatě ilustrovanou; kniha má mít obrázky!

Kdyby tento „Maus“ byl můj a já ho nemusel vracet, vzal bych ho – a třísk!“