Může být abeceda závislá? Mám dojem, že ano, závislá na tom, kdo ji používá nebo zneužívá. Naopak nezávislá abeceda si dělá sama co chce, trochu zlobí a trochu vyplazuje jazyk (vidíte třeba to drzé D?) a neposlouchá a bouří se. A pokud vyjdeme z názoru, že samotná písmena vznikla z obrázků, není pak každé slovo malým komiksem? Toto je tedy nezávislá abeceda angloamerického – ehm – komiksu. Tedy – comixu… nebo komixu? Samo si to řekne, kdy to chce tak a kdy onak, už je to přece jen subkultura více jak čtyřicetiletá a i když za ta léta sjela hodně druhů drog, nakazila se všemi možnými i nemožnými chorobami (namnoze pohlavními) a i když už dneska je comix víc „alternativní“ než „undergroundový“, je to pořád jedna z nejzajímavějších částí komiksového světa vůbec. Posouvá totiž pořád hranici dál: jen si připomeňte, kdo všechno v poslední době alespoň u nás rezonoval mimo striktně komiksové ghetto: Allan Moore? Vynořil se z britského podzemí… Zapomeňte na ty, co si myslí, že jsou Poslední Czarnian – přichází Daniel Clowes.

Tenhle článek vyšel původně v roce 2005 na serveru komiks.cz, ovšem je silně upraven (vymýceny snad chyby a nesmysly, kterých tam pár bylo) a doplněn tak, aby zapadl do této Nezávislé abecedy. O Clowesovi se často tvrdí, že je novodobým Crumbem, jeho nástupcem pro konec 20. století, post-punkovým otcem comixu, jako byl Crumb pro hippies. Několik styčných bodů by se dalo najít: oba dva se nijak nepářou s tím, co by si o tom, co dělají, mohl myslet případný cenzor, druhým by mohl být velmi vřelý vztah k americké popkultuře 50. let. Zatímco Crumb ji parodoval a zároveň obdivoval díky vlastní zkušenosti, Clowes, (ročník 1961), ji zná už jen zprostředkovaně. O to víc je pak schopen bodavého a ironického nadhledu, který například v Crumbově díle není tak patrný. Ale zároveň je to vztah velmi silný, takřka milostný. A ještě jedna drobnost, která jen dokazuje to, že náhody nejsou: o Crumbovi natočil pseudodokument režisér Terry Zwigoff. Ten, který v roce 2001 udělal film podle Clowesova vrcholného díla Ghost world (u nás jako Přízračný svět).

Daniel Clowes se narodil 14. dubna 1961 v Chicagu. V mládí ho inspirovaly marvelovské komiksy, béčkové horrorové a sci-fi filmy, ale i MAD magazine, který se dá považovat za jeden z kořenů comixu. Mimo to samozřejmě klasické sci-fi povídky, doprovázené kresbami klasiků žánru, Johnnyho Craiga a Bernie Krigsteina. Po střední škole studoval Clowes uměleckou školu na Pratt Institutu v New Yorku, kde později marně hledal práci a byl nucen se vrátit do Chicaga. Jeho první samostatná práce, sešitová série Lloyd Llewellyn, vycházela od roku 1985 do roku 1988 ve Fantagraphics Books. Clowes vymyslel a nakreslil 6 dílů, ve kterých si porůznu vypůjčoval z nejrůznějších pokleslých žánrů z přelomu 50. a 60. let, ať to byly laciné detektivky, horrory nebo sci-fi. V Llewellynovi se setkáme s nejrůznějšími dobovými trendy období „amerického snu“, aniž by se v nich sklouzávalo do pouhé melancholie a stesku po dávném světě ideálů. Naopak, Clowes je v příbězích soukromého detektiva brutálně drsný, ironický, nebere naprosto žádné ohledy. Pokud někdo v jeho dílech chce být sprostý, je sprostý víc než dlaždič, pokud chce někdo souložit, netrápí se tím déle než jeden panel. Plno špatných hrdinů, nezdravých striptérek, drog, mimozemšťanů a – jak jinak – sexu.

Llewellynova dobrodružství vyšla pohromadě v jedné knize pod názvem #$@&!: The Official Lloyd Llewellyn Collection (1989), což byl Clowesův první krok do světa slávy. Ve Fantagraphics Books pak dostal díky úspěchu Llewellyna volnou ruku a vymyslel – a do teď průběžně vymýšlí – vlastní sešitovou sérii, nazvanou Eightball (od roku 1989 do roku 2004, celkem 23 dílů). Eightball je Clowesův zápisník, skicář a záchytný bod mnoha stripů i ucelených sérií. Skládá se z velmi roztodivných, tu kratších a tu delších komiksů, které se spojují v jedno dokumentární pásmo; Clowes sérii splétá z několika proudů a vzájemně se doplňujících informací, které mnohdy nemají vůbec žádný děj a jen dokreslují celkovou atmosféru jednotlivých čísel. V Eightball se navíc objevují i části později přepracovaných nebo vydaných celistvých příběhů, jako byl třeba David Boring, vycházející na pokračování v číslech 19-21. Ty nejlepší stripy a příběhy z Eightball z let 1988-1996 (je jich na tři sta) po čase Clowes sebral do knihy nazvané 20th Century Eightball (2002).

V 20th Century Eightball (a v Eightball #7) se objevila také čtyřstránková povídka nazvaná Art School Confidental (česky jako Umění musí bolet), kterou v roce 2006 natočil Terry Zwigoff ve spolupráci s Clowesem jako další celovečerní film. Tím prvním, jak už jsme zmínili, byla adaptace Clowesova Ghost worldu. Ghost world (vycházelo v Eightball #11-18, knižně 1997) jako comix je vlastně velmi komorní příběh dvou postpubescentních dívek na malém městě, které nevědí, co se sebou, co s volným časem a tak (podobně jako ve filmu Věry Chytilové Sedmikrásky) přehánějí své činy, destruují svět kolem sebe a „zlobí“. I přes svou drsnost, zlou masku, jsou stále ještě dětmi – když hlavní hrdinka Enid ztratí svou oblíbenou desku s dětskou písničkou, je z ní najednou malá holka, byť předtím provokovala většinu města třeba návštěvou v pornoshopu nebo domlouváním si schůzek se staršími a osamělými muži… Ghost world je typickou ukázkou, jak se tzv. generace X může celkem lehce stát obětí sama sebe, svých názorů a své prázdnoty – kterou přebírají od starších, z onoho přízračného světa kolem, kterou zmnožují a vlastně jen pokračují v krizi všeho, co je…

pokračování článku…