Uplynulý rok by nemohl v klidu spát (ať už uplynulé roky spí kdekoli), kdybychom ho s odstupem času nezrekapitulovali. Položili jsme si tedy několik zásadních otázek. Pak nás to ale přestalo bavit a přešli jsme radši ke komiksům. Takže které loňské tituly nás nejvíc zaujaly? Jaké důležité události se přihodily? A co se nepovedlo?

Na naší straně dostalo možnost odpovídat deset redaktorů nebo příležitostných přispěvatelů Komiksária. Čtenáři nás ale klidně můžou přejet v komentářích…

Jaké zahraniční komiksy nás loni poslaly do kolen?

Michal Jareš
Jednoznačně Charles Burns a jeho X’ed Out – skvělá věc, jsem moc zvědavý na pokračování. Mix Tintina a Willama Burroughse jsem si nedovedl představit, a ono to funguje. Anglické vydání Tezukova majstrštyku Ayako – i když tenhle komiks vznikl na začátku 70. let, je to naprostá bomba (a to mne manga strašlivě nudí). No a zbytek jen tak výčtově: Monografie Todda Hignita The Art of Jaime Hernandez: The Secrets of Life and Death. The Complete Peanuts, roky 1975–1978 (dva díly a opět nádhera). Love & Rockets: New Stories #3 (geniální Los Bros!) Bylo dokončeno King City od Brandona Grahama. Parádní Duncan the Wonder Dog od Adama Hinese. Nervozita a labilnost ve Wilsonovi od Daniela Clowese. Vizuální psychedelie James Stokoeho v Orc Stain.

Pavel „Pafko“ Kořínek
Skvělých, zajímavých i jen prostě dobrých komiksů vyšla zase celá řada, anglického překladu se dočkala nejedna famózní manga (za všechny alespoň Tezukova Ayako, strhující naturalistický komiks „jako od Zoly“, který dokáže obrátit na mangu i osoby jinak asijské komiksy dlouho odmítající, a luxusně vyvedený soubor A Drunken Dream and Other Stories od Moto Hagio), překvapily nové hvězdy (Duncan the Wonder Dog od Adama Hinese působí jako zjevení), ale potěšili i staří matadoři, kteří se vybičovali k vyzrálým, umělecky silným komiksům (Clowesův Wilson možná trochu zklamal, naprosté nadšení ale ve mně vyvolalo Burnsovo X’ed Out – pro mě osobně komiksový zážitek roku – i Wareovo dvacáté ACME). Pokračovala i stále silnější reprintová vlna, takže jsme zase o nějaké ty Peanuts, Popeye či Krazy & Ignatz blíže skutečně důslednému a důstojnému zmapování slavných komiksových dějin. Výtečný rok.

Richard Podaný
Určitě čtvrtý Blacksad; přiznám se, že jsem ho ještě v ruce neměl (jen tu trochu náhledů, co se dá vidět přes web), ale nějak odmítám věřit, že by to mohlo nebýt dobré. A taky dokončení Jodorowského série Borgia; divím se, že tu po tom ještě někdo nesáhl; kromě toho, že to je dobré jako komiks, má to i jakýsi mainstreamový komerční potenciál.

Martin „M@P“ Přibyl
Málokdy bývá jasný favorit, ale minulý rok se zadařilo a dlouho očekávaný komiks Charlese Burnse X’ed Out je geniální záležitost, ke které má člověk chuť neustále se vracet. Burns sice tvoří opravdu pomalu, zároveň je však velmi pečlivý a vše má velmi dobře promyšleno. Mix Hergého Tintina s romány W. S. Burroughse vytváří bizarní mix s mnohdy humornými odkazy. Zkrátka je to takový Tintin v Interzóně.

Dobrých komiksů bylo ale samozřejmě víc, např. Lint Chrise Warea, třetí díl třetí série Love & Rockets, dvacátý Palookaville či Sweet Tooth Jeffa Lemireho.

Lukáš Růžička
Tituly z téhle kategorie by se samozřejmě daly přehrabovat vidlemi jako každý rok, ať už člověk sleduje Evropu nebo angloamerickou oblast. Jsem ten druhý případ a tam rozhodně platí rčení „žádný Expedit není dost velký“. Reprinty zásadních komiksů historie, jako je Popeye nebo Captain Easy (Roy Crane na hrad!), se do ikeácké knihovny nevejdou vůbec, protože je Fantagraphics vydává v rozměrech, z nichž by měl mindrák i Lips Tullian.

Dark Horse jsem vděčný za podstatně čerstvější dotisk, Mesmo Delivery dalo konečně pořádný prostor neotřelému kreslíři z Brazílie. Rafael Grampá spojuje cit pro kinetickou akci, design postav a choreografii soubojů. Navíc dokáže najít za každých okolností nevídaný úhel pohledu.

Nakladatelství Image pro změnu vystřelilo do první ligy Jamese Stokoe a jeho fantasmagorický Orc Stain. Zatímco tam jde hlavně o vizuální hody, v Image se překvapivě rodí také dost komiksů se skvělými scénáři (King City, Chew, Bulletproof Coffin, Morning Glories). Z měsíčních řad zaujaly ještě Sweet Tooth, Batman a Robin (Morrison si konec uhlídal, ba přímo vychutnal) a Thor: The Mighty Avenger, o jehož kvalitách jasně vypovídá fakt, že vyšlo jenom osm čísel, než ho Marvel pro nezájem čtenářů poslal do Valhally… Atmosféra filmů od Pixaru se tu prolnula s kresbou, která kašle na inhousový vzhled a navazuje spíš na Alexe Totha.

Podmanil si mě Drew Weing a jeho baladický debut Set to Sea o smutném hromotlukovi, který by chtěl být básníkem, ale v jeho prackách víc sedí pirátská šavle než do inkoustu namočené brko. Komiks svým formátem připomíná intimní zápisník a složený je z výhradně celostránkových panelů. Hračička Jason Shiga zase přišel s další kulišárnou, jeho Meanwhile je komiksovou obdobou gamebooků, kde čtenář sám vybírá cestu hlavnímu hrdinovi. Zaprvé je taková stavba komiksu geniální tah proti pirátství a zadruhé je neskutečná zábava zkoušet další a další cesty z údajně 3856 možných.

A z těch opravdu velkých, ambiciózních titulů, o kterých se namluvilo/napsalo dost, u mě vítězí Parker: Outfit, Duncan the Wonder Dog, X´ed Out a Lint aka Acme Novelty Library #20, kterým Ware dokazuje, proč platí za nejinvenčnějšího autora současnosti. Každá linka, tečka, ikona, každé umístění panelu sedí na pikometr. I když to není čtení zábavné (na to je prostě příliš řemeslně dokonalé a chladné), dovedu si představit, že až budu číst Lintovu životní pouť za pět, deset a dvacet let, pokaždé si v ní najdu něco nového.