Je na čase odpustit Netopejru, že téměř zařízl Mýty a Lucifera (naštěstí je přebírá Crew), protože připravuje jednu ze zásadních publikací roku 2013. Již dříve nakladatelství představilo českým čtenářům dílo Willa Eisnera, jenž patří k nejdůležitějším osobnostem komiksové historie. Po Židu Faginovi a Spiknutí ale teprve nyní přichází první liga, ten Eisner.

Čili autor se sklony k moralizování a melodramatu, ale taky bravurní vizuální vypravěč, který si zasloužil přezdívku Orson Welles komiksu. Člověk, který přemostil alternativu a hlavní proud. Ikona, jejíž jméno nesou nejznámější ceny komiksového průmyslu. Učitel a propagátor komiksu jako svébytného média. Mentor Franka Millera, který si do Sin City vzal pověstný Eisenshpritz z Eisnerových příběhů – onen nikdy nekončící, těžký a osudový slejvák, který připomíná hustou omáčku. Prostě TEN Eisner.

Richard Podaný totiž překládá slavnou Smlouvu s Bohem. Navíc půjde o kompletní volnou trilogii v jednom svazku, který kromě knihy A Contract with God z roku 1978 obsahuje také „pokračování“ A Life Force (1988) a Dropsie Avenue (1995). 500 stran prosím pěkně. Originál vyšel po Eisnerově smrti v roce 2005.

Když Smlouva s Bohem vyšla poprvé, Eisnerovi bylo už 61 let. Bylo to po období, které se u něj označuje jako „ztracené roky“. Poté, co ve Spiritovi předběhl dobu a pravidelně rozšiřoval možnosti, jakými může komiks vyprávět příběh, se vytratil. Od druhé světové války tvořil kreslené manuály pro americkou armádu a až do roku 1971 byl kreativním ředitelem a kreslířem v časopise PS, The Preventive Maintenance Monthly. Tam kreslil příběhy jako Sladkých šestnáct nebo Jak vysvléct vaše zlatíčko, což nebylo lehtivé čtení pro osamělé vojáky, ale návody k pušce M16. Ani preventivní údržba v Eisnerově podání nebyla suchopárná, jeho kreativitu připomíná i loňský výbor PS Magazine: The Best of The Preventive Maintenance Monthly.

Eisner si tvorbou pro armádu zajistil dobrý plat a dospělé publikum, po němž vždycky toužil. Tahle ambice se zosobnila ve Smlouvě s Bohem, která mu umožnila vyprávět o vážnějších tématech. Do historie vstoupila použitím termínu grafický román. Eisner s ním nepřišel jako první, ale podstatně napomohl jeho rozšíření a bohužel i oné snobské variantě, která tuze ráda za slova grafický román schovává „ty obyčejné“ komiksy. Prakticky nelze mluvit ani o románu, Smlouvu s Bohem tvoří čtyři povídky spojené jedním činžákem v Bronxu 30. let minulého století. Titulní příběh židovského přistěhovalce, jenž se celý život choval co nejlépe, aby se zavděčil Bohu, ale stejně přišel o svou malou dcerku, je z části autobiografický. Eisner až v předmluvě ke kompletní trilogii (napsal ji v prosinci 2004, v lednu zemřel) poprvé veřejně promluvil o tom, že mu šestnáctiletá dcera zemřela na leukémii.

Dvě navazující knihy dotváří poctu New Yorku i pestrou mozaiku životních osudů nájemníků a nově příchozích obyvatel (promíchávají se Židé s Němci, Irové s černochy), s nimiž postupně přichází také mafie, drogoví dealeři nebo prostituce. Zatímco A Life Force je humanistická skládačka, která se ptá na smysl života a na to, co dělá člověka člověkem, Dropsie Avenue je podrobným místopisem celého sousedství.