RECENZE > GALERIE > Kromě naprosto relevantních byznysových záměrů je cílem Ultimátního komiksového kompletu to, aby i divák Teorie velkého třesku chápal, proč je vtipné, když se tam ženy hádají o Thorovi a jeho kladivu. Právě nejslavnější hromosvod se nedávno díky diskutovanému projektu představil ve své aktualizované podobě.

Tu mu v roce 2007 vtiskli scenárista J. Michael Straczynski a výtvarníci, kteří dohromady fungují trochu jako filmový štáb. Ostatně vliv jejich série Thor se dost výrazně přelil do filmové adaptace od Kennetha Branagha. Společně tak přispěli k tomu, jak dnes většina publika vnímá Thora v rámci popkultury. Nejen proto patří Thor: Znovuzrození ke smysluplným svazkům UKK.

Marvel začal vydávat Thora z prozaických důvodů – žánrový záběr vydavatelství obohatil o hrdinskou fantasy. Základy v 60. letech položili Stan Lee a Jack Kirby, ale z nordického boha zápolícího se lstivým bratrem Lokim a občas i s vlastním otcem Odinem nikdy nevytvořili tak populární značku, jako byli Fantastická čtyřka, Spider-Man nebo X-Meni. Na rozdíl od nich nebyl spojovaný s konkrétní společenskou skupinou (tradiční pojetí Spider-Mana, s nímž se ztotožní otloukánci a dospívající kluci, nebo X-Meni jako alegorie pro menšiny). Byl to ten jalový paňáca kombinující severskou mytologii a superhrdinská klišé (Thorovým civilním alter egem je dobrotivý doktor Donald Blake, kterého Straczynski po letech vrátil na scénu, ale ve filmu ho vypustili). Navíc byl bůh hromu často zjednodušovaný na svoje poznávací znaky: legrační okřídlenou helmici a magické kladivo Mjolnir koledující si o freudovské výklady.

Kdo se chopil kladiva

Zatímco Daredevila a Batmana posunul k dnešní podobě Frank Miller, válečníkovi z Asgardu podobně pomohl v prodejní nouzi Walt Simonson. U nás v podstatě neznámý klasik pojal v roce 1983 Thora jako velkolepou autorskou sérii. Výrazně čerpal z mytologie, přidal prvky science fiction a přišel s radikálním faceliftem Asgardu a jeho obyvatel. Civilního Blakea se naopak rychle zbavil.

Simonsonova prudká linka se nezvykle odkláněla od oblých tvarů, které u Marvelu tradičně převažovaly v dobách „Krále“ Kirbyho a později i během vlád dvou Johnů – Romity a Buscemy. Simonson byl formalista, nesoustředil se jen na dynamický obsah obrázků, ale také experimentoval s jejich řazením. Hranaté brady a pruhy menších panelů vkládané do celostránkových kompozic měly vliv i na Millera, s nímž Simonson jednu dobu sdílel ateliér. Výsledek je považovaný nejen za nejlepšího Thora historie, ale vůbec za jeden ze základních střípků superhrdinského komiksu. Proto je velká škoda, že české překlady Simonsona zplošťují na dělníka z omnibusů Indiana Jonese nebo Star Wars. A že Ultimátní komiksový komplet přinese z jeho řady The Mighty Thor jenom nucený výsek.

Nechce se vám číst? Tohle je všechno, co potřebujete vědět o Thorovi

V češtině se Thor dosud samostatně představil exploatačním příběhem Thor: Vikingové. Tvůrci Garth Ennis a Glenn Fabry si přitom klidně mohli vystačit s bezejmenným hromotlukem, protože se zmohli jenom na monotónní přehlídku násilí, která nijak nevyužívá pravidla a rekvizity Thorova světa.

V rámci série Ultimates si Mark Millar a Bryan Hitch chytře pohráli s Thorovým původem a nechali čtenáře pochybovat, jestli je to skutečně bůh, nebo jen blázen s vyspělou technologií. To už je ale čistě postmooreovský přístup. Nejvíc se původní verzi blíží vousatý Thor v omnibusu Avengers: Do boje!, ale tam je zase pouze jednorozměrnou figurkou.

Melancholický bůh

Po aktualizaci severského čahouna, za níž získali nominace na Cenu Willa Eisnera scenárista Straczynski i tým výtvarníků ve složení Olivier Coipel (kreslíř) a Mark Morales (inker), nesáhl nikdo z tradičních nakladatelů. Přestože Straczynski napsal všehovšudy sedmnáct sešitů, které by do Česka mohly přijet společně jedním omnibusem. Rozsahem podobné svazky vyšly i v rámci ság Captain America a Daredevil. Ty zpochybňují klasické hrdinství a minulost ústředních postav, které zároveň svoje činy různě odůvodňují a pitvají z hlediska morálky. Thor nic nezpochybňuje, nekonfrontuje superhrdinu s politikou, médii nebo nadnárodními korporacemi. Jednoduchá fantasy těžící z neokoukaného spojení superhrdinského komiksu a žánru meče a magie – v tomto případě tedy kladiva a magie – byla svého času osvěžujícím odklonem od politikaření v období po občanské válce superhrdinů (na událost Civil War v rámci UKK také dojde).

Hlavním motivem kladivářských příběhů je nekonečný koloběh smrti a znovuzrození. Cyklus vždy končí Ragnarokem, jak Asgarďané nazývají konec svého světa. A ten před začátkem Straczynkého příběhu skutečně proběhl, takže se tady načíná cyklus nový. Osmapadesátiletý scenárista je známý eklektik, jenž málokdy vymyslí něco nevídaného, ale dokáže s lehkostí tavit cizí nápady a ukovat z nich vlastní zbraň. Proto jeho díla (Krajina půlnočních stínů, Vycházející hvězdy, Supreme Power nebo Twelve) vzbuzují dojem, že jde o chytré variace na známé téma, a stejnou měrou podněcují k výčtu scén a nápadů, které už byly někde jinde.

Před psaním Thora možná zavadil pohledem o Sandmana v knihovně. Stejně jako Gaimanův vládce snů, i Thor musí postupně obnovit své království, namísto magických artefaktů ale hledá spolubojovníky a přátele, kteří nyní spí v tělech smrtelníků po celém světě. Thor nemá k tvorbě Neila Gaimana zas tak daleko. Je protknutý nezvyklou melancholií – ukazuje, co se děje po příběhu se špatným koncem, hlavní hrdina často filozofuje (v intencích žánru), osaměle postává na hradbách nebo se po vzoru Aragorna bojí svého dědictví a nároku na trůn. A je tu i Gaimanovo neustále se opakující téma – postavy vstupují do cizího prostředí, do nového příběhu, jehož zákonitosti neznají. Paralelou k Thorovi na Zemi je linka kuchaře Billa, jenž se postupně dostává mezi Asgarďany.

Jako ve filmu

Sešity vydané v UKK stojí především na komediálním kontrastu mezi vznešeností shakespearovského Asgardu, který se celý přemístil na Zemi, a každodenním životem v americkém městečku v Oklahomě. Pamatujete si pozemské scény z Branaghova snímku? Právě Straczynski poprvé Thora přestěhoval do vidlákova. Dost možná už to byla součást větších plánů, protože Straczynski se ve stejné době podílel na scénáři filmu.

Zatímco na plátně poznával Thor život smrtelníků a měl se mezi nimi za trest naučit pokoře, v komiksu je zkušenější, zmiňovanou lekci od Odina už během svého života dostal. Tady se lidé snaží racionalizovat, že jim najednou za dvorkem vyrostl obrovský hrad a že jejich sousedi chodí na procházku do vedlejšího státu, aby si tam mohli ulovit divočáka holýma rukama. Mezi kouzelné momenty patří sekvence ukazující, že Asgard dostal vlastní poštovní schránku. Nebo když si u Thora stěžuje majitel půdy, nad níž se Asgard vznáší (a tudíž neporušuje zákon). Podobná zakořeněnost v reálném světě byla ctností Marvelu už ve slavné éře Stana Leeho. Filmové diváky tak možná překvapí, že komiks je přízemnější, bez všemocných tesaraktů a teleportů mezi dimenzemi.

Filmový Thor z roku 2011

Ke srovnání s filmovými postupy vybízí i výborná řemeslná stránka, na níž se kromě Coipela a Moralese podíleli Chris Eliopoulos (lettering) a Laura Martinová (barvy). Díl UKK před Thorem nabídl čtenářům Spider-Mana z 80. let, kde ještě převažovaly čtverce nebo vertikální panely, jasně ohraničené rámečkem. Dokonce i celostránkové nebo dvoustránkové kompozice měly svůj tlustý bílý rám. Barvy byly ploché bez plynulých přechodů. Thor už ukazuje trend širokoúhlého pojetí komiksu.

Mnohdy se využívá veškerá plocha, obraz končí až u fyzického okraje stránky a panelů je kvůli jejich rozměrům méně. Všechno je velké, epické a „draze“ vypadající. Předměty různě trojrozměrně přečuhují přes rám panelu nebo v akčních scénách létají ze stránky, v obou případech k tomu samozřejmě nejlépe slouží Mjolnir. Prostředí se digitálně rozmazává během prudkých pohybů nebo přeostření „kamery“, rozvětvené blesky a různé výboje energií doslova září. V tom už má prsty Martinová, která předměty modeluje světlem a vytváří plastické prostředí.

Na škodu není ani to, že je Coipel Francouz, který vyrůstal na jiných vzorech a inspiraci hledal jinde než jeho vrstevníci ve Spojených státech. Thor tak balancuje na hranici evropského alba a klasického blockbusteru od Marvelu. Kresba je pečlivá, figury jsou realistické i superhrdinsky nadnesené a postavy dobře hrají obličejem, což je důležité, protože ve Znovuzrození se víc mluví, než máchá kladivem, a nefungovaly by bez toho humorné scény, Thorova zadumanost nebo hromové okamžiky, kdy ho konečně přemůže vztek a začne své problémy řešit kladivem. Když dojde na akci, je dynamická a velkolepá stejně jako celky zachycující majestátnost a zároveň osamělost Asgardu zbudovaného uprostřed prérií.

V téhle chvíli se hodí vyzdvihnout skvělou úpravu svazku z Ultimátního komiksového kompletu. České vydání je hezčí než originální pobledlé sešity. Takhle syté a kontrastní měly barvy vyjíždět už při tisku měsíčníku. Samozřejmě dohromady lépe hrají dvoustrany, nad nimiž v sešitech zvítězily reklamy. Jen ten Coipelův medailon zůstal trapně zastaralý.

Co bylo dál

Kompletnímu vydání Straczynského příběhu by ideálně nahrával druhý celovečerní film s Thorem, který přijde do českých kin letos v listopadu. Sice ani Straczynski neuzavřel svůj příběh tak, jak si původně představoval, soubor by ale nabídl komplexnější zážitek než šest sešitů uvedených v UKK. Slabinou je natahovaná expozice. Poslední stránka přijde přesně v tom momentě, kdy scenárista dostaví domeček z karet a začíná do plic nabírat vzduch. Fouknutí příště. Pro českého fanouška to znamená v lepším případě výlet na Amazon nebo comiXology, v realističtějším případě na torrenty.

V dalších dílech se komiks překlápí do tradiční fantasy a samotný Thor ustupuje do pozadí. Je asi nepsaným pravidlem kvalitních sérií, že musí přijít sešit, v němž se titulní postava neobjevuje. Viděli jsme to i ve zmiňovaných řadách Captain America a Daredevil. Prostor dostává především Loki, jenž zahajuje zákeřnou hru o trůny a svoje lži přitom maskuje ženským tělem („Jak bych mohl získat jejich důvěru, kdyby se neustále dívali na tvář, která je tolikrát zradila a podvedla?“). Objeví se ledoví obři, Odin i nečekaný dědic trůnu, Billova linka skonči šokem jako od George R. R. Martina.

Žádný český nakladatel by se zkrátka za Thora nemusel stydět, protože je to velmi solidní mainstream. Od většiny superhrdinských měsíčníků se Thor liší už tím, že všech sedmnáct Straczynského sešitů tvoří jeden ucelený příběh s bočními liniemi, které se časem zúročí. Výstavbou se blíží současným dramatickým seriálům – funguje jako jedna sezóna včetně finálové dvouepizody (s televizí má Straczynski zkušenosti, vymyslel sci-fi Babylon 5 a podílel se mimo jiné na krimi Jake a tlusťoch nebo To je vražda, napsala). I zdánlivě laciná epizodka s Iron Manem dává smysl, přestože narušuje sevřenost příběhu – Thor v ní vysvětluje, že se nebude zapojovat do událostí Marvelu, protože má dost svých vlastních starostí. Vysvětlování v tomhle případě znamená kinetickou akční sekvenci, v níž Thor drtí Iron Manovu zbroj a škvaří její obvody pomocí blesků.

Bohužel vedení Marvelu a redaktoři se do Thora chtěli čím dál víc vměšovat, protože se blížila událost Siege, kde hráli Thor a jeho nový domov důležité role (také vyjde v rámci UKK). Straczynski nemohl děj vygradovat podle sebe, a jelikož stejným způsobem dopadlo i jeho působení u Spider-Mana, příběh předčasně ukončil a z Marvelu odešel ke konkurenci.

Jako Captain America a Daredevil, i Thor do té doby ukazoval, jak přístupný může být superhrdinský komiks, jakmile stojí samostatně a bez úlitby větším plánům vydavatelství.

(Recenzní výtisk poskytl obchod Comics Point, kde najdete všechny starší díly Ultimátního komiksového kompletu)

Ultimátní komiksový komplet #52 – Thor: Znovuzrození
J. Michael Straczynski, Olivier Coipel, Mark Morales, Laura Martinová
Hachette Fascicoli, 2013, 160 stran, 199 korun
záznam v ComicsDB

Foto: Martin Čuřík/Komiksárium