„Všichni se ptají, kdy bude venku moje nová kniha. Vidím to na rok 2009, ale i to vyžaduje každodenní práci.“ Tímhle příspěvkem z 5. května 2007 odstartoval Craig Thompson mediální odyseu za opusem Habíbí. Na blogu Doot Doot Garden mohli všichni sledovat, jak postupuje při práci, jak pomalu přibývají stránky… Místy to připomínalo boj s nekonečnou pouští a dunami, které se neustále přesypávají. Thompson rok 2009 nestihl. A nakonec nestihl ani rok 2010.
Koráb jménem Habíbí úspěšně přistál v roce 2011 ve Spojených státech a stal se jedním z nejdiskutovanějších komiksů roku. Thompson – především díky romanci Pod dekou – patří k respektovaným autorům, které recenzenti rádi připodobňují k americkým prozaikům a jeho komiksy hodnotí i v rámci současné literatury, takže dostal hodně prostoru i v celostátních médiích.
U nás vyšlo Habíbí letos v květnu a na ohlasy se zatím čeká. Ono než se člověk vzpamatuje z té nálože 672 stran… Nakladatelství BB/art nám poskytlo rozsáhlejší ukázku, než je zvykem, abyste si zatím mohli udělat představu sami. Na 20 stranách si můžete užít nádhernou, ornamentální, významotvornou, symbolickou, zkrátka geniální kresbu. Ukázka dost dobře shrnuje postupy z celého komiksu.
Přečetla jsem si ve čtvrtek a v pátek v Krakatitu a dohromady mi stačilo něco kolem čtyř hodin, takže to až zas takový špalek není (ano, opravdu jsem si i prohlížela obrázky) a musím říct, že jsem nerozuměla prvním negativním ohlasům, které jsem předtím zachytila. Je to fantastické a neuvěřitelně tvrdé dílo, děj se posouvá kupředu rychle jako šinkanzen, filosofické vložky obírající se středním východem ještě více navazují dojem příběhů tisíce a jedné noci a konec rozhodně nevyvane do ztracena… a přes všechnu tvrdost, násilí a zlo, celkové optimistické ladění i vyznění díla přetrvává vše. Ale možná to je ženská kniha. A na konci jsem se divila, že tam nezakomponoval i obřízku… některé pasáže pro mne bylo opravdu obtížné číst a to nejsem žádná citlivka, ale pomyšlení na to, že to, co tam je vidět, není jen literární fikce, ale tvrdá realita v obrovské části světa, mě stále ochromovalo.