Velký Franta nekreslil jen Malého Vinnetoua

RECENZE > Když jsem se jako malý kluk poprvé setkal s kresbami a seriály Karla Franty v dětských měsíčnících Ohníček a Pionýr, tak mimo výtvarné sdělnosti a poutavosti mě paradoxně zaujalo i samotné kreslířovo jméno.

Zpočátku jsem si myslel, že je to pseudonym, protože mít dvě jména a žádné příjmení je divné. Až později jsem zjistil, že výtvarník se tak skutečně jmenuje. Nic více ryze českého než jméno ani nemohlo být dáno do vínku autorovi ryze českých kreslených seriálů.

Proto je i spravedlivé, že současnost splácí dluh z minulosti, který jsme vůči autorovi měli, a je jen symbolické, že se ho chopilo nakladatelství Albatros, kde vychází v těchto dnech obsáhlá publikace Karel Franta – Kniha komiksů. Dvě stě stran příběhů naplnily archivní čísla dvou zaniklých dětských periodik Ohníček a Pionýr a přeživšího měsíčníku Mateřídouška. Tři série s navracejícím se hrdinou a čtvrtý námořnicko humoristický pocházejí ze zlatého údobí českého komiksu.

Oblíbený Vinnetou

Nejstarším je Malý Vinnetou vycházející v Ohníčku (1965-1969), který svou poetiku těžil z popularity mayovských filmů, uváděných tehdy v našich kinech. Karel Franta geniálně sáhnul po oblíbené postavě, ale zvolil si pro svá vyprávění malého hrdinu, jenž svým věkem odpovídal čtenářům Ohníčku (pro dospělé zase vycházel komiks Vinnetou v Zápisníku 1964-66, kreslený Gustavem Krumem).

Do příběhů promítnul mimo indiánské romantiky také zážitky ze současnosti. Vzájemné střety Malého Vinnetoua s pistolníkem Kidem Lomihnátem, který představuje záporný pól, končí vítězstvím rozumu a vtipu nad hrubostí a neomaleností. Čtenáři tu naleznou i další opakující se postavy (šerif, bandita Prasátko, Nelly, Jim), ale hlavním protivníkem zůstává Kid, jenž samostatně vystupuje téměř ve třetině příběhů.

Seriál je prošpikovaný Frantovým humorem, typickým pro téměř všechny jeho pozdější práce. Kreslíř už také získal svůj nezaměnitelný styl, který se pak stal jeho charakteristickým nejen v knižní ilustraci, ale i ve volné tvorbě. Malý Vinnetou zabírá svými příběhy rovnou polovinu knížky a je znát, že se stal malířovým nejoblíbenějším hrdinou, což ostatně v doslovu Tomáše Prokůpka dosvědčuje i on sám: „Ze všech seriálů, které jsem kdy napsal a nakreslil, mám příběhy Malého Vinnetoua nejradši.“ Můžeme jen litovat, že nevyšel záměr Jiřího Trnky udělat z něj loutkový film a ani pozdější snaha prosadit jej jako námět Večerníčku. Zejména Trnkova slavná Árie prérie z roku 1949 napovídá, co mohl koncem 60. let s Frantovým hrdinou animačně provést.

Kompletního vydání všech svých epizod se dočkalo i Strašidýlko Kuk z časopisu Sluníčko (1969-74), které si tak přivlastnilo čtvrtinu stránek. Prožívá s tatínkem, maminkou, dědou, kamarádem Oldou, vodníkem Kapkou a celou rodinou plejádou čarodějnic veselé a někdy až pohádkové příhody. Opět se tu osvědčila Frantova poetika a nazírání na svět kolem z pozice nejmenších dětských čtenářů.

Vodní svět a Tarzan v Československu

Jediným jakžtakž epickým komiksem je dvanáctistránkový SOS, který původně vycházel v prvních šesti číslech měsíčníku Pionýr (1967-68). Pět bývalých námořníků ze ztroskotavší lodě Cecílie se sejde v krčmě a vypráví si neuvěřitelné historky, jak se zachránili. Je zřejmé, že moře a vlastně celý vodní svět je dalším malířovým oblíbeným tématem, což později dokázal svými kresbami vodníků, rusalek a ryb. Samozřejmě, že ani tady nechybí autorův typický humor.

Komiks Návštěva z pralesa aneb Tarzan synek divočiny (Pionýr 1975-76) byl primárně určen pro starší čtenáře. Je jakousi humornou reminiscencí na Burroughsova Tarzana, kterého časopis o několik let předtím tiskl se skvělými kvaši Zdeňka Buriana; ovšem pak vlivem normalizace musela redakce třetím dílem skončit. Frantův Tarzan se nedopatřením dostal z africké džungle v kleci mezi opicemi až do tehdejšího Československa a na letišti se prohodil s jemu podobným stěhovákem a začal zkoumat civilizaci. Jeho přímočaré uvažování a hrubá síla jej neustále uvádí do prekérních až svízelných situací.

Knížka Karel Franta – Kniha komiksů má formát 200 x 260 mm a je opatřena vzhledem k cílovým čtenářům užitečnou lamino vazbou. Obsah ale může určitě pobavit i starší dětské čtenáře, neřku-li mnohé dospělé, kteří uvítají návrat do časů svého mládí, když se na Frantovy kreslené seriály těšili v tehdejších dětských časopisech.

Uznání zaslouží nakladatelství Albatros, které už standardně vybavuje takovéto publikace textovým doprovodem, protože čtenáři (i ti menší) se rádi na větší ploše dozvědí něco více o historických souvislostech a samozřejmě i více o samotném autorovi, než obyčejně poskytuje záložka přebalu či zadní strana knihy. Nadto si možná díky publikovaným informacím ještě obstarají další autorovy knížky, do té doby jim neznámé. Zasvěcený doslov napsal Tomáš Prokůpek, který nejen představil umělecké začátky Karla Franty, ale téměř vyčerpávajícím způsobem přiblížil vznik i souvislosti publikovaných komiksů. K textu neodmyslitelně patří i skvělý obrazový doprovod.

Pihy na kráse

Přesto se do knížky samotné i doslovu vloudilo několik chybiček. Tou nejvíce viditelnou je fakt, že počet uveřejněných epizod Malého Vinnetoua není 49 (50), ale jak si může každý spočítat, jen 38. Menší počet je dán tím, že některé poslední epizody se táhly přes více než jedno číslo a bohužel i v samotné redakci Ohníčku si tohle neuvědomili a počítali jedno pokračování v každém čísle za jednu samostatnou epizodu. Dále z příběhu Přepadení banky vypadl na straně 24 jeden obrázek, který znázorňuje pohled na banku a věznici ještě před výměnou štítů s názvy těchto institucí. V epizodě První pomoc Kida Lomihnáta je v prvním políčku gramatická chyba „traktury“ (správně fraktury).

Do ediční poznámky, kde se píše o změně formátu Ohníčku a následné nutnosti zásahu do stránkové kompozice tří stran, bylo vhodné připojit informaci, že dvě epizody Kidovy vánoce a Lomihnát lakýrníkem (strany 84-85 a 86-87) se čtou přes obě strany. V doslovu na straně 219 a 221 v popisku obrázků „ilustrace z časopisu Ohníček 1971“ schází informace, že se jednalo o kresby, které doprovázely čtení na pokračování od K. Recheisové Malý bobr a jeho přátelé (čísla 10-22). Karel Franta tak ve stejnou dobu souběžně kreslil indiánský seriál a ilustroval příhody indiánských dětí s malým bobříkem.

Ale i přes předchozí výčet chybiček, které jsou jen pihami na kráse, jedná se bezpochyby o reprezentativní publikaci. S ní se malí i velcí čtenáři přenesou do světa, kde je předem rozpoznatelné dobro a zlo, do světa bezbřehé dětské fantazie, okořeněné nefalšovaným dobrodružstvím. Až se ani nechce věřit tomu, že vše vymyslel a ještě nakresli jeden člověk. Velké díky, pane Franto, za tyto hrdiny a jejich příhody.

Karel Franta – Kniha komiksů
Autor: Karel Franta
Albatros, 2013, 224 stran, 329 Kč
záznam v ComicsDB







8 komentářů u „Velký Franta nekreslil jen Malého Vinnetoua“

  1. Tolik let jsem na tuhle knížku čekal! Vlastně něco mezi 40 a 45 lety. To pak nelze už být objektivní.

  2. Důležitost ve vydání Olympie (2002) i Albatrosu je také v tom, že Karel Franta nepoužíval černou konturu, která by kresbě dávala tvar či přesněji „hranice“, jako je to například u Čtyřlístku, kde je to nejmarkantnější, pero užíval jen na „lettering“. Tím jsou původní dobové tisky polygraficky naprosto znehodnocené (krom knihovničky Ohníčku, ta vyšla na svou dobu velmi obstojně) a jeví se díky špatnému soutisku čtenáři jako „rozmazané“. Díky téměř 50iletému pokroku v tiskařině lze dnes tuto specifickou Frantovu kresbu bez kontur reprodukovat konečně v odpovídající kvalitě.

  3. krásná to publikace, budu si muset počkat na ježíška :)

  4. Chybička se vloudila také do článku. Správně má být „autorovY knížky“.

  5. Na kompletní vydání ale dál čekáme, abych se pokusil o vtip, protože onen obrázek s bankou tam z nějakého důvodu (prostorového!) skutečně není. V obou předchozích výborech i v Ohníčku byl… Aniž bych chtěl snižovat Frantovy prodeje, upozorňuju taky, že jeho knížka vyšla skoro ve stejném čase jako první kompletní vydání 117 příběhů kocoura Vavřince (Mateřídouška), I z Vavřince už, pravda, existuje jeden knižní výbor.

Komentáře nejsou povoleny.